Co vidět v Íránu? Mám pro tebe 8 tipů

Teherán, brána do Persie

Teherán býval vstupní branou do Íránu, jenže dnes je to hlavně místo, odkud MZV ČR vyzývá Čechy, aby zemi opustili po zemi, protože mezinárodní spoje se ruší. Palác Golestán, sídlo Kádžárovců v letech 1794 až 1925, je od roku 2013 zapsaný v UNESCO a na 5,3 hektaru se v něm tísní 17 budov, sálů a muzeí. V klenotnici íránské centrální banky na ulici Ferdousí leží bledě růžový diamant Darjá-je Núr o 182 karátech, jeden z největších broušených diamantů světa, a zlatý globus z roku 1869 osázený 51 366 drahokamy. Nad městem se zvedají hory Alborz s Damávandem, nejvyšší sopkou Asie, a do horské čtvrti Darband nebo lanovkou na Točal se Teheránci chodí nadechnout. Město není klasicky krásné, ale dá ti ze všech míst nejlepší představu o tom, jak dnešní Írán skutečně žije, včetně toho nepříjemného.

Kdy tam jít: na jaře a na podzim nejpříjemněji, aktuálně ale platí varování MZV před cestami

Isfahán, půl světa na jednom náměstí

Náměstí Naghše Džahán v Isfahánu měří 160 na 560 metrů a právě kvůli němu se městu odjakživa říká půl světa. Plocha 89 600 metrů čtverečních vznikla v letech 1598 až 1629 za šáha Abbáse Velikého a v UNESCO je zapsaná od roku 1979. Ze čtyř stran ho lemuje modrá mešita Šáha, komorní mešita šejka Lotfalláha, šestipatrový palác Ali Qapu s hudebním sálem a brána do klenutého bazaru, jehož hlavní ulice měří kolem dvou kilometrů. Most Si o Se Pol je 297 metrů dlouhý, stojí na 33 obloucích a postavili ho v letech 1599 až 1602, o kus dál po proudu je nižší a zdobnější most Chádžú. Počítej ale s tím, že řeka Zajande je zhruba od roku 2000 většinu času vyschlá, přehrada nad městem bývá naplněná sotva ze třetiny a pod mosty místo vody leží písek.

Kdy tam jít: duben až květen a říjen, voda v řece teče jen výjimečně po vypuštění přehrady

Šíráz a Persepolis

Šíráz je město básníků Háfeze a Sádího, růžových zahrad a kdysi i vína, a zároveň nejbližší základna k Persepoli. Nejfotografovanější je tu mešita Nasír al-Molk zvaná Růžová, postavená v letech 1876 až 1888, kam se chodí hned po otevření kolem půl osmé ráno, kdy slunce prosvítí barevná okna a rozsvítí celý sál. Persepolis leží asi 60 km severovýchodně od Šírázu, založit ho nechal Dareios I. kolem roku 515 před naším letopočtem, obřadní terasa má 125 000 metrů čtverečních a v UNESCO je od roku 1979. Dalších 13 km severozápadně leží Naqš-e Rostam se čtyřmi hrobkami achaimenovských králů vytesanými vysoko do skalní stěny, se sedmi sásánovskými reliéfy a se záhadnou věží Kaaba Zarathuštrova. Na oba areály si nech celý den, stín tam prakticky není a kolem poledne se na holé skále nedá vydržet.

Kdy tam jít: březen až květen, k ruinám brzy ráno kvůli horku

Jazd, pouštní město z hlíny

Jazd je jedno z nejstarších trvale obydlených měst světa a jeho hliněné jádro je od roku 2017 zapsané v UNESCO jako ukázka toho, jak se dá přežít v poušti. Nad střechami trčí větrné věže badgíry, geniální starověká klimatizace, která žene do domů chladný vzduch, a ta nejvyšší hliněná v zahradě Doulatábád měří 33,8 metru a je největší svého druhu na světě. Město je centrem zoroastriánství a v Chrámu ohně hoří plamen datovaný do roku 470 našeho letopočtu, tedy nepřetržitě už přes patnáct set let. Současnou svatyni pro něj postavili v roce 1934 a oheň do ní přenesli v roce 1939, k samotnému ohni ale smí jen zoroastriáni, ostatní ho vidí přes sklo. Na okraji pouště pak stojí Věže mlčení a nejlepší je ztratit se večer v uličkách a vylézt na některou střešní kavárnu za západem slunce.

