Srí Lanka se potýká s nejhorší ekonomickou krizí od svého vzniku v roce 1948 a my jsme měli možnost ji zažít na vlastní kůži.
Přiletěli jsme 16. ledna 2022 a hned jsme si všimli, že v restauracích je většina cen přeškrtaných a zvýšených. Zeptali jsme se známých, co už byli na Srí Lance, a říkali nám, že ceny se od listopadu zvedly již podruhé a že je to kvůli nárůstu turistů po Covidu. (Nějak se nám to nezdálo, ale nenapadlo nás, že by to mohl být začátek největší ekonomické krize na Srí Lance.)
Místní jídla v místních restauracích stála od 50–120,-, což se vám možná zda levné, protože pro vás to jídlo bude levné, ale když víte jako my, že průměrný plat na Srí Lance je cca 4 000,-, tak si uvědomíte, že ty ceny vůbec nesedí, naopak jsou pro ně astronomické.
Hned na to nás zaskočily ceny základních potravin v obchodech, které byly občas dražší než v České republice.
Rýže 14,-/kg
Kuřecí prsa za 140,-/kg
Mouka za 15,-/Kg
Mléko 35,-/l
Čočka 20,-/kg
Vejce 3kč/ks
1,5 litru vody 9,-/láhev
Benzín 18,-/l
Plyn 180,-/láhev.
Celou dobu jsme si říkali, jak obyčejní lidé mohou takhle vůbec přežít?
Čas ubíhal, ceny dál rostly a vždycky, když jsme se zeptali místních, jestli je plat jiný, než jsme si mysleli, nebo jestli se taky zvyšuje jako ceny, všichni nám potvrdili totéž: „Průměrný plat je opravdu jen 4000,- a mnoho lidí nemá ani to a nikomu bohužel neroste. My, co děláme v turismu, zvládneme nějak přežít, ale ostatní jsou na tom opravdu špatně.“
Po měsíci na Srí Lance přišla opět další vlna zdražování, ale nebylo to jen tak. Na ostrově se začalo mluvit o tom, že dochází nafta, začaly krátké výpadky elektriky a fronty na benzínkách. To byli první důkazy toho, že začíná být na Srí Lance ekonomická krize.
Začali jsme pomalu místní krizi na Srí Lance vnímat, ale nějak výrazně nás nezasahovala.
Všechno se změnilo poslední měsíc, když se začaly prodlužovat výpadky elektriky na 4–6 hodin denně. Nejenom, že když vypnuli elektriku, v celém okolí se ještě více zpomalil internet v mobilu a my jsme nemohli pracovat, ale některé místní restaurace ani neotvíraly, protože neměli generátory.
Nejhorší bylo, když elektriku vypnuli od 21 do 23 a nemohli jsme jít ani spát, protože bez větráku se nedalo v pokoji ani v klidu umřít.
Fronty u pump byly delší a delší a začalo se mluvit o tom, že začíná docházet k naftě i benzín a plyn.
A proč je vlastně na Srí Lance ekonomická krize?
Většina obyvatel říká, že je to kvůli tomu, že prezident a vláda vykradla státní kasu.
Oficiálně vše začalo už před Covidem špatným řízením hospodářství. Po občanské válce v roce 2009 se Srí Lanka rozhodla upřednostnit oživení domácího trhu místo toho, aby zvýšila export. Příjmy ze zahraničí tak zůstávaly velmi nízké, zatímco výdaje za import postupně rostly.
Pak přišel Covid nákup vakcín, testy a vše okolo Covidu, což byl velký zásah do státních kas všude po světě, nejen na Srí Lance.
Dále se země hodně zadlužila, aby mohla zaplatit infrastrukturní projekty (jako třeba dálnice v blízkosti bydliště prezidenta, po které skoro nikdo nejezdi), které místní lidé považují za úplné zbytečnosti.
Aby toho nebylo málo pro státní kasu, tak prezident Gotabaja Radžapaksa se v roce 2019 rozhodl snížit daně. Na počátku roku 2021 vláda zakázala veškerý dovoz chemických hnojiv a nařídila zemědělcům, aby místo nich používali organická hnojiva.
Z toho vznikla jen obrovská neúroda, nutnost dovozu a zvýšení cen.
Takže úplně zjednodušeně, Srí Lanka zažívá největší ekonomickou krizi, protože má prázdnou státní kasu a obrovské dluhy, není schopná splácet dluhy, zaplatit za pohonné hmoty a další věci, tím pádem na Srí Lance teď vládne obrovský nedostatek potravin, léků, pohonných hmot a elektřiny.
Zpět k naší zkušenosti s krizí na Srí Lance:
Poslední tři týdny byly horší a horší, elektrické výpadky už nebyly 4–6 hodiny denně, ale dokonce 10–13 hodin denně. (Výpadky nebyly v kuse, ale mezitím pustili třeba na 1–2 hodiny elektriku). To pro nás znamenalo 3 týdny bez práce a několikrát jsme museli sedět na zahradě a čekat do půlnoci, než spustili elektriku a mohli jsme jít spát. Většina cen vystřelila opět o 20–80 %, některé základní suroviny se hůř hledaly, rýži už měli jen některé obchody, pro mléko jsme museli jezdit 20 km, protože u nás ho skoro dva týdny neměli, vajíčka byla pár dní nedostupná a hlavně barely s vodou jsme sháněli občas i hodinu. :-/ Poslední týden už jsme fungovali na litrových flaškách, protože u nás a v okolí barely prostě nebyly. Všude po městech byly nekonečné fronty na naftu, plyn a občas menší i na benzín. Nafta docházela i do generátoru, takže ani dražší hotely nebo restaurace už neměly celou dobu elektriku.
