Co vidět v Laosu? Mám pro tebe 8 tipů

Luang Prabang, klenot na Mekongu

Luang Prabang je bývalé královské město na soutoku Mekongu a Nam Khan a celé historické jádro je od roku 1995 na seznamu UNESCO. Ráno tudy prochází obřad tak bat, kdy mniši v oranžových rouchách přijímají almužnu, začíná kolem 5:30 v létě a 6:30 v zimě a ty ho jenom tiše sleduješ z několika metrů odstupu, bez blesku a bez toho, aby ses ho účastnil. Přes den vylezeš na kopec Phousi za výhledem, vstup stojí 20 000 kipů, a v Královském paláci zaplatíš 30 000 kipů. Nejlepší výlet vede k tyrkysovým vodopádům Kuang Si asi 30 km za městem, cesta autem trvá 40 až 50 minut, vstup vyšel v roce 2026 na 60 000 kipů a je v něm i záchranná stanice medvědů. Areál vodopádů je otevřený od 8:00 do 17:30, tak vyraz hned ráno, než dorazí zájezdy. Večer pak objevíš noční trh s výrobky kmene Hmong a levné bufety za pár korun.

Kdy tam jít: listopad až únor, kdy je sucho a příjemný chládek

Vientiane, ospalé hlavní město

Vientiane je jedno z nejklidnějších hlavních měst Asie, spíš velká vesnice na břehu Mekongu než metropole. Dominuje mu zlatá stúpa Pha That Luang, kterou nechal v roce 1566 postavit král Setthathirath a která měří kolem 45 m, je to národní symbol země. Kousek dál stojí vítězný oblouk Patuxai, dokončený v roce 1968, s vyhlídkovým ochozem a výhledem na celou třídu Lane Xang. Zůstala tu francouzská koloniální atmosféra, kavárny s dobrou kávou, croissanty a večerní trh u řeky, kde se hezky pozoruje západ slunce. Silný zážitek je návštěvnické centrum COPE, které vysvětluje následky nevybuchlé munice a protetickou pomoc obětem. Bereš to spíš jako klidnou zastávku a bránu k rychlodráze, odkud do Luang Prabangu dojedeš zhruba za 2 hodiny.

Kdy tam jít: listopad až únor, ráno a večer kvůli dennímu horku

Vang Vieng a krasové věže

Vang Vieng leží v pohádkové krajině strmých vápencových věží nad řekou Nam Song a z divoké párty destinace se stalo příjemné centrum outdooru. Vyrazit můžeš na horkovzdušný balon za svítání nebo při západu slunce, let trvá zhruba 45 až 60 minut a stojí přibližně 80 až 145 USD podle provozovatele. Levnější klasika je kolo mezi rýžová pole k Blue Lagoon 1, kde je vstup 10 000 kipů, nebo jeskyně se stalaktity hned nad lagunou. Klasikou je tubing, tedy splutí řeky v nafukovací duši, dnes v mnohem klidnější a bezpečnější podobě než před lety. Město leží na trati Laos China Railway mezi Vientiane a Luang Prabangem, takže se sem snadno vejdeš na dva dny bez dlouhého přejezdu.

Kdy tam jít: listopad až březen, balony létají hlavně v suchém období

Plošina Bolaven a káva

Bolaven je chladnější náhorní plošina na jihu poblíž města Pakse, která se zvedá zhruba do 1 000 až 1 350 m nad mořem, a právě proto se jí daří kávě. Nejznámější je dvojitý vodopád Tad Fane, který padá asi 120 m do zalesněné rokle, a nedaleký Tad Yuang, u kterého se dá vykoupat. Plošinu se vyplatí objet na půjčené motorce po takzvané Bolaven Loop na dva až tři dny, zastavit se na plantážích na ochutnávku arabiky a robusty a přespat v etnických vesnicích. Ráno tu bývá o poznání chladněji než v Pakse, takže si sbal aspoň mikinu. Je to jiný, venkovský Laos daleko od hlavní turistické osy.

