Co vidět ve finském Laponsku? Mám pro tebe 7 tipů

Rovaniemi a vesnička Santa Clause

Rovaniemi je hlavní město Laponska, leží prakticky na polárním kruhu a je to brána, kterou do regionu přijede většina lidí. Osm kilometrů severně od centra, hned u letiště, stojí oficiální vesnička Santa Clause, vstup do areálu je zdarma a otevřeno má každý den v roce, platí se až jednotlivé atrakce. Je tu vyznačená čára polárního kruhu a hlavní Santova pošta, kam ročně dorazí kolem půl milionu dopisů, od roku 1985 se jich nasčítalo přes 15 milionů ze 198 zemí. Ve městě samotném stojí za návštěvu Arktikum, muzeum Laponska a arktického výzkumu pod obří prosklenou chodbou, vstupné pro dospělého je 22 eur a otevřeno má od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. Rovaniemi je nejlepší základna, když chceš mít pohromadě letiště, muzea i výjezdy za polární září bez dlouhého přejíždění.

Kdy tam jít: Prosinec až březen na sníh a Santu, léto na muzea

Polární záře a její lov

Polární záře je hlavní důvod, proč sem většina lidí v zimě míří, a ve finském Laponsku se dá zahlédnout od září do konce března, kdy jsou noci dost dlouhé a tmavé. Nejvyšší šanci máš co nejdál na sever, v nejsevernější obci Utsjoki svítí aurora zhruba 200 nocí v roce a při jasné obloze ji v severním Laponsku podle finského meteorologického ústavu vidíš tři noci ze čtyř. Oblast Saariselkä, Ivalo a Inari leží hluboko v aurorálním oválu, takže je to o dost větší jistota než u Rovaniemi. Organizovaný výjezd za polární září trvá obvykle 3 až 4 hodiny a vyveze tě mimo světla měst, kde je obloha opravdu černá. Stáhni si předpověď geomagnetické aktivity a oblékni se pořádně, čekání v mrazu kolem minus 20 °C prokřehne i otužilce.

Kdy tam jít: Září až březen, nejlíp za jasných nocí kolem novoluní

Husky, sobi a sněžné skútry

Zimní přesuny po Laponsku se dají řešit třemi způsoby, psím spřežením, sobím spřežením a sněžným skútrem, a nejvíc svobody ti dá ten poslední. Finsko má přes 6000 km značených a upravovaných skútrových tras, jen v okolí Ylläsu jich je 410 km, a vedou přes zamrzlá jezera i hřebeny holých kopců. Za řídítka smíš podle finských pravidel od patnácti let s průkazem aspoň skupiny T, v terénu a na trasách platí limit 60 km/h a na zamrzlé vodní ploše 80 km/h, půjčovny ale často chtějí řidičák skupiny B a věk nad osmnáct. Psí a sobí spřežení provozují místní farmy jako placené výlety, chov sobů je pro Sámy tradiční živobytí a volně se pasoucí soby ostatně potkáš i podél silnic. Ať si vybereš cokoli, rezervuj s předstihem, v hlavní zimní sezóně bývá kapacita vyprodaná i týdny dopředu.

Kdy tam jít: Prosinec až březen, kdy je jistý sníh na trasách

Skleněná iglú a sauna s ledovou koupelí

Přespat pod prosklenou kupolí a usínat s výhledem na hvězdy a případně na polární záři patří k tomu nejikoničtějšímu, co Laponsko nabízí. Legendou je resort Kakslauttanen u Saariselky, kde skleněná iglú v podstatě vymysleli, dnes je ale najdeš i u vesničky Santa Clause v Rovaniemi, v Levi nebo u Ivala. Sklo je vyhřívané, takže nezamrzá a uvnitř je běžná pokojová teplota, i když venku je minus 30 °C, čemuž odpovídá i cena za noc. K arktickému životu neodmyslitelně patří sauna, Finů je něco přes pět a půl milionu a saun mají přes tři miliony, topí se na 80 až 100 °C a po vypocení se skáče do ledové vody nebo do sněhu. Finská saunová kultura je od roku 2020 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO, takže to tady není turistická atrakce, ale národní zvyk. Když je skleněné iglú nad rozpočet, vezmi si ho jen na jednu noc a zbytek pobytu spi normálně.

Kdy tam jít: Prosinec až březen, iglú rezervuj měsíce dopředu

Národní parky a treky

Finské Laponsko je z velké části nedotčená arktická divočina a nejlíp ji poznáš v národních parcích, do kterých se vstupuje zdarma. Nejnavštěvovanější v celém Finsku je Pallas-Yllästunturi, vznikl v roce 2005 spojením dvou starších chráněných oblastí, měří 1 020 km² a v roce 2024 do něj přišlo 598 800 lidí. Vede tudy zhruba 500 km značených letních tras přes holé tundrové vrchy, nejvyšší Taivaskero má 809 m a měřicí stanice na Sammaltunturi tu dlouhodobě naměřuje jeden z nejčistších vzduchů na světě. Druhý velký park je Urho Kekkonen, vyhlášený v roce 1983, s 2 550 km² je po Lemmenjoki druhý největší v zemi a láká na vícedenní treky s nocováním v otevřených srubech zvaných autiotupa. V zimě se parky promění v krajinu zasněžených stromů zvaných tykky, kterou projedeš na běžkách nebo na sněžnicích, v létě tu kvete tundra a slunce nezapadá.

Kdy tam jít: Březen na běžky a slunce, červenec a srpen na treky

Levi, Ylläs a lyžování

Na sjezdovky se ve finském Laponsku jezdí hlavně do Levi, největšího a nejživějšího střediska země, které pravidelně hostí Světový pohár v alpském lyžování. Levi má 43 sjezdovek, 28 vleků a lanovek včetně gondoly, převýšení 325 m a k tomu 230 km běžkařských stop. Sousední Ylläs je plochou největší finský areál, nabízí 62 sjezdovek, 26 vleků, převýšení 464 m a 330 km běžkařských stop rozložených mezi vesnice Äkäslompolo a Ylläsjärvi. Sezóna startuje už začátkem října na sněhu uchovaném z minulé zimy a drží se do začátku května, takže je podstatně delší než v Alpách. Dál na severu leží Saariselkä, které kombinuje menší skiareál s nejlepší polohou pro polární záři a se vstupem do parku Urho Kekkonen.

Kdy tam jít: Prosinec až duben, nejlepší sníh v únoru a březnu

Půlnoční slunce a léto v Laponsku

Laponsko není jen zimní, v létě se úplně promění a slunce tu celé týdny vůbec nezapadá. V Rovaniemi trvá půlnoční slunce zhruba 30 dní od 6. června do 7. července, v Utsjoki od 16. května do 27. července a v nejsevernějším Nuorgamu slunce nezapadne 74 dní v kuse. Za bílých nocí se dá trekovat, pádlovat na kánoi nebo hrát golf klidně o půlnoci za plného denního světla. V srpnu a září se lesy a tundra zbarví do ohnivých odstínů, čemuž Finové říkají ruska, a je to podle mě vůbec nejhezčí období roku tady nahoře. Léto je navíc mnohem levnější a klidnější než přeplněná vánoční sezóna, jen počítej s komáry, kterých je v arktickém létě požehnaně.

Kdy tam jít: Červen a červenec na půlnoční slunce, září na barvy