Počasí v Pákistánu a nejlepší doba na cestu (po měsících)

Sezóna v kostce

Islámábád má subtropické klima s mírnou vlhkou zimou, extrémně horkým předmonzunovým létem a vydatným monzunem. Nejteplejší je červen s 38 °C ve dne, nejchladnější leden s 18 °C ve dne a 4 °C v noci. Ročně tu spadne 1 255 mm, z toho 574 mm v červenci a srpnu, kdy měsíční úhrny vyskočí na 266 a 308 mm. Druhý, menší vrchol přinášejí zimní a jarní západní poruchy, únor má 108 mm a březen 95 mm, takže suchá zima to není. Sever v Gilgit-Baltistánu leží v dešťovém stínu a monzun tam skoro nedosáhne, jižní Sindh s Karáčí je naopak polopouštní a v zimě příjemný.

Počasí po měsících

Tabulka platí pro Islámábád, konkrétně pro stanici u letiště ve výšce 507 metrů na úpatí hor, ne pro horský sever ani pro Sindh na jihu.

Průměry za období 1991 až 2020, meteostanice Islamabad Airport. Zdroj: Meteostat.

Nejlepší doba na cestu

Nejjistější okno je od poloviny září do konce října, kdy monzun odchází, denní teplota klesá z 34 na 31 °C a říjen má už jen 29 mm srážek. Silnice na sever jsou tehdy nejstabilnější, plošina Deosai i Hunza jsou pořád přístupné a topoly v údolích žloutnou. Druhá dobrá varianta je konec března a duben, kdy v Hunze kvetou meruňky a v Islámábádu je 26 až 31 °C ve dne. Vyhni se květnu a červnu v nížinách s 36 až 38 °C i červenci se srpnem, kdy spadne 574 mm a k vedru se přidá dusno. Pokud jedeš hlavně na treky pod Nanga Parbat nebo přes Deosai, je okno užší, od července do začátku září, a monzunové uzavírky musíš vzít jako součást plánu.

Léto a monzun: vedro dole, sezóna nahoře

Od dubna do června se nížiny rozpálí, Islámábád má 31 až 38 °C ve dne a v Láhauru i v Sindhu bývá ještě tepleji. Monzun dorazí na přelomu června a července a odchází v polovině září, červenec dá 266 mm, srpen 308 mm a září ještě 155 mm. Srážky padají v prudkých bouřkách, po kterých se vyjasní, takže to není celodenní déšť, ale rozbité odpoledne a rozvodněná koryta. Právě tehdy ale funguje sever, plošina Deosai je bez sněhu, treky pod Nanga Parbat jsou otevřené a v Hunze i ve Skardu je sucho. Monzunové deště pravidelně strhávají úseky Karákóramské dálnice, takže počítej s uzavírkami a nech si v itineráři rezervu dvou až tří dnů.

Jaro a podzim: nejlepší okno

Jaro je krátké, březen má 26 °C, duben 31 °C a květen už 36 °C, okno se tedy zavírá rychle. Do poloviny dubna kvetou v Hunze meruňky a broskve a údolí je růžové, zatímco dole v Islámábádu se ještě dá chodit celý den. Podzim je stabilnější, říjen má 31 °C ve dne a 16 °C v noci, listopad 25 a 9 °C, a srážek je v říjnu a listopadu nejmíň z celého roku. Na severu v tu dobu žloutnou topoly a průsmyky jsou ještě otevřené, což z druhé poloviny října dělá nejfotogeničtější část roku. Rozdíl mezi dnem a nocí je na podzim velký, v listopadu šestnáct stupňů, takže i když je ve dne 25 °C, na ráno potřebuješ bundu.

Zima: sever pod sněhem, jih ideální

Od prosince do února je v Islámábádu ve dne 18 až 20 °C a v noci 4 až 7 °C, což se na Láhaur a Taxilu snese dobře. Zima ale suchá není, prosinec má 30 mm, leden 56 mm a únor 108 mm ze západních poruch, takže nepromokavou bundu si přibal. Na severu je to jiný příběh, průsmyk Chundžeráb do Číny bývá v zimních měsících kvůli sněhu neprůjezdný a boční údolí zůstávají odříznutá, samotná Hunza ale přístupná zůstává. Nejvíc smyslu dává v zimě jih, v Karáčí a v Sindhu je sucho a mírno, takže právě tehdy vyraz do Mohendžodara, do nekropole Makli a k pobřeží. Do Láhauru a Islámábádu navíc od listopadu do ledna sedá hustý smog, který zhoršuje výhledy i dýchání a bývá nejhorší v bezvětrných dnech.