Kdy tam jít: říjen až duben, v létě je vedro extrémní

Kášán a zahrada Fin

Kášán je oáza na okraji pouště, kterou většina lidí projede cestou z Teheránu na jih, a přitom se v ní schovává nejstarší dochovaná perská zahrada. Zahrada Fin má 2,3 hektaru, dokončili ji v roce 1590 za šáha Abbáse a od roku 2011 je v UNESCO jako součást souboru Perská zahrada. Voda do ní teče samospádem z qanátu Solejmáníje, jehož mateřská studna je dva kilometry proti proudu, a nateče jí asi 350 litrů za vteřinu. Právě v zahradní lázni nechal v roce 1852 šáh Násiruddín zavraždit svého kancléře Amíra Kabíra, což je jedna z nejznámějších scén íránských dějin. Chloubou města jsou navíc přepychové kupecké domy z 19. století, hlavně Tabátabáí a Borúdžerdí, a na jaře se v okolí destiluje z růží růžová voda.

Kdy tam jít: duben na kvetoucí růže, jinak podzim

Poušť Lut a Kaluty

Poušť Lut na jihovýchodě je nejteplejší místo, jaké kdy družice na povrchu Země naměřily. V roce 2005 tu satelit zaznamenal povrchovou teplotu 70,7 °C a spadne sem míň než 30 milimetrů srážek za rok. Celá poušť zabírá zhruba 51 800 čtverečních kilometrů a 17. července 2016 ji zapsali do UNESCO. Nejúžasnější jsou Kaluty, žebrovité útvary vymodelované větrem, které se v jednom pásu táhnou přes 150 km a dosahují až 75 metrů výšky, na jihovýchodě k nim přibývají duny vysoké až 300 metrů. Výpravy se organizují z Kermánu nebo z blízkých vesnic, kde přespíš v karavanseráji, do pouště ale nikdy nevyrážej sám a ber si mnohem víc vody, než ti přijde rozumné.

Kdy tam jít: říjen až duben, v létě smrtelně horko

Tabríz a skalní vesnice Kandovan

Krytý bazar v Tabrízu zabírá téměř 29 hektarů a je to největší zastřešené tržiště na světě. Do UNESCO ho zapsali v roce 2010, jeho obnova dostala v roce 2013 Aga Khan Award for Architecture a ztratíš se v něm klidně na půl dne mezi koberci, zlatem a kořením. Tabríz je vůbec jiný svět než perský jih, mluví se tu hlavně ázerbájdžánsky a atmosféra je střízlivější a chladnější. Asi 60 km jihozápadně leží vesnice Kandovan, jejíž domy jsou vytesané přímo do kuželovitých sopečných skal, které geologové datují do rozmezí 700 až 1500 let, a dodnes se v nich bydlí. Sever je zároveň výchozím bodem k vysychajícímu jezeru Urmia a do hor, jen počítej s tím, že v zimě tu leží sníh a mrzne.

Kdy tam jít: květen až říjen, v zimě je tu sníh a mráz

Perský záliv, Hormoz a Qeshm

Ostrov Hormoz v Hormuzském průlivu má jen 42 km čtverečních, ale jeho kopce a pláže hrají všemi odstíny červené, žluté a fialové. Za barvy mohou sůl a oxidy železa, rudé hlíně místní říkají golak a přidávají si ji i do jídla, ostrov leží asi 8 km od pevniny a bydlí na něm kolem 6000 lidí. V roce 1507 tu Portugalci pod Afonsem de Albuquerque postavili pevnost Panny Marie Početí, jejíž rozpadlé zdi stojí u přístavu dodnes. Největší íránský ostrov Qeshm má kolem 1500 čtverečních kilometrů, je 135 km dlouhý, leží 22 km od Bandar Abbásu a patří k němu solná jeskyně Namakdan dlouhá 6,6 km, mangrovové lesy Hara i Údolí hvězd. Jenže tenhle kout leží přímo u Hormuzského průlivu, tedy v nejcitlivějším místě regionu, takže i kdyby se cestování do Íránu zase otevřelo, tady si aktuální situaci ověřuj dvakrát.

Kdy tam jít: listopad až březen, v létě dusno a horko