Co vidět na Sumbě? Mám pro tebe 6 tipů

Vodopád Waikelo Sawah

Waikelo Sawah je nejsnáz dostupné přírodní místo západní Sumby, dá se stihnout hned po přistání v Tambolace jako první zastávka. Leží asi 30 km od centra Tambolaky ve vesnici Tema Tana a cesta autem po slušné silnici trvá 45 až 60 minut. Od parkoviště sejdeš k vodě po hrázkách mezi rýžovými terasami zhruba za pět minut a zvládne to i starší člověk nebo dítě. Voda tu netryská z výšky, ale prosakuje a přepadá přes širokou skalní stěnu obrostlou zelení do mělkých tůní, ve kterých se dá vykoupat, kousek vedle stojí malá vodní elektrárna a systém zavlažování polí. Nejvíc vody má vodopád v období dešťů a krátce po něm, v suchých měsících je slabší, ale okolní pole zůstávají zelená.

Kdy tam jít: leden až červen, kdy má nejvíc vody

Pláž Walakiri a tančící stromy

Walakiri je jediná pláž na východní Sumbě, kam se jezdí kvůli stromům, ne kvůli koupání. Leží asi 17 km od Waingapu, tedy 20 až 30 minut jízdy, a proslavila ji skupinka mangrovníků, které rostou přímo v mělčině a za odlivu vypadají jako tanečníci. Jejich pokroucené kmeny ohnuly desítky let monzunového větru, slaná tříšť a příliv s odlivem. Přijeď 45 až 60 minut před západem slunce a nejlépe za odlivu, kdy se větve zrcadlí v mokrém písku. Vstupné vybírají místní přímo na pláži, je symbolické a platí se výhradně v hotovosti v malých bankovkách, karty tu nikdo nebere. Přes den je to dlouhá klidná pláž s bílým pískem na procházku, pár stánků s pitím a nic víc.

Kdy tam jít: za odlivu a při západu slunce

Weekuri laguna a Mandorak

Weekuri je slaná laguna na krajním jihozápadě ostrova, oddělená od otevřeného oceánu skalním valem, přes který se do ní přelévá čistá tyrkysová voda. Od Tambolaky je to sem asi 45 km, autem počítej se 45 minutami až hodinou a půl podle stavu cesty. Laguna je dost hluboká na plavání a šnorchlování, ale ne všude se stoupne na dno, takže neplavce a děti odsud nespouštěj z očí, nad vodou vede dřevěná lávka s vyhlídkami. Vstupné se platí v hotovosti u vjezdu a bývá kolem 20 000 rupií na osobu, pevná oficiální sazba pro cizince ale neexistuje, tak měj drobné. Pár set metrů odtud leží pláž Mandorak, malá zátoka sevřená mezi vysokými útesy, obě místa v klidu projdeš během jedné návštěvy.

Kdy tam jít: za přílivu, kdy je v laguně nejvíc vody

Tradiční vesnice Ratenggaro

Ratenggaro na jihozápadním pobřeží je vesnice, kde nad domy stojí doškové věže vyšší než okolní palmy a mezi nimi stovky kamenných hrobek. Střechy se tyčí do výšky 15 až 20 m a čím vyšší střecha, tím vyšší postavení rodiny v komunitě. Kolem domů napočítáš přes 300 megalitických hrobek, většina vypadá jako obří kamenný stůl a patřila náčelníkům a bojovníkům. Od Tambolaky je to sem asi 56 km, tedy hodina a půl až dvě hodiny jízdy, a vesnice pořád normálně žije, lidé tkají ikaty a chovají koně. Za vstup a fotografování se očekává drobný příspěvek v hotovosti, hosty vítají betelem a před focením lidí se vždycky nejdřív zeptej. Kult předků marapu tu není folklor pro turisty, váže se k němu i obřad Pasola, jízda s dřevěnými oštěpy na koních, ročník 2027 vychází podle lunárního kalendáře na přelom února a března a přesný termín určí kněží až podle vyplavání mořských červů nyale.

Kdy tam jít: ráno nebo pozdní odpoledne kvůli horku

Vodopády Lapopu a Tanggedu

Lapopu je nejvyšší vodopád Sumby, padá vícestupňovými kaskádami z výšky kolem 90 m do tyrkysového bazénu v národním parku Manupeu Tanah Daru. Leží asi 30 km od Waikabubaku a od parkoviště se jde ještě zhruba 500 m po kamenitém břehu řeky dolů. Na druhém konci ostrova u Waingapu leží Tanggedu, přezdívaný sumbský Grand Canyon, s vápencovými terasami a modrými tůněmi. Od Waingapu je to necelých 46 km, ale kvůli rozbité cestě jedeš půldruhé až dvě hodiny a pak jdeš ještě asi 2,5 km pěšky přes savanu. Oba vodopády mají nejvíc vody v období dešťů a krátce po něm, v nejsušších měsících výrazně slábnou, a k oběma se vyplatí vzít řidiče, který terén zná.

Kdy tam jít: únor až červen po deštích

Surf a pláž Nihi (Occy's Left)

Occy’s Left u resortu Nihi je vlna, ke které se v Indonésii jen tak nedostaneš, protože počet lidí ve vodě je tvrdě omezený. Levá vlna se láme na jihozápadním pobřeží, dobrá jízda měří kolem 300 m a má několik sekcí i tubusů, ale zvládnou ji jen zkušení surfaři. Resort pouští do lineupu maximálně patnáct registrovaných surfařů denně, což je hlavní důvod, proč tu na vodě nikdy není dav. Nihi tady vzniklo v roce 1988, kdy si tenhle kus pobřeží našli surfaři, a od letiště v Tambolace sem jedeš asi dvě hodiny. I když v Nihi nespíš, okolní pobřeží nabízí divoké pláže, útesy a dlouhé úseky bez lidí, hlavní surfová sezona spadá do období sucha.

Kdy tam jít: duben až říjen pro nejlepší vlny