Co vidět na indonéském Borneu? Mám pro tebe 5 tipů

Národní park Tanjung Puting

Tanjung Puting je jediný důvod, proč většina cestovatelů na indonéské Borneo vůbec letí, žije tu kolem šesti tisíc divokých orangutanů a je to největší populace na světě. Park má 415 040 hektarů, tedy přes 4 000 km2, biosférickou rezervací UNESCO je od roku 1977 a národním parkem od roku 1982. Poznáš ho jediným rozumným způsobem, pomalou plavbou na dřevěné lodi klotok korytem řeky Sekonyer, a loď je zároveň tvůj hotel: přes den plujete, večer zakotvíte v džungli a spíš pod moskytiérou na palubě. Vstup stojí cizince zhruba 150 000 rupií za den, o víkendu je dražší, a platí se za každý den strávený v parku. Kromě orangutanů uvidíš z paluby nosaté opice kahau, makaky, zoborožce, ledňáčky, občas krokodýla nebo varana, vždycky ale jen jako pozorování s odstupem. Za hranicí parku les mizí: Indonésie přišla v roce 2025 o 433 751 hektarů lesa, nejvíc od roku 2016, a na Kalimantan z toho připadlo 186 465 hektarů, takže v suchých měsících bývá nad řekou cítit kouř z požárů.

Kdy tam jít: červen až září, kdy je sucho a hladina řeky stabilní

Camp Leakey

Camp Leakey je nejvýš po řece položená zastávka plavby a vůbec první orangutaní výzkumná stanice na světě, funguje od roku 1971. Založila ji kanadská primatoložka Biruté Galdikas a běží tu nejdelší nepřetržitý terénní výzkum divokých orangutanů v historii. Návštěva znamená pozorování z vyhrazené plošiny a z dřevěného chodníku, pravidla žádají odstup aspoň 5 m, žádné dotýkání, žádné podávání jídla a žádné focení se zvířetem, protože orangutani od lidí chytají nemoci. Doplňkové krmení mají na starosti výhradně rangeři a zvířata se u plošiny objevují nejčastěji odpoledne kolem 14 hodin, na každou plošinu se smí jednou denně v pevném dvouhodinovém okně. Nikdo ti přitom nezaručí, že orangutany uvidíš, ve dnech, kdy v pralese zraje divoké ovoce, prostě nepřijdou. Cesta sem vede tmavou tanínovou vodou bočního ramene, kde je džungle nejhustší a kde stojí za to fotit i bez zvířat.

Kdy tam jít: plavbu si naplánuj tak, abys u plošiny byl brzy odpoledne

Pangkalan Bun a přístav Kumai

Pangkalan Bun je vstupní branou celé oblasti, přistává tu letadlo na letišti Iskandar a najdeš tu hotely, bankomaty i poslední pořádnou wifi. Létá se sem hlavně ze Semarangu, Surabaye a Jakarty, přímý let z Jakarty trvá zhruba 1 hodinu a 40 minut. Odsud je to asi 25 minut autem do rybářského městečka Kumai, kde na řece kotví desítky klotoků a kde se domlouvá loď i průvodce. Kumai poznáš podle betonových věží bez oken, ve kterých hnízdí statisíce salangan a odkud se sbírají drahá ptačí hnízda na polévku. Většina cestovatelů tu jen přesedá na loď, ale hodinu na přístavní hrázi si nech, překladiště tady pořád reálně funguje.

Kdy tam jít: celoročně, jako uzel před plavbou i po ní

Souostroví Derawan

Derawan je úplně jiná tvář Bornea na opačném, východním konci ostrova, řetězec ostrůvků proslulý potápěním a šnorchlováním. U ostrova Sangalaki, který má jen 15,9 hektaru, se celoročně zdržují manty a jeho pláže jsou největším hnízdištěm želvy zelené v Indonésii, ročně se sem vrací přes 15 000 samic. Jezero s nežahavými medúzami na ostrově Kakaban bylo od prosince 2023 zavřené kvůli hromadnému úhynu medúz a od února 2025 je zase přístupné, ale jen z dřevěného chodníku, plavat se v něm zatím nesmí. Cesta je dlouhá: letíš do Berau, odtud asi 2,5 hodiny autem do přístavu Tanjung Batu a pak 30 minut rychlým člunem na Derawan. Zvířata se tu pozorují s odstupem, hnízdící želvy se nesvítí baterkou a mant se nikdo nedotýká ani jim neplave přímo nad hřbetem.

Kdy tam jít: březen až říjen, špičkově červenec až září

Plovoucí trhy v Banjarmasinu

Banjarmasin na jihu Kalimantanu je jediné velké město ostrova postavené na síti kanálů, přezdívá se mu benátky Bornea a žije v něm přes 650 000 lidí. Jeho vizitkou je plovoucí trh Lok Baintan na řece Martapura, asi 45 minut lodí z centra. Desítky žen v širokých kloboucích připlouvají v úzkých kánoích jukung naložených ovocem a zeleninou a obchodují spolu přímo na hladině. Není to představení pro turisty, ale skutečný velkoobchod, obchoduje se zhruba od 6 hodin ráno a kolem 9 hodin se trh rozpouští, takže vyjížděj ještě za tmy. Bližší trh Kuin je z centra rychleji dostupný, ale je menší a od doby, co ho objevily zájezdy, o dost turističtější.

Kdy tam jít: vyraz kolem 5. hodiny ranní, trh vrcholí za úsvitu