Co vidět v Bhútánu? Mám pro tebe 7 tipů

Paro a Tygří hnízdo (Taktsang)

Klášter Taktsang je nalepený na svislém útesu ve výšce 3 120 m nad údolím Paro a je to jediné místo v Bhútánu, které pozná i člověk, co o zemi nic neví. Podle legendy sem na hřbetě tygřice přiletěl Guru Rinpočhe, který do země přinesl buddhismus, a dnešní stavba stojí po požáru z roku 1998 a následné obnově. Výstup začíná u parkoviště Ramthangkha asi 12 km od Para, převýšení je zhruba 900 m a celý okruh nahoru a zpět ti zabere čtyři až šest hodin, v půlce cesty je čajovna s výhledem přímo na klášter. Fotoaparát ani telefon dovnitř nesmí, nechává se v úschovně u vstupu. Samotné údolí Paro je navíc nejhezčí v zemi, s pevností Rinpung dzong z roku 1644 a jediným mezinárodním letištěm země ve výšce kolem 2 235 m. Vyraz brzy ráno, odpoledne se údolí zatáhne a schody dolů jsou v horku otrava.

Kdy tam jít: březen až květen a září až listopad, na výstup vyraz brzy ráno

Thimphu, hlavní město bez semaforů

Thimphu je jediné hlavní město na světě, kde nenajdeš jediný semafor, dopravu na hlavní křižovatce dodnes řídí policista rukama. Leží ve výšce kolem 2 320 m a nad městem se tyčí pozlacená bronzová socha Buddhy Dordenma vysoká 54 m, vysvěcená 25. září 2015. Uvnitř sochy je uloženo přes sto tisíc menších Buddhů, konkrétně asi 100 000 osmipalcových a 25 000 dvanáctipalcových figur. Zajdi na víkendový trh, do papírny s ručně vyráběným papírem nebo se dívej na muže při lukostřelbě, což je bhútánský národní sport. Večer si dej ema datši, národní jídlo z chilli papriček a sýra, které pořádně pálí. Město je nejlepší základna na aklimatizaci, než vyrazíš přes průsmyky na východ.

Kdy tam jít: celoročně, trh je nejživější o víkendu

Punakha dzong a soutok řek

Punakha dzong bývá označován za nejkrásnější pevnost v celém Bhútánu a stojí na úzkém ostrohu přesně na soutoku řek Pho Čhu a Mo Čhu. Postavil ho Zhabdrung Ngawang Namgyal v letech 1637 a 1638, je to druhý nejstarší a druhý největší dzong v zemi, měří kolem 180 m na délku a hlavní věž má šest pater. Sloužil jako zimní sídlo vlády a dodnes se tu koná barevný festival Punakha Tshechu s maskovanými tanci. Dovnitř vede dřevěný krytý most a nádvoří zdobí obrovská džakaranda, která na jaře kvete do fialova. Punakha leží ve zhruba 1 200 m, tedy níž než zbytek trasy, takže je tu tepleji a dají se odtud sjíždět peřeje na řece. Na návštěvu dzongu potřebuješ průvodce, sám dovnitř nepůjdeš.

Kdy tam jít: březen až duben na kvetoucí džakarandu a festival

Dochula pass a 108 čortenů

Průsmyk Dochula ve výšce 3 100 m je nejfotografovanější zastávka na silnici z Thimphu do Punakhy a projedeš ho, ať chceš nebo ne. Vrchol zdobí 108 memoriálních čortenů zvaných Druk Wangyal, které nechala postavit královna matka Ashi Dorji Wangmo Wangchuck a jejichž stavba skončila v červnu 2004. Postavené jsou na počest vojáků padlých při operaci proti povstalcům z konce roku 2003. Za jasného rána se za nimi otevře panorama zasněžených himálajských vrcholů táhnoucích se podél tibetské hranice. Bývá tu chladno a mlha přichází rychle, takže obloha je nejčistší po ránu v zimních měsících. Vedle stojí kavárna, kde se dá počkat, než se hory na chvíli odkryjí.

Kdy tam jít: říjen až únor pro nejjasnější výhledy na hory

Bumthang, duchovní srdce země

Bumthang je souhrnný název pro čtveřici centrálních údolí, kterým se říká duchovní srdce Bhútánu, a najdeš tu nejstarší chrámy v zemi. Jambaj Lhakhang ve výšce kolem 2 630 m založil podle tradice tibetský král Songcän Gampo už v roce 659, kousek dál stojí Kurdže Lhakhang postavené kolem jeskyně s otiskem těla Guru Rinpočheho. Kraj je klidnější a méně turistický než západ, hodí se na procházky mezi poli pohanky a návštěvy klášterů. V říjnu se tu koná festival Jambaj Lhakhang Drup s nočním ohňovým tancem, na který se sjíždí celé údolí. Kvůli vzdálenosti sem řada lidí letí vnitrostátně z Para na letiště Bathpalathang, což trvá zhruba 30 minut místo celodenní jízdy autem. Vezmi si teplé oblečení, večery jsou tu i v létě chladné.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen

Phobjikha a jeřábi černokrcí

Phobjikha je široké ledovcové údolí ve výšce kolem 3 000 m, kam každou zimu z Tibetu přilétá asi 600 vzácných jeřábů černokrkých přezimovat, obvykle od konce října do poloviny února. Nad údolím stojí klášter Gangtey Goenpa založený v roce 1613 a v obci je informační centrum s pozorovatelnou a dalekohledy. Každý rok 11. listopadu se na nádvoří kláštera koná jeřábí festival, kde děti tančí v kostýmech ptáků. Podél dna údolí vede nenáročná stezka Gangtey Nature Trail dlouhá zhruba 4 km, kterou projdeš za necelé dvě hodiny. Protože je to chráněná mokřina, elektřina sem přišla až v roce 2010 a vede pod zemí, aby jeřábům nepřekážely dráty. Ubytování je tu jednoduché a topí se kamny, takže počítej s chladnou nocí.

Kdy tam jít: listopad až únor kvůli přezimujícím jeřábům

Haa údolí a západní pohraničí

Haa je odlehlé západní údolí těsně u tibetské hranice, které se pro zahraniční turisty otevřelo teprve v roce 2002 a dodnes zůstává mimo hlavní trasy. Dostaneš se sem přes průsmyk Chele La ve výšce 3 988 m, nejvýše položenou sjízdnou silnici v Bhútánu, obalenou modlitebními praporky. V údolí stojí dvojice starobylých chrámů Lhakhang Karpo a Lhakhang Nagpo, bílý a černý, jejichž založení se klade až do 7. století. Z průsmyku vede krátký výstup na hřeben, odkud za jasného počasí uvidíš posvátnou horu Džomolhari vysokou 7 326 m. Je to místo pro toho, kdo chce vidět venkovský Bhútán bez davů, s poli pohanky a pasoucími se jaky. V zimě průsmyk zaváté sněhem občas zavírají, tak si termín ověř předem.

Kdy tam jít: duben až říjen, průsmyk bývá v zimě zavátý