Kdy tam jít: listopad až únor na pohodu, vodopády jsou nejsilnější po monzunu

4000 ostrovů (Si Phan Don)

Úplně na jihu se Mekong roztéká do stovek ostrovů a ostrůvků, kterým se říká Si Phan Don, tedy Čtyři tisíce ostrovů. Život tu jde neuvěřitelně pomalu, na oblíbených ostrovech Don Det a Don Khon se pronajímají bungalovy u vody a půjčují kola. Za dne se dají obdivovat vodopády Khone Phapheng, největší v jihovýchodní Asii a v průměru přes 10 000 m široké, vstupné vyjde kolem 55 000 kipů. Na říční delfíny Iravadi už ale nespoléhej, poslední kus laoské populace uhynul v únoru 2022 a v Mekongu jich zbývá zhruba 89, všichni v kambodžském úseku. Je to ideální místo, kde na pár dní úplně vypneš a houpeš se v síti nad řekou.

Kdy tam jít: prosinec až březen, kdy je sucho a nad ostrovy nejmíň komárů

Jeskyně Kong Lor

Kong Lor je jeden z nejúžasnějších přírodních zážitků Laosu, zhruba 7 km dlouhý říční tunel probíhající skrz vápencovou horu v provincii Khammouane. Projede se dlouhým člunem po podzemní řece v naprosté tmě, jen se světlem čelovek, a uprostřed se zastavíš u nasvícených krápníkových síní. Cesta tam a zpět zabere kolem 2 hodin a na mělčinách musíš z loďky ven a kus jít pěšky, tak počítej s mokrýma nohama. Ceny se zvedly, vstup do národního parku i s loďkou dnes stojí kolem 250 000 kipů, tedy zhruba 250 Kč, sám v lodi zaplatíš víc. Leží stranou hlavní trasy, takže sem dojede jen málokdo a máš tu klid.

Kdy tam jít: listopad až duben, v období sucha je hladina řeky bezpečná

Plain of Jars u Phonsavanu

Kolem města Phonsavan na severovýchodě se v trávě povalují tisíce záhadných kamenných nádob starých přes dva tisíce let, jejichž účel se dodnes přesně nezná. Toto Údolí džbánů je od roku 2019 zapsané v UNESCO a nejpřístupnější jsou lokality číslo 1, 2 a 3. Krajina je pořád zamořená nevybuchlou municí, protože Spojené státy tu v letech 1964 až 1973 shodily přes dva miliony tun bomb včetně 270 milionů submunic, z nichž asi 80 milionů nevybuchlo. Organizace MAG tady od roku 1994 odminovává a vyznačila bezpečné pruhy bílo červenými betonovými značkami, chodí se výhradně po bílé straně a nikdy se nešlape mimo stezku. Právě tahle temná historie tajného bombardování dává místu úplně jiný rozměr než jen archeologickou zajímavost. Je to místo pro cestovatele, které lákají záhady a historie mimo běžné trasy.

Kdy tam jít: listopad až únor, mimo deště a mlhu

Nong Khiaw a severní hory

Nong Khiaw je malebné horské městečko na řece Nam Ou severně od Luang Prabangu, sevřené mezi dramatickými vápencovými štíty. Nejlepší je výšlap na vyhlídku Pha Daeng Peak, kde se platí 20 000 až 50 000 kipů a výstup tam a zpět zabere kolem 2 hodin a 10 minut po schodech vysekaných do svahu. Chodí se za tmy před svítáním, aby ses nahoře trefil do ranní mlhy nad řekou, tak nezapomeň čelovku. Odsud se dá plout loďkou zhruba 60 minut dál do ještě zapadlejší vesnice Muang Ngoi, kam nevede silnice. Je to ráj pro treky do vesnic etnických menšin a pro ty, kdo hledají klid a přírodu.

Kdy tam jít: listopad až únor, na výhledy míři brzy ráno