Co vidět v Súdánu? Mám pro tebe 8 tipů

Pyramidy Meroë

Meroë je největší pyramidové pole na světě a leží asi 200 km severovýchodně od Chartúmu, přímo v dunách nad Nilem. Stojí tu přes dvě stě štíhlých núbijských pyramid a v celém Súdánu jich je kolem 255, tedy víc než v Egyptě. Měří zhruba 6 až 30 m a jejich stěny stoupají pod úhlem asi 70 stupňů, takže působí mnohem ostřeji a strměji než ty v Gíze. Lokalita je od roku 2011 na seznamu UNESCO a pořád je na ní vidět, co tu v roce 1834 napáchal italský lovec pokladů Giuseppe Ferlini, který kvůli zlatu rozebral vršky víc než čtyřiceti pyramid. Dneska sem nedojedou ani ty malé skupinky nadšenců, které dřív tábořily mezi hrobkami, tak si Meroë nech jako sen na dobu, kdy bude země zase bezpečná.

Kdy tam jít: listopad až březen kvůli snesitelnějším teplotám, zatím jen jako plán do budoucna

Chartúm a soutok Nilů

Chartúm je jediné místo na světě, kde se Bílý a Modrý Nil slévají do jedné řeky, a teprve odsud teče Nil na sever do Egypta. Vláda se sem 11. ledna 2026 vrátila z Port Súdánu po víc než dvou a půl letech a mezinárodní letiště přijalo první pravidelný let na konci ledna 2026, po skoro třech letech pauzy. Škody jsou ale obrovské, z Národního muzea s núbijskými chrámy zmizelo za války přes 60 % sbírek, tedy zhruba 8 000 předmětů, a prezidentský palác i část ministerstev jsou dál neobyvatelné. Páteční rej súfijských dervišů u hrobky šejka Hameda al Nila v Omdurmánu začínal kolem 16:30 a končil se západem slunce, ale spoléhat se na něj teď nedá. Chartúm ber jako zprávu o tom, jak se země zvedá, ne jako cíl cesty, varování MZV pořád platí.

Kdy tam jít: dřív celoročně, teď se do města jako turista nejezdí

Port Sudan a Rudé moře

Súdánská část Rudého moře patřila k nejzachovalejším potápěčským revírům světa a její vrchol, atol Sanganeb, leží 25 km od pobřeží u Port Súdánu. Uprostřed atolu stojí maják, který tu Britové postavili v letech 1958 až 1964, měří kolem 50 m a nahoru vede 268 schodů. Sanganeb je spolu se zálivem Dungonab 125 km severně od města od roku 2016 na seznamu UNESCO a žijí tu dugongové, manty, želvy i žraloci. U útesu Šáb Rúmí kousek na sever zůstaly na dně konstrukce podmořské vesnice Précontinent II, kterou tu Jacques Cousteau postavil v roce 1963 a dodnes se k nim potápí. Port Súdán byl od dubna 2023 do ledna 2026 sídlem vlády, ale 4. května 2025 na něj RSF poslaly první drony a liveaboard výpravy tím prakticky skončily.

Kdy tam jít: moře je nejlepší březen až květen a říjen až listopad, teď se sem nejezdí

Naga a Musawwarat es Sufra

Naga leží 170 km severovýchodně od Chartúmu a asi 50 km od Nilu, takže to byla kušitská obchodní stanice v polopoušti, kam se dojelo na velbloudu nebo na oslu. Stojí tu dobře zachovalý Lví chrám boha Apedemaka s reliéfy krále Natakamaniho a královny Amanitore a vedle něj malý kiosek, který má egyptský portál a k tomu římské korintské sloupy s oblouky. Amonův chrám v Naze měří na délku 100 m a vede k němu alej beraních soch ve stylu, jaký bys čekal spíš v egyptském Karnaku. Musawwarat es Sufra je 180 km od Chartúmu a jeho Velká ohrada zabírá zhruba 45 000 m², bludiště zdí, ramp a nádvoří, o jehož účelu se archeologové dodnes přou, spekuluje se o poutním místě i o výcvikovém táboře pro slony. Obě lokality patří spolu s Meroë do jedné památky UNESCO zapsané v roce 2011 a platí pro ně stejné varování jako pro zbytek země.