Možná se ptáte, proč jsme tam přes to všechno zůstali?
Pavlínu kousla mangusta se vzteklinou a musela dodělat celou sérii pěti dávek očkování, která trvá měsíc, takže jsme se rozhodli pro jistotu zůstat až do poslední dávky.
Poslední týden jsme se rozhodli opustit Sri Lanku. Koupili jsme nejlevnější letenku pryč, co byla den po poslední dávce očkování, a udělali jsme dobře, letenku jsme měli na 4. dubna v 00:10 a v plánu bylo 3. dubna přejet vlakem a busem na letiště, ale jak se situace zhoršovala, tak 2. dubna ráno jsme měli špatné tušení, a tak jsme se rozhodli sehnat rychle taxi, zabalit si a odjet do Negomba (což je hned vedle letiště). Rozhodnutí bylo správné, protože když jsme čekali na taxi, tak jsme zjistili, že vláda vyhlásila celoostrovní zákaz vycházení od 2. dubna do 4. dubna kvůli tomu, že na neděli očekávali obrovské demonstrace. My se naštěstí dostali do Negomba bez problému a další den jsme v noci odletěli pryč.
Teď vás asi zajímá, jak jsou na tom místní, jak turisté a jestli je to pro ně přes krizi nebezpečné?
Zaprvé místní:
Ceny jsou na tom hodně špatně. Jsou pro ně už tak vysoké, že mnoho rodin si nemůže dovolit ani plyn na vaření a vrací se k tomu, že chodí sbírat dřevo a vaří si na ohni.
Odkládají se operace, nejsou léky, děti nechodí do školy, nemají na jídlo a nevypadá to, že by se to brzo zlepšilo. Proto jsou už skoro měsíc obrovské demonstrace po celém ostrově, které se vláda snaží uklidňovat ozbrojenými vojáky.
Jako na druhé v pořadí se podíváme na turisty:
Prozatím jsou turisté stále v bezpečí, turistů si místní váží, pouští je ve frontách dopředu a jsou rádi za každý příjem navíc. Dražší hotely mají generátory (některé stále s naftou), řidiče se zásobami nafty a takový turista, co využije služeb dražších hotelů, si krize nemusí ani všimnout.
Jiné je to samozřejmě u cestovatelů, co bydlí u místních, a stravují se taky u nich (bezpečno je i pro ně samozřejmě) anebo jedou do Asie, protože je tam hodně levno, tam krizi poznají, protože dlouhé výpadky elektriky jsou otravné, ceny jsou vyšší (oproti normálním levným asijským cenám), hůře se hledají odvozy na delší vzdálenosti a místní autobusová doprava je hodně omezená.
Je teda bezpečné tam nyní jet?
Teď to bezpečné pravděpodobně stále je, ale je tady důležité se zamyslet nad tím, že je to největší ekonomická krize na Srí Lance a dosud to moc nevypadá, že by se to mělo nějak zlepšit, ba právě naopak.
Kdyby se cokoliv stalo, je tam nedostatek léků (chci to kvůli dovolené riskovat?). Situace se může ještě zhoršit a nikdo neví, jak se lidé v životní nouzi budou chovat, až nebudou mít opravdu co jíst. Začnou krást, rabovat? (Opět – chci to riskovat kvůli dovolené?). A těch situací, co můžou v krizi nastat, je bohužel mnoho.
My se rozhodli tento článek napsat, abyste znali náš pohled a díky tomu měli nějaké informace navíc při rozhodování, jestli má smysl letět na Srí Lanku v této krizi, nebo ne.
Hodně lidí totiž píše, že turisti můžou zemi „zachránit“.
Nevíme, no. Jestli pojedete do dražšího hotelu, podpoříte hlavně majitele (který nebude Srílančan), pár jeho zaměstnanců a možná něco přes daně se dostane do státní kasy. Takže nejlepší jako pomoc zemi by bylo bydlet, jíst, jezdit jen u místních, nejlépe v místech, kde je méně turismu, aby peníze šly přímo těm, co potřebují nejvíce, ale tam zase budete hodně pociťovat ekonomickou krizi.
My jsme se ale zamysleli ještě nad tím, jestli je správné, že poslední peníze z kasy jdou na naftu pro generátory do luxusních hotelů nebo do aut na výlety pro turisty, aby si mohli vozit zadek místo toho, aby vláda v nemocnicích operovala a nakoupila vlastním lidem léky, nakoupila papíry studentům do škol, otevřeli dětem opět školy…
Je to podle nás aspoň hodně k zamyšlení…
„Zažila jsem tady občanské konflikty, tsunami i teroristický útok. Ale to není nic oproti tomu, co se tady děje teď,“ říká pro SZ Češka žijící na Srí Lance. Ostrovem zmítá taková krize, že už nikdo nemá chuť zemi řídit.“
https://www.seznamzpravy.cz/
Tady máte odkaz na další článek, kde Češka, která dlouho bydlí na Srí Lance, popisuje celou situaci zase z trochu jiného pohledu.
