Peníze a placení na indonéském Borneu: měna, karty, hotovost a bankomaty

Borneo (Indonésie) spadá pod Indonésii, takže u peněz a placení tady platí to samé jako pro celou zemi. Níž najdeš všechno potřebné.

Měna a nekonečné nuly

V celé Indonésii se platí rupií (IDR) a hlavní past jsou nuly, ceny běžně lezou do statisíců i milionů. Bankovky mají hodnoty 1 000, 2 000, 5 000, 10 000, 20 000, 50 000 a 100 000 rupií, větší v oběhu není, mince jsou 100, 200, 500 a 1 000. Podle kurzovního lístku ČNB z 2. září 2026 odpovídá 1 000 rupií 1,18 Kč, takže největší stotisícová bankovka je asi 118 Kč a 50 000 rupií necelých 59 Kč.

Nejrychlejší pomůcka je dělit rupie osmi sty, za korunu totiž dostaneš zhruba 850 rupií. Nejčastější chyba je záměna 50 000 a 500 000, u pokladny si nuly radši přepočítej. A ještě jedna věc: v Indonésii se podle zákona o měně musí každá platba na území země odehrát v rupiích, takže nabídku zaplatit v dolarech nebo eurech ber jako varovné znamení.

Jak to mám já: na cestách vozím tři karty a hotovost. Hlavní je Partners Banka s výběry z bankomatů bez poplatku po celém světě a výborným kurzem, jako zálohu nosím Wise a poslední rezervu Revolut (nižší limity, o něco horší kurz a přirážka o víkendu). K tomu vždycky aspoň 150 dolarů v menších bankovkách. V peněžence mám jen hlavní kartu a drobné do 10 dolarů, padesátku schovanou v kapsičce a zbytek karet i peněz rozdělený na dvě různá místa, třeba batoh a ledvinka nebo batoh a kufr. Tohle je můj univerzální základ, v zemích, kde vládne hotovost, jí měj u sebe víc.

Hotovost vs karta, kde co projde

Kartou Visa nebo Mastercard zaplatíš ve městech a v turisticky rozvinutých oblastech: v hotelech, obchodních centrech, supermarketech, na benzínce a v lepších restauracích. Hotovost potřebuješ na warungy, tedy lidové jídelny, na tržnice, malé obchůdky, parkovné, dary v chrámech a na půjčovny skútrů, kde po tobě většinou chtějí cash.

Čím dál jsi od velkých měst a mezinárodních letišť, tím víc je Indonésie hotovostní země. Na malých ostrovech narazíš na ubytování, výlety lodí i restaurace, které kartu neberou vůbec, takže rupie si naber dopředu tam, kde je bankomatů dost. Menší podniky si navíc k platbě kartou často přirážejí dvě až tři procenta, i když to Bank Indonesia svým předpisem z roku 2021 zakazuje a poplatek má nést obchodník. Reklamovat to na místě nikam nevede, takže buď zaplať hotově, nebo přirážku ber jako součást ceny. V peněžence se vyplatí držet menší bankovky, protože ze stotisícové ti v malém krámku nemusí vrátit.

Bankomaty, poplatky a limity

Výběr z bankomatu je většinou nejlevnější cesta k rupiím, jen si hlídej dvě věci: poplatek banky a to, jaké bankovky stroj vydává. Limit na jeden výběr je totiž daný počtem bankovek, ne částkou. Bank Mandiri to má ve svých pravidlech přesně: z automatu na dvacetitisícové bankovky dostaneš nejvýš 500 000 rupií, z padesátitisícového 1,25 milionu, tedy asi 1 470 Kč, a ze stotisícového 2,5 milionu, tedy asi 2 940 Kč. Vyplatí se proto hledat bankomat, který vydává stotisícové bankovky.

Mandiri zároveň od 22. února 2026 účtuje zahraničním kartám Visa a Mastercard poplatek 50 000 rupií, tedy asi 59 Kč, za každý výběr, a musí ti ho ukázat na displeji ještě před potvrzením. Ostatní velké banky žádnou takovou sazbu oficiálně nezveřejňují, takže si obrazovku vždycky přečti a při nevýhodné nabídce výběr zruš a zkus jinou banku. K tomu si připočti poplatek od vlastní banky doma, který se platí z každé transakce zvlášť, takže se vyplatí vybírat větší částky a míň často.

Skimming a bezpečné výběry

O okopírování karty, takzvaném skimmingu, se v Indonésii mluví roky, tvrdá čísla k němu ale nikdo nezveřejňuje. Co doložené je, je varování britského ministerstva zahraničí z konce srpna 2026: podvody s platebními kartami jsou v zemi běžné a kartu není radno pouštět z dohledu. Zvlášť varuje před bankomaty, na kterých bývá nalepené falešné telefonní číslo pro hlášení poruch, přes které pak podvodníci vylákají údaje o kartě. Takové číslo nikdy nevytáčej a problém řeš přímo se svojí bankou.

Vybírej radši z bankomatů uvnitř bankovních poboček nebo v obchodním centru, spolehlivé jsou velké banky BCA, BNI, BRI, Mandiri a CIMB Niaga. Před vložením karty zkus zatáhnout za čtečku, jestli není podezřele volná, a při zadávání PINu si zakryj klávesnici rukou kvůli skryté kamerce. A když ti bankomat nabídne platbu ve tvojí měně místo v rupiích, vždycky zvol rupie, jinak dostaneš mizerný kurz navíc.

