Co vidět v Hirošimě? Mám pro tebe 6 tipů

Mírový park a Atomový dóm

Mírový park leží přesně tam, kde 6. srpna 1945 v 8:15 zmizela z mapy celá obytná čtvrť Nakadžima, a dnes je to 122 100 m² zeleně, vody a pomníků otevřených od roku 1954 podle návrhu architekta Kenzó Tangeho. Jeho středobodem je Atomový dóm, ruina bývalé výstavní síně, kterou v dubnu 1915 dokončil český architekt Jan Letzel z Náchoda. Bomba vybuchla zhruba 600 metrů nad zemí a jen asi 150 metrů stranou od budovy, takže tlaková vlna šla svisle dolů a ocelová kostra kopule jako jediná v okolí zůstala stát. Dovnitř se nechodí, dóm je zakonzervovaná ruina zapsaná v UNESCO od roku 1996 a celý park je pietní místo, ne kulisa na fotky, takže se tu chováš tiše a fotíš uvážlivě. Park i všechny venkovní pomníky jsou volně přístupné zdarma, na klidnou procházku od dómu k Dětskému památníku a Cenotafu si nech aspoň hodinu.

Kdy tam jít: brzy ráno kvůli klidu, večer kvůli nasvícení dómu

Mírové muzeum

Mírové muzeum je jediné místo v Hirošimě, kde uvidíš, co bomba udělala konkrétním lidem, ne jen městu, a proto je to nejsilnější zážitek z celé cesty. Hlavní budova se po dvouleté rekonstrukci otevřela 25. dubna 2019 a expozice dnes stojí hlavně na zhruba třech stovkách dochovaných předmětů po obětech, doplněných o jejich příběhy. Vstupné je symbolické, 200 jenů pro dospělé, tedy kolem 26 Kč, středoškoláci platí 100 jenů a mladší děti mají zdarma. Otevírá se celoročně v 7:30, zavírá podle sezóny v 18:00 od prosince do února, v 19:00 od března do listopadu a ve 20:00 v srpnu, poslední vstup je vždy půl hodiny před koncem. Na časné ranní a prodloužené večerní vstupy si musíš lístek koupit dopředu online, jinak tě dovnitř nepustí. Vyhraď si dvě až tři hodiny a počítej, že je to emočně náročné.

Kdy tam jít: hned po otevření v 7:30 s předem koupeným lístkem, mimo největší nápor školních výprav

Ostrov Mijadžima a plovoucí torii

Mijadžima, oficiálně Itsukušima, je posvátný ostrov deset minut trajektem od pevniny, kde rudá brána torii za přílivu stojí jakoby přímo na hladině. Dostaneš se sem vlakem nebo tramvají do Mijadžimaguči a odtud trajektem, jednosměrná plavba stojí 200 jenů pro dospělého a od října 2023 se k ní připočítává návštěvnický poplatek 100 jenů, který platíš i s Japan Rail Passem, roční průkaz vyjde na 500 jenů. Vstup do svatyně Itsukušima, zapsané v UNESCO od roku 1996, stojí 300 jenů, otevírá se v 6:30 a zavírá podle měsíce mezi 17:00 a 18:00. Nad vším se tyčí posvátná hora Misen vysoká 535 metrů, lanovka nahoru jede od 9:00 do 16:00 a její dvě linky trvají dohromady zhruba čtrnáct minut, zbytek na vrchol dojdeš pěšky. Po ostrově se volně procházejí krotcí jeleni, nekrm je a hlídej si mapy a papírové lístky, ty jim mizí z ruky nejčastěji.

Kdy tam jít: za přílivu a na první ranní trajekt kvůli davům

Hirošimský hrad

Hirošimský hrad má od 22. března 2026 natrvalo zavřenou hlavní věž, takže dovnitř se dnes nepodíváš a muzeum v ní skončilo po 68 letech provozu. Důvodem je to, že betonová rekonstrukce z roku 1958 nesplňuje současné seismické normy, město míří k dřevěné obnově původní pevnosti, ale hotová má být nejdřív ve fiskálním roce 2049. Park, vodní příkop, kamenné hradby a zrekonstruovaná dřevěná brána a věžičky v Ninomaru zůstávají přístupné a jsou zdarma, takže se sem pořád vyplatí zajít na procházku. Původní hrad z konce 16. století zničila v roce 1945 bomba, dnešní silueta je tedy replika a i ta je teď jen kulisou zvenčí. Na jaře kvetou u příkopu sakury a je to jedno z nejhezčích míst ve městě.

Kdy tam jít: za jasného počasí, na přelomu března a dubna kvůli sakurám u příkopu

Zahrada Shukkeien

Shukkeien je historická japonská zahrada z roku 1620, kterou pro sídlo místního feudálního pána navrhl čajový mistr Soko Ueda podle čínského Západního jezera. Jméno znamená zahrada v malém měřítku a je to přesné, kolem centrálního jezírka se vine cestička s mostky, kameny a čajovnami, které v miniatuře napodobují slavné krajiny. Bomba v roce 1945 zahradu těžce poškodila a lidé se sem utíkali schovat, obnova pavilonů pak trvala desítky let. Leží asi deset minut chůze od hlavního nádraží, takže se dá stihnout i mezi vlaky, vstupné je 350 jenů pro dospělé, tedy kolem 45 Kč. Otevřeno je od 9:00, od 16. března do 15. září do 18:00 a zbytek roku do 17:00, poslední vstup půl hodiny před zavírací dobou.

Kdy tam jít: jaro kvůli sakurám, listopad kvůli červeným javorům

Okonomimura a hirošimské okonomiyaki

Hirošimské okonomiyaki je jiné než ósacké, těsto se nemíchá dohromady, ale vrství se na plotně, pod horu zelí přijdou smažené nudle soba a nahoru vejce. Nejlepší místo, kde ho ochutnat, je Okonomimura v centru, dům, kde na druhém až čtvrtém patře funguje zhruba čtyřiadvacet malých ploten a každý kuchař ti ho usmaží přímo před očima. Stánky mají otevřeno většinou od 11:00 zhruba do 23:00, ale každý si drží vlastní zavírací den, takže když trefíš zavřeno u jednoho, o dva kroky dál se najíš. Jedna porce vyjde zhruba na 900 až 1 500 jenů, tedy kolem 135 až 200 Kč, a zasytí i pořádného jedlíka. Stánky se sem po válce sešly z pouličních vozíků na náměstí Šintenči a do dnešní budovy se přestěhovaly v lednu 1992. Sedá se přímo k plotně a jí se malou lopatkou rovnou z ní, což je půlka zážitku.

Kdy tam jít: na oběd nebo časnější večeři, o víkendu mimo špičku kvůli frontám