Co vidět v Nové Kaledonii? Mám pro tebe 8 tipů

Nouméa

Nouméa na jihu Grande Terre je jediné opravdové město souostroví, vstupní brána do země a základna, ze které vyrážíš na ostrovy. Nepokoje trvaly od 13. května do 2. prosince 2024, zemřelo při nich 14 lidí a hospodářské škody se odhadují na 3 miliardy eur, výjimečný stav ale skončil už 28. května 2024 a zákaz vycházení padl 3. prosince 2024. Upozornění českého MZV k Nové Kaledonii platilo od 15. května 2024 do 27. února 2025 a dnes už není v platnosti, britské FCDO ve svém doporučení aktualizovaném 10. prosince 2025 před cestou nevaruje, jen upozorňuje, že kriminalita je nízká, ale omezení a zákaz vycházení mohou být znovu zavedeny ze dne na den. Město běžně funguje, tržnice u přístavu Port Moselle je otevřená od úterý do neděle dopoledne, pláže Anse Vata a Baie des Citrons se koupou normálně a Aquarium des Lagons má otevřeno v pondělí až pátek od 13 do 18 hodin a o víkendu od 9 do 18 hodin. Tjibaouovo kulturní centrum od Renza Piana, otevřené 4. května 1998 v osmihektarovém parku a složené z deseti dřevěných case vysokých 20 až 28 m, je v provozu od úterý do neděle a dospělý platí 1000 XPF. Hotely v Nouméi jsou ale pořád zaplněné jen zhruba z 15 procent, takže počítej s tišším a prázdnějším městem, než by sis představoval.

Kdy tam jít: Kdykoli jako první nebo poslední zastávka, pláže nejlépe za odpoledního slunce

Île des Pins

Île des Pins je ostrov o rozloze 152 km², jehož bílé pláže lemují endemické araukárie Araucaria columnaris, a právě podle nich se mu říká Ostrov borovic. Největší lákadlo je přírodní bazén Piscine Naturelle v zátoce Oro, mělká tyrkysová laguna oddělená od moře skalami, kde se platí vstup 2000 XPF v hotovosti a k vodě se od zátoky jde pěšky asi půl hodiny. Zátoku Upi projedeš tradiční plachetnicí piroga a v okolí potkáš želvy, rejnoky i banjány u jeskyně královny Hortense, ale platí tu základní pravidlo laguny, jen se dívej a na nic nesahej. Kdo chce výhled na celý ostrov najednou, vyšlápne si na Pic N’Ga, nejvyšší bod ostrova s 262 m, výstup zabere zhruba hodinu. Je to pro mě nejfotogeničtější kout Nové Kaledonie, jen ceny ubytování tu patří k nejvyšším v zemi.

Kdy tam jít: Září až prosinec na klidné moře a příjemné teplo

Ouvéa

Ouvéa je atol s 25 km dlouhou nepřerušenou bílou pláží a je to ten ostrov, kterému místní i cestovatelé říkají nejblíž ráji. Celý má 132 km², je asi 40 km dlouhý a místy užší než 40 m, takže z jedné strany silnice vidíš lagunu a z druhé otevřený oceán. Nejvyšší bod ostrova je pouhých 46 m nad mořem a žije tu jen kolem 3400 lidí, takže je tu opravdu jen pláž, kokosy a kmenové vesnice. Most Mouli z roku 1984 spojuje hlavní ostrov s ostrůvkem Mouli a přímo z jeho zábradlí vidíš ve vodě rejnoky a želvy, pozorovat ano, krmit a dotýkat se ne. U vápencových útesů Lékiny se dá šnorchlovat a celý atol Ouvéa je jednou ze šesti oblastí zapsaných na seznamu UNESCO. Letí se sem z Nouméy necelých 40 minut, jen pozor, od 2. března 2026 odlétají vnitrostátní lety Air Calédonie z mezinárodního letiště La Tontouta místo z letiště Magenta.

Kdy tam jít: Září až listopad, kdy je sucho a klidná laguna

Lifou

Lifou je s rozlohou 1207 km² největší z ostrovů Loyalty a zároveň největší vyzdvižený korálový atol na světě, takže tu místo hor najdeš vápencové útesy a jeskyně. Nejznámější je zátoka Jinek, přírodní šnorchlovací spot, kde plaveš podél stěny korálů plné ryb, pouští se sem jen 100 lidí denně ve dvou blocích, dopoledne a odpoledne, a platí se poplatek kmeni. Ostrov proslul vanilkovými plantážemi, kmenovými vesnicemi a majákem na mysu, správním střediskem je vesnice Wé a na celém ostrově žije zhruba 9200 lidí. Ubytování bývá formou takzvaných tribu, tedy pobytu u domorodých rodin v tradičních chýších, a na konci prosince 2025 tu navíc otevřel hotel Wadra Bay s padesáti pokoji včetně bungalovů nad vodou. Je to nejsnáz dostupný ostrov Loyalty, ale pořád si tady vystačíš s kolem, šnorchlem a klidem.

Kdy tam jít: Září až prosinec, zátoka Jinek za přílivu a dobré viditelnosti

Laguna UNESCO a bariérový útes

Novou Kaledonii obklopuje laguna o rozloze zhruba 24 000 km², kterou uzavírá 1500 km dlouhý bariérový útes, nejdelší souvislý korálový útes na světě. Šest oblastí tohoto systému je od roku 2008 na seznamu světového dědictví UNESCO a dohromady zabírají 1 574 300 hektarů moře i pobřeží. Laguna je v průměru jen 25 m hluboká, žije v ní přes 2300 druhů ryb, přes 2000 druhů měkkýšů a třetí největší populace ohrožených dugongů na světě, kteří se pasou na mořské trávě v mělčinách. Potápěči i šnorchlaři tu potkají želvy, rejnoky i žraloky, ale drž se pravidla, že se zvířaty se nepracuje, jen se pozorují z odstupu bez krmení a dotýkání. Nejlepší přístup máš z Île des Pins, z ostrovů Loyalty nebo z pláží Poé u Bourailu, kde vede naučná podmořská stezka přímo od břehu.

Kdy tam jít: Září až prosinec na nejlepší viditelnost pod vodou

Grande Terre a její pobřeží

Grande Terre je hlavní ostrov dlouhý téměř 400 km, široký 50 až 70 km a s rozlohou 16 372 km² větší než polovina Česka, a horský hřeben ho dělí na dvě naprosto odlišná pobřeží. Suché západní pobřeží je zemědělské, se savanami, rančery a rudou zemí niklových dolů, vlhké východní je bujně zelené, s vodopády a horami padajícími do moře, a vévodí mu Mont Panié s 1628 m. Vnitrozemí láká na túry v Parc provincial de la Rivière Bleue, kde žije největší populace nelétavého kagu, symbolu země, kterého záchranný program vytáhl na skoro 900 kusů. Vstup do parku stojí 600 XPF pro dospělého a 300 XPF pro dítě od 6 do 17 let, roste tu tisíciletý strom kaori o průměru 2,7 m a vysoký přes 40 m. Ostrov projedeš nejlépe autem po okruhu, jen počítej s tím, že FCDO stále uvádí zvýšené riziko blokád na některých úsecích, například na RT1 jižně od Nouméy a severně od Koné nebo na RT3 východně od Bourailu.

Kdy tam jít: Duben až listopad, mimo nejdeštivější letní měsíce

Hienghène

Hienghène je městečko na severovýchodním pobřeží Grande