Co vidět v Srbsku? Mám pro tebe 9 tipů

Bělehrad, město na soutoku

Bělehrad je jedno z mála evropských hlavních měst postavené přímo na soutoku dvou velkých řek a pevnost Kalemegdan je místo, kde to uvidíš na vlastní oči. Areál pevnosti s parkem zabírá 66 hektarů a vyhlídková terasa se tyčí 125,5 m nad soutokem Sávy s Dunajem, první opevnění tu Keltové založili ve 3. století před naším letopočtem a od té doby město obléhali devětkrát. Odsud sejdeš pěšky do bohémské Skadarlije s hospůdkami a živou muzikou a večer můžeš zamířit na plovoucí kluby zvané splavovi, které kotví přímo na řekách a rozjíždějí se až k ránu. Nevynech chrám svatého Sávy, jeden z největších pravoslavných kostelů světa: základní kámen položili 15. září 1935, kopule váží 4 000 tun a vnitřní mozaika o ploše zhruba 15 000 m² byla hotová až v roce 2020. Do hlavní lodi se vejde 7 000 lidí a do podzemní krypty další 3 000, takže i při plném kostele máš kde stát a jídlo, pivo i káva tě tu vyjdou levněji než skoro kdekoli jinde v Evropě.

Kdy tam jít: květen až červen a září, mimo největší letní vedra

Novi Sad a pevnost Petrovaradin

Novi Sad je klidnější a upravenější protiváha Bělehradu a Petrovaradínská pevnost nad Dunajem je důvod, proč sem přijet i jen na jediný den. Rakušané ji stavěli od roku 1692 až do roku 1780 a pod povrchem po nich zbylo přes 16 km chodeb a protiminových galerií ve čtyřech patrech. Nejfotografovanější jsou hodiny na věži s obrácenými ručičkami, kde velká ukazuje hodiny a malá minuty, aby čas přečetli i rybáři z lodí na Dunaji. Počítej ale s tím, že festival EXIT, který se na pevnosti konal od roku 2001, se po ročníku 2025 s asi 200 000 návštěvníky odstěhoval a jeho ředitel potvrdil, že v Srbsku pokračovat nebude. Město funguje i bez něj, historické centrum kolem náměstí Slobode s neogotickou katedrálou je plné kaváren a odsud je to jen kousek na vinice a kláštery Fruške Gory.

Kdy tam jít: květen až září, festival EXIT už tu ale nehledej

Fruška Gora a kláštery

Fruška Gora je nejstarší národní park Srbska, vyhlášený už v roce 1960, a zároveň místo s největší koncentrací pravoslavných klášterů v zemi. Pohoří se táhne asi 80 km od východu na západ a jen 15 km od severu k jihu, nejvyšší vrchol Crveni Čot má 539 m, takže žádné dřiny se neboj. Z pětatřiceti klášterů, které zmiňují osmanské soupisy, jich šestnáct dodnes funguje, nejvýstavnější je Krušedol postavený mezi roky 1509 a 1514 jako mauzoleum rodu Brankovićů. Leží tu i patriarcha Arsenije III. a kněžna Ljubica Obrenović, takže půlku srbských dějin obejdeš na jednom nádvoří. Kraj protínají značené cesty a vinařské stezky, kde ochutnáš místní odrůdy a med přímo od farmářů, ideálně vyraz autem nebo na kole z Novi Sadu a nech si na to celý den.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, kvůli vinobraní

Drvengrad a železnice Šargan Eight

Drvengrad je celá dřevěná vesnice, kterou si režisér Emir Kusturica postavil v letech 2003 a 2004 poblíž Mokré Gory jako kulisu k filmu Život je zázrak a pak si ji nechal. Za návrh dostal v roce 2005 evropskou architektonickou cenu Philippa Rotthiera a od roku 2008 se tu každý rok koná filmový a hudební festival Küstendorf. Kousek odsud vyjíždí úzkokolejka Šarganská osmica, obnovená 1. září 2003, s rozchodem 760 milimetrů a převýšením 300 m na patnácti kilometrech trati. Vlak se kroutí do tvaru osmičky, projede dvaadvacet tunelů a přes pět mostů a celá jízda tam i zpět trvá zhruba dvě a půl hodiny. V sezoně od 30. března do 30. října vyráží z Mokré Gory v 10:30, 13:30 a 16:10, dospělý platí 1 500 dinárů a dítě nad šest let polovinu.

Kdy tam jít: konec března až říjen, ideálně na dopolední spoj v 10:30

Kaňon Uvac a supi

Kaňon Uvac je domovem největší kolonie supa bělohlavého na Balkáně a zároveň nejdramatičtějším meandrem, jaký v Srbsku uvidíš. Rezervace vznikla už v roce 1971 a supi se sem vrátili z pokraje vyhubení, na konci roku 2018 tu hnízdilo kolem 150 párů a celkem se počítalo asi 600 ptáků. Řeka se zařízla do vápence průměrně 200 až 300 m hluboko a v nejužším místě až 350 m, celá rezervace leží mezi 760 m a 1 322 m nad mořem. Na skalní vyhlídky nad meandry vede pěší túra od parkoviště, dolů se pak dá vyrazit lodí do jeskyně Ledena Pećina, která patří do systému Ušak s 6 185 m prozkoumaných chodeb, třetího nejdelšího v zemi. Počítej s odlehlým koutem, nejsnáz se sem dostaneš autem ze Zlatiboru nebo z Nové Varoši.

