Co vidět ve Středoafrické republice? Mám pro tebe 8 tipů

Bangui, kde všechno začíná

Bangui leží na severním břehu řeky Ubangi a je to město, do kterého přiletíš a ze kterého se vydáváš dál, ne cíl sám o sobě. Prohlédnout se dá cihlová katedrála Notre-Dame, Bogandovo národní muzeum blízko prezidentského paláce a rozlehlá tržnice Grand Marché. Chodit po městě pěšky se cizincům nedoporučuje, pohybuje se autem s řidičem, kterého ti sežene ubytování, a čtvrti jako PK5 se bez místního kontaktu vynechávají. Nejpříjemnější je nábřeží Ubangi, kde se dá při západu slunce sednout k jídlu a dívat se na pirogy.

Kdy tam jít: prosinec až únor, kdy neprší a silnice jsou sjízdné

Dzanga Bai a pralesní sloni

Dzanga Bai je bahnitá mýtina uprostřed pralesa, kam chodí pralesní sloni vyhrabávat minerály, a je to hlavní důvod, proč do téhle země lidé jezdí. Na vyvýšené plošině se sedí klidně celý den a průběžně tudy projde sedmdesát až sto zvířat, která se navzájem poznávají a chovají se jako rodiny. Sloni sem chodí po celý rok, takže na rozdíl od většiny afrických safari nejde o loterii. K mýtině se jde asi půl hodiny pěšky od parkoviště a část cesty vede vodou, tak počítej s tím, že budeš mokrý.

Kdy tam jít: celoročně, nejlépe v suchu prosinec až únor

Gorily nížinné v Bai Hokou

Bai Hokou je výzkumná stanice, kde se od devadesátých let habituují skupiny goril nížinných západních, tedy jiného druhu než ty horské z Rwandy a Ugandy. Chodí se za nimi po ránu s ozbrojeným průvodcem a stopaři Bayaka, kteří dokážou číst prales tak, že to vypadá jako kouzlo. Treking bývá mokrý, bahnitý a mnohem hustší než v horách, gorily jsou v podrostu a vidíš je z krátké vzdálenosti na omezenou dobu. Permity se rezervují dopředu přes správu rezervace nebo operátora a jejich cena se mění, ověř si ji předem.

Kdy tam jít: ráno, ideálně v suché sezóně

Bayaka a život v pralese

Bayaka, kterým se říká také Aka, jsou původní lovci a sběrači Konžské pánve a dnes tvoří páteř ochrany Dzanga-Sangha jako stopaři a průvodci. Návštěva obvykle znamená dopoledne strávené s loveckou skupinou, která v pralese rozvine sítě a hlukem do nich nažene drobnou zvěř. Kromě lovu stojí za to slyšet jejich polyfonní zpěv, který je zapsaný v seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Ber to jako setkání, ne jako představení, a řiď se tím, co říká průvodce, hlavně co se týče focení.

Kdy tam jít: dopoledne, po dohodě s rezervací

Vodopády Boali

Chutes de Boali jsou nejsnazší výlet z Bangui, leží asi sto kilometrů severozápadně po silnici RN1 a dají se stihnout za den. Vodopád je zhruba padesát metrů vysoký a dvěstěpadesát metrů široký, což z něj dělá jednu z nejfotogeničtějších věcí v zemi. Nad ním stojí od padesátých let vodní elektrárna Boali, která napájí hlavní město, takže množství vody kolísá i podle toho, kolik se právě pouští do turbín. Nejmohutnější je vodopád na konci období dešťů, tedy zhruba v říjnu a listopadu.

Kdy tam jít: říjen a listopad na nejvíc vody, cesta je nejlepší v suchu

Řeka Ubangi

Ubangi je největší přítok Konga a zároveň hranice s Konžskou demokratickou republikou, protější břeh vidíš přímo z Bangui. Po řece jezdí dřevěné pirogy s rybáři a obchodníky a plavba na krátkou vzdálenost patří k tomu klidnějšímu, co se tu dá zažít. Domluvit se dá přes ubytování nebo místního operátora, sám si loď na břehu nesjednávej. Pamatuj, že jde o mezinárodní hranici, takže focení vojáků, přístavu a mostů je zakázané.

Kdy tam jít: podvečer, kdy se rybáři vracejí

Megality u Bouaru

Kolem města Bouar na západě země stojí stovky vztyčených kamenů, kterým se místně říká tazunu, a stáří se odhaduje zhruba na tři tisíce let. Jde o jednu z největších megalitických oblastí v subsaharské Africe a lokalita je vedená na seznamu čekatelů UNESCO. Bouar leží na silnici směrem ke kamerunské hranici, asi čtyři sta kilometrů od Bangui, takže je to celodenní přejezd. Bezpečnostní situace na západním koridoru se mění, takže sem nikdy nevyrážej bez aktuálního posouzení od místního operátora.

Kdy tam jít: suchá sezóna, kdy je silnice na západ sjízdná

Manovo-Gounda St. Floris a sever

Národní park Manovo-Gounda St. Floris na severu má sedmnáct tisíc kilometrů čtverečních savany a v roce 1988 se dostal na seznam UNESCO, ale od roku 1997 je veden jako ohrožený. Pytláci tu podle odhadů vybili až osmdesát procent zvěře a západní nosorožec dvourohý byl v roce 2011 prohlášen za vyhynulého. Sever a východ země dnes ovládají ozbrojené skupiny a park je pro turisty prakticky nepřístupný. Píšu ho sem proto, abys věděl, že existuje, ne proto, abys tam plánoval cestu.

Kdy tam jít: aktuálně nepřístupné, situaci ověřuj u MZV