Vízum do Pokhary pro Čechy: podmínky a délka pobytu

Pokhara spadá pod Nepál, takže u víz a vstupu tady platí to samé jako pro celou zemi. Níž najdeš všechno potřebné.

Vízum na příletu

Jako držitel českého pasu dostaneš turistické vízum na příletu, takzvané visa on arrival. Nepálská imigrace ho vydává na třech mezinárodních letištích, Tribhuvan, Gautam Buddha u Lumbiní a Pokhara, a dál na jedenácti pozemních přechodech, kde má vlastní úřadovnu. Sedm z nich vede do Indie (Kakarbhitta, Biratnagar, Birgunj, Belahiya u Bhairahawy, Jamunaha, Mohana a Gaddachauki) a čtyři do Tibetu (Kodari, Rasuwagadhi, Korala a Hilsa). Jinudy se do země legálně vstoupit nedá, protože mimo tyhle body vízum nikdo nevydá. Na výběr máš tři délky, 15 dní za 30 USD, 30 dní za 50 USD a 90 dní za 125 USD, a každé vízum je automaticky pro více vstupů. Drtivá většina cizinců stejně přiletí, denní statistika imigrace ukazuje na letišti Tribhuvan tisíce příchozích, zatímco na většině pozemních přechodů jde o jednotky až desítky lidí.

e-vízum předem

Formulář na turistické vízum si můžeš vyplnit online na portálu nepálské imigrace ještě z domova. Pozor, není to vízum, jen předvyplněná žádost. Systém ti vygeneruje potvrzení s čárovým kódem, které platí patnáct dní, takže ho vyplňuj až krátce před cestou, jinak ho budeš dělat znovu. Vytištěné potvrzení pak na hranici jen ukážeš, zaplatíš poplatek a dostaneš razítko, což frontu zkrátí. Imigrace k tomu provozuje ještě elektronické cestovní povolení ETA, postup se ale občas mění, takže si ho před odletem projdi na webu Department of Immigration.

Doklady a poplatek

Na hranici potřebuješ platný pas, který musí mít nejméně šest měsíců platnosti od data vstupu, a jednu pasovou fotku na světlém pozadí. Poplatek se platí v amerických dolarech nebo jiné volně směnitelné měně, oficiálně berou i mezinárodní platební karty, ale samotná imigrace radí mít u sebe pro jistotu hotovost. Nachystej si raději přesnou částku, ať se nezdržuješ vracením. Děti do deseti let mají vízum zdarma, stejně jako držitelé karty NRN a čínští občané.

Prodloužení víza

Turistické vízum jde v Nepálu prodloužit až na celkem 150 dní během jednoho vízového roku, který se počítá od ledna do prosince. Prodlužuje se minimálně na patnáct dní za 45 USD, každý další den pak stojí 3 USD. Když si necháš vypršet vízum a přijdeš pozdě, přičítá se pokuta 5 USD za každý den zpoždění, a za obnovení možnosti více vstupů se platí zvlášť. Řeš to s předstihem, úřady mívají fronty. Prodloužení vyřizuje Department of Immigration a kromě hlavního města ho v celé zemi dělá jen jediná další imigrační pobočka. Počítej s tím, že delší pobyt na poplatcích vyjde dráž než jedno dlouhé vízum hned na začátku.

Treky, permity a TIMS

Vízum tě opravňuje ke vstupu do země, na treky ale potřebuješ ještě permity navíc. Do Annapuren platíš vstupní permit ACAP 3 000 NPR (asi 410 Kč, včetně daně), do národního parku Sagarmatha u Everestu taky 3 000 NPR. ACAP si kup online na portálu NTNC nebo na přepážce ve městě, na kontrolním stanovišti přímo na trase totiž NTNC vybírá dvojnásobek. Do uzavřených oblastí vydává povolení výhradně Department of Immigration a je drahé, Horní Mustang a Horní Dolpo stojí 50 USD na osobu a den, Manáslu 100 USD na týden od září do listopadu a 75 USD ve zbytku roku. A hlavně, od 31. března 2023 vyžaduje Nepal Tourism Board na většině trekových tras licencovaného průvodce a kartu TIMS vydanou registrovanou agenturou za 2 000 NPR. Týká se to i Everest Base Campu, okruhu Annapuren, Poon Hillu, ABC, Mardi Himalu, Langtangu i Manáslu, takže představa, že se běžný trek dá jít úplně sólo a bez papírů, už neplatí.

Pozor na overstay a výšku

Překročení platnosti víza řeší nepálská imigrace pokutou za každý den navíc, tak si datum hlídej. Do hor nepodceňuj výškovou nemoc, akutní horská nemoc hrozí už nad 2 500 metry a nad 3 500 metry riziko výrazně roste. Klíč je pomalý výstup, dost pití, aklimatizační dny a nikdy nestoupat výš s příznaky. Cestovní pojištění si sjednej s krytím vysokých hor a s evakuací vrtulníkem, bez toho do Nepálu nejezdi. A protože průvodce je na většině tras povinný, ber ho i jako pojistku, když se něco pokazí.

Co platí konkrétně v Pokhaře

Pokhara má vlastní mezinárodní letiště se stálou imigrační pobočkou a Nepal Tourism Board ho mezi místy s vízem na příletu uvádí, jenže v praxi tam skoro nikdo nepřistane, protože pravidelné mezinárodní linky sem nelétají a v denních statistikách imigrace má letiště nuly. Zato je Pokhara jediné místo mimo hlavní město, kde ti prodlouží turistické vízum, takže kdo chce zůstat déle, řeší papíry tady. Druhá věc, kvůli které sem lidé chodí na úřad, je permit ACAP do Annapuren, který se dá vyřídit přímo ve městě před odchodem na trek. Pokhara je taky bránou do distriktu Mustang, kde leží hraniční přechod Korala a kde se za Horní Mustang platí 50 USD na osobu a den.