Co vidět na Flores? Mám pro tebe 7 tipů

Komodo a Rinca, treky za varany

Varana komodského, největšího ještěra světa, potkáš ve volné přírodě jedině tady, na ostrovech Komodo a Rinca uvnitř národního parku, který je na seznamu UNESCO od roku 1991. Chodí se po značených okruzích vždycky s rangerem, který drží skupinu pohromadě a hlídá odstup, protože varan je jedovatý a na krátkou vzdálenost rychlý, takže se nekrmí, nehladí ani nefotí zblízka. Podle posledního sčítání z roku 2023 žije v parku o rozloze 1 733 km2 kolem 3 400 varanů, na Rince jich bývá vidět stejně jako na Komodu, jen s menším davem lidí kolem. Od dubna 2026 se vstup rezervuje výhradně předem v systému SiORA přes licencovaného provozovatele lodi, na místě už lístek nekoupíš a park pustí dovnitř nejvýš 1 000 lidí denně, z toho 350 na Komodo a 300 na Rincu. Za jeden den zaplatíš 250 000 IDR vstup, 100 000 IDR konzervační příspěvek a 25 000 IDR přístavní poplatek, dohromady 375 000 IDR, tedy asi 440 Kč, a k tomu se přičítá cena lodního výletu. Plán zvednout vstupné na 250 USD, o kterém se mluvilo v roce 2022, nikdy nevstoupil v platnost a dnes už neplatí.

Kdy tam jít: brzy ráno, kdy je chládek a varani se vyhřívají u cest

Padar Island

Padar je nejfotografovanější místo celého parku, z hřebene ve výšce 185 m nad mořem uvidíš najednou tři zálivy, každý s jinak zbarveným pískem. Nahoru vede vybudované kamenné schodiště s asi osmi sty schody, výstup zabere 20 až 40 minut a zvládneš ho v teniskách. Chodí se sem hlavně za východu slunce, kdy je chládek a světlo na zálivy dopadá nejlíp, přes den je tu horko a nikde ani kousek stínu. Denní kvóta je pro Padar 200 lidí, takže bez rezervace v SiORA tě na ostrov nepustí ani s vlastní lodí. Padar bývá první nebo poslední zastávkou celodenních lodních výletů z Labuan Bajo, podle toho, jestli jedeš na východ nebo zpátky.

Kdy tam jít: za východu slunce kvůli světlu i chládku

Pink Beach a šnorchlování

Pink Beach na východním pobřeží ostrova Komodo je jedna z mála pláží na světě s narůžovělým pískem, barvu jí dodávají drobné úlomky červeného korálnatce promíchané s bílým pískem. Nejrůžovější je za slunečného dne přímo u vody, kde vlny odkrývají čerstvý písek, přes poledne za ostrého světla barva opticky bledne. Lodní výlety sem z Labuan Bajo plují zhruba 3 až 4 hodiny, takže je to skoro vždycky zastávka v rámci celodenního okruhu a kolem poledne tu kotví nejvíc člunů. Šnorchluje se hned od břehu, korálové zahrady začínají v hloubce kolem 2 m a moře má po celý rok zhruba 27 až 29 °C, takže neopren nepotřebuješ. Vezmi si vlastní šnorchl a boty do vody, na mělčině se dá o korály snadno pořezat a v parku se na ně nesmí stoupat.

Kdy tam jít: dopoledne za slunce kvůli barvě písku a klidu

Manta Point a manty

Manta Point je mělčina a čisticí stanice, kde se sbíhají proudy a manty sem po většinu roku připlouvají za planktonem a za čištěním od drobných rybek. Šnorchluje se přímo z lodi, skáčeš do vody nad proudem a necháš se snést k mantám, jejichž rozpětí křídel běžně dosahuje 3 až 4 m. Voda tu v suché sezóně kvůli výstupu chladnějších proudů klesá i ke 24 °C, tedy znatelně níž než jinde v parku, takže se tenký neopren vyplatí. Zážitek je nejjistější zhruba od dubna do prosince, ale manty se dají potkat celoročně a nikdy to není jisté. Na tuto zónu platí denní kvóta 150 lidí a stejná pravidla jako jinde, manty se nechají plavat, nesahá se na ně a neplave se jim nad hlavou.

Kdy tam jít: duben až prosinec, ráno za klidnější hladiny

Kelimutu, barevná jezera

Kelimutu je sopka vysoká 1 639 m v centru Flores, na jejímž vrcholu leží tři kráterová jezera, která mají díky rozpuštěným minerálům a různé míře oxidace odlišné barvy. Odstíny se mění v cyklech dlouhých měsíce až roky, takže nikdy dopředu nevíš, jakou kombinaci zastihneš, poslední roky bývá prostřední jezero tyrkysové až tmavě zelené a krajní černé nebo hnědočervené. Chodí se sem za východu slunce z vesnice Moni, odkud vyrážíš kolem půl páté ráno ojekem nebo autem k bráně a od parkoviště jdeš pěšky ještě 15 až 20 minut. Vstup pro cizince stojí 150 000 IDR ve všední den a 225 000 IDR o víkendu a svátcích, tedy asi 210 až 315 Kč, a platí se v hotovosti u brány. Přijeď brzy, protože kolem deváté se často zvedne mlha a jezera se schovají na celý den.

Kdy tam jít: za východu slunce, dokud se nezvedne mlha

Labuan Bajo a okolí

Labuan Bajo je přístavní městečko na západním cípu Flores a jediná brána do národního parku, odsud vyplouvají všechny denní čluny, lodní výlety i liveaboardy. Z Bali sem letíš přibližně 75 minut, takže většina lidí přiletí ráno a odpoledne už řeší loď na další den. Samotné město je malé, ale najdeš tu stovky tour agentur, restaurace podél pobřežní třídy Soekarno Hatta a večerní rybí trh, kde si vybereš rybu a nechají ti ji ugrilovat. V okolí se dá zajet k jeskyni Batu Cermin asi 4 km od centra nebo do soutěsky s vodopádem Cunca Wulang zhruba 30 km na východ, kam se jede přes hodinu a pak ještě chvíli jde pěšky. Většina lidí tady stráví jednu až dvě noci před výletem do parku a po něm, dobere hotovost a nakoupí, co bude na lodi chybět.

Kdy tam jít: podvečer na západ slunce z rooftopu

Wae Rebo, tradiční vesnice

Wae Rebo je odlehlá horská vesnice Manggarajů ve výšce kolem 1 200 m, kterou tvoří sedm kuželových domů zvaných mbaru niang z bambusu a palmového listí. Vesnice není na seznamu světového dědictví, ale její obnova získala v roce 2012 nejvyšší ocenění UNESCO Asia Pacific Award of Excellence za památkovou péči, což je důvod, proč o ní dneska ví celý svět. Dostaneš se sem z Labuan Bajo dlouhou cestou autem do vesnice Denge a odtud pěšky lesem, stezka měří necelých 5 km a stoupá asi 600 m, takže nahoru jdeš 2 až 3 hodiny a dolů o něco míň. Za denní návštěvu se platí příspěvek zhruba 200 000 až 225 000 IDR, přenocování přímo v mbaru niang včetně jídla vyjde na 325 000 až 350 000 IDR, tedy asi 280 až 490 Kč podle varianty. Choď v suchu, po deštích je stezka kluzká a bahnitá, a než vejdeš mezi domy, počkej na uvítací obřad, kterým tě starosta představí předkům.

Kdy tam jít: duben až září v suchu kvůli schůdné stezce