Směnárny a jak se nenechat okrást

Když měníš hotovost, hledej licencovanou směnárnu. Poznáš ji podle tří věcí: certifikátu Bank Indonesia vyvěšeného uvnitř kanceláře, oficiálního loga KUPVA Berizin s QR kódem a cedule Authorized Money Changer se jménem firmy. Bank Indonesia sama upozorňuje, že nelicencovaní směnárníci lákají na nereálné kurzy.

Vyhýbej se proto pouličním budkám a pultíkům schovaným v zadní části krámku, hlavně těm s nápadně výhodným kurzem, kolem kterých se motají lidi, to je klasická past na okrádání při přepočítávání. Peníze si po směně v klidu přepočítej ještě u pultu a před obsluhou, ideálně vlastní kalkulačkou, a hotovost nepouštěj z ruky, dokud nemáš správnou částku spočítanou. Na letištích a v malých ostrovních městech bývá kurz znatelně horší než ve velkých městech, tam měň jen minimum na první den.

QRIS a mobilní platby

Indonésie tlačí na bezhotovostní platby přes QRIS, což je národní systém QR kódů, který Bank Indonesia spustila v srpnu 2019 a kterým dneska zaplatíš skoro všude, od warungu po parkoviště. Jedna platba může být nejvýš 10 milionů rupií a pro platícího je bez poplatku.

Jenže pro cizince má QRIS háček. Přeshraničně funguje jen se šesti zeměmi, s Thajskem, Malajsií, Singapurem, Japonskem, Jižní Koreou a Čínou, jejichž návštěvníci naskenují indonéský kód rovnou svojí domácí bankovní aplikací. S českou aplikací QRIS nezaplatíš, takže tě čeká buď indonéská peněženka, nebo hotovost. Místní peněženky GoPay, OVO a DANA sice frčí, ale rozjet je jako cizinec je opruz, i když Gojek u ověření účtu pas cizince oficiálně uznává. Bezkontaktní placení kartou nebo telefonem přes terminál funguje ve větších podnicích a obchoďácích, v malých provozech se na něj nespoléhej.

Spropitné, co je zvykem

Spropitné není v Indonésii povinné, ale za dobrou obsluhu potěší, a nejlíp ho dáš v hotovosti a v rupiích. V hotelech a lepších restauracích ti k účtu často připočtou servisní poplatek a k tomu daň, obojí najdeš na účtence jako service charge a tax. Když už je servisní poplatek naúčtovaný, dýško řešit nemusíš. Pokud připočtený není a byl jsi spokojený, přihoď klidně 5 až 10 procent. Soukromému řidiči za celý den dej zhruba 50 000 až 150 000 rupií, tedy asi 59 až 177 Kč, průvodci kolem 50 000 až 100 000 rupií na osobu. Personálu v hotelu za odnos zavazadel nebo úklid stačí pár desítek tisíc rupií.

Kolik počítat na den

Indonésie umí být pořád levná, pokud jíš ve warunzích a přesouváš se jako místní, i drahá, když každý den točíš západní restaurace a soukromého řidiče. Batůžkář se na turisticky rozvinutých ostrovech slušně vejde do 450 až 1 000 Kč na den, střední třída počítá spíš 1 000 až 2 000 Kč na osobu. Nocleh v hostelu nebo jednoduchém penzionu seženeš od 200 do 400 Kč, jídlo ve warungu vyjde kolem 40 až 90 Kč za porci a skútr na den zhruba na 80 až 170 Kč.

Rozpočet se ale ostrov od ostrova hodně liší. Na velkých ostrovech s hustou nabídkou dopravy utratíš nejmíň, kdežto na odlehlých ostrovech tvoří největší položku přesuny lodí a vnitrostátní lety a výběr ubytování je tenký, takže cena za noc jde nahoru. Kdo plánuje národní parky, ať počítá se vstupným zvlášť: cizinec platí v indonéských parcích 250 000 rupií na osobu a den, tedy asi 294 Kč, což je pětinásobek toho, co platí místní.

Borneo: co je tady jinak

Na indonéské části Bornea platí jednoduché pravidlo: hotovost si vyber ve velkém městě. Zatímco Samarinda nebo Banjarmasin mají desítky bankomatů, v Pangkalan Bun a Kumai, odkud se vyplouvá za orangutany, jsou sotva dva až tři a pár bankovních poboček. Taxi z letiště se navíc platí hotově a Grab ani Gojek tu na auta prakticky nefungují. Vstup do národního parku Tanjung Puting stojí cizince podle vládního nařízení 36/2024 rovných 250 000 rupií na osobu a den, tedy asi 294 Kč, k tomu povolení pro klotok 100 000 rupií u menších lodí a 150 000 u větších a od 1. února 2026 ještě pojistné 2 500 rupií na osobu a den. Rezervuje se přes oficiální systém SITANPAN, kde se nejdřív platí a teprve pak potvrzuje objednávka, a každé místo v parku má denní kvótu.

Denní rozpočet

Den ve městě je levný: dvoulůžkový pokoj v Pangkalan Bun pořídíš od zhruba 340 000 rupií, tedy 400 Kč, jídlo ve warungu stojí 40 až 90 Kč za porci a taxi z letiště 75 000 rupií, asi 90 Kč, takže se vejdeš kolem 500 Kč na den. Sem se ale jezdí hlavně za orangutany a den na klotoku s plnou penzí, posádkou a vstupy vyjde ve čtyřech lidech zhruba na 1 700 Kč na osobu, proto na celou cestu počítej průměr od 1 000 Kč na den. Střední varianta s hezčím hotelem a plavbou v menší skupině se pohybuje kolem 1 500 až 2 500 Kč denně.