Kdy tam jít: dříve chladnější měsíce listopad až únor, nyní nedostupné

Jebel Barkal a Karíma

Jebel Barkal je stolová hora vysoká 104 m, která se zvedá z ploché pouště u města Karíma asi 400 km severně od Chartúmu. Egypťané i Kušité v ní viděli sídlo boha Amona a pod jejími stěnami se za víc než 1 500 let postavilo a přestavělo nejmíň 13 chrámů. V okolí leží tři pyramidová pole, přímo pod horou jich je 25, v El Kurru stojí ty vůbec nejstarší v zemi a v Nuri hrobky králů z let 670 až 310 před naším letopočtem. Celá napatská oblast je od roku 2003 na seznamu UNESCO a z plochého vrcholu hory vidíš zákrut Nilu, zelené palmové háje a nekonečnou poušť za nimi. Sever země byl dlouho klidnějším koutem Súdánu, i tak sem jako turista nevyrazíš, dokud varování MZV platí.

Kdy tam jít: dříve říjen až březen kvůli horku, teď jen jako plán

Núbijská poušť a život na Nilu

Núbijská poušť mezi Nilem a Rudým mořem měří asi 400 000 km² a je to jedno z nejsušších míst Afriky, ročně tu naprší sotva pár centimetrů. Nil se jí prodírá přes katarakty, tedy žulové peřeje, kterých je mezi Chartúmem a Asuánem šest, a mezi nimi se táhnou pásy palem a pestře malovaných núbijských domů. Právě tady žijí Núbijci proslulí pohostinností, kteří tě dřív běžně pozvali na čaj a nechali přespat, i když se sotva znali, takže z cesty bylo hlavně setkání s lidmi. Když se dostavěla Asuánská přehrada v roce 1970, zmizela pod vodou velká část dolní Núbie a několik zachráněných chrámů skončilo v zahradě Národního muzea v Chartúmu. Byl to nejautentičtější kout severovýchodní Afriky, o to smutnější je, že se do něj kvůli válce nedostaneš.

Kdy tam jít: dříve listopad až únor kvůli snesitelnému horku, nyní nedostupné

Kerma a Stará Dongola

Kerma byla jedním z nejstarších měst Afriky, kolem roku 1700 před naším letopočtem v ní žilo aspoň 10 000 lidí a její říše soupeřila se starým Egyptem. Zůstala po ní Západní Deffufa, masivní stavba z nepálených cihel se základnou zhruba 52 krát 27 m, kterou vidíš z pouště na kilometry daleko. Stará Dongola byla od 4. do 14. století hlavním městem křesťanského núbijského království Makurie a stojí v ní dvoupatrový trůnní sál z 9. století. Ten se v roce 1317 změnil na mešitu a sloužil jí až do roku 1969, kdy z něj udělali památku, takže jedna budova drží pohromadě tři epochy najednou. Obě místa ležela stranou hlavních tras a lákala hlavně milovníky historie, kteří chtěli pochopit, že Núbie nebyla jen stínem Egypta, dnes se do oblasti necestuje.

Kdy tam jít: dříve chladnější zimní měsíce, teď se do oblasti necestuje

Kassala a hory Taka

Kassala leží 415 km východně od Chartúmu u samé eritrejské hranice, v nadmořské výšce 507 m, a žije v ní kolem 411 000 lidí. Za městem se z úplně ploché pláně kolmo zvedají žulové homole hor Taka, které vypadají jako obří balvany někým vysypané na rovinu. Pod jejich stěnami stojí súfijská svatyně Chatmíja postavená v roce 1840, kterou později poničila mahdistická válka, takže z ní zbyla působivá ruina s minaretem. Chodilo se sem za pestrým trhem s ovocem ze sadů u řeky Gaš a hlavně za výstupem do skal k západu slunce, který patřil k nejkrásnějším zážitkům v zemi. Východ Súdánu se ale války dotkl také a leží blízko napjaté hranice, takže sem stejně jako do zbytku země platí jednoznačné varování před cestami.

Kdy tam jít: dříve listopad až únor, nyní nedoporučeno