Kdy tam jít: květen až září, ráno kvůli světlu a kroužícím supům

Đavolja Varoš, Ďáblovo město

Đavolja Varoš je nejpodivnější přírodní úkaz Srbska, shluk 202 kamenných věží, které se tyčí z holého svahu asi 30 km jihovýchodně od Kuršumlije. Zemní pyramidy jsou vysoké 2 až 15 m a u paty široké 4 až 6 m, na vrcholu většiny z nich balancuje andezitový balvan, který je chrání před dešti. Kousek pod nimi vyvěrá pramen Đavolja voda s pH 1,5 a s patnácti gramy minerálů na litr, což je voda tak kyselá, že se z ní napít nedá. Lokalita je chráněná od roku 1959, leží v 700 m nad mořem a vede k ní necelý kilometr dřevěné stezky, výstup ti zabere asi 40 minut. Vstup stojí 350 dinárů, pro žáky a studenty 300 dinárů, otevřeno je od 8:30 do 17 hodin zhruba od začátku března do konce října, v zimě jen po předchozí domluvě.

Kdy tam jít: březen až říjen, mimo zimu, kdy se chodí jen po domluvě

Zlatibor, srbské hory

Zlatibor je nejoblíbenější horské letovisko Srbska a od roku 2021 sem lidi táhne hlavně Gold Gondola, nejdelší panoramatická lanovka na světě. Otevřeli ji 11. ledna 2021, měří 9 km a z centra Zlatiboru tě za nějakých 25 minut vyveze na Tornik, nejvyšší vrchol pohoří v 1 496 m nad mořem. Jezdí v ní 54 kabin po deseti místech, což dělá kapacitu 600 lidí za hodinu, první vyjíždí v 8:30 a poslední zpáteční z Torniku v 16:00. Zpáteční jízdenka pro dospělého stojí 2 000 dinárů a pro dítě 1 000 dinárů, jiná než zpáteční se ani neprodává. Kraj slyne sušeným masem, sýry a kajmakem, ochutnáš je v etno vesnici Sirogojno, a Zlatibor je zároveň nejlepší základna pro výlety do Drvengradu, ke kaňonu Uvac i do národního parku Tara.

Kdy tam jít: červen až září na túry, prosinec až únor na lyže

Národní park Tara a kaňon Driny

Národní park Tara na hranici s Bosnou je poslední místo na světě, kde roste ve volné přírodě smrk Pančićův, endemit, který tu v roce 1875 objevil botanik Josif Pančić. Park vyhlásili v červenci 1981 a 5. října 2015 ho rozšířili na 249,92 kilometru čtverečního, nadmořská výška se v něm pohybuje od 250 m u Driny až po 1 591 m. Nejfotografovanějším místem je dřevěný domek na osamělé skále uprostřed řeky u Bajiny Bašty, který tu poprvé postavila parta plavců v roce 1968 a od té doby ho velká voda smetla sedmkrát, ta dnešní stavba je z roku 2011. Po parku vede síť značených stezek k vyhlídkám, nejnavštěvovanější je Banjska stena s pohledem na jezero Perućac hluboko dole, protože svahy tu spadají z tisíce metrů až k 250 m u hladiny. Tara se skvěle spojí se Zlatiborem a Drvengradem do jednoho okruhu po západním Srbsku.

Kdy tam jít: květen až září, kvůli túrám a splouvání

Niš, brána na jih

Niš je třetí největší město Srbska a stojí tu nejmakabróznější památník Balkánu, věž vyzděná z lidských lebek. Osmani ji postavili v roce 1809 po bitvě na Čegaru z 19. května téhož roku, kdy se vůdce povstalců Stevan Sinđelić raději odpálil v prachárně, než by padl do zajetí. Do stěn zasadili 952 lebek ve čtrnácti řadách, dnes jich zbývá 58 a věž je vysoká 4,5 m, otevřeno má úterý až pátek od 9 do 19 hodin a o víkendu od 9 do 17 hodin, v pondělí je zavřeno a vstupné začíná na 200 dinárech. Druhou dominantou je turecká pevnost u řeky Nišavy, postavená v letech 1721 až 1723, která se rozkládá na 22 hektarech a jejíž hradby měří 2 100 m, jsou 8 m vysoké a v průměru 3 m silné. Dnes je uvnitř plno kaváren a parků a večer se sem schází celé město, na grilované maso zajdi do bohémské uličky Kazandžijsko sokače, kde se najíš za pár korun.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, na Ćele kulu nikdy ne v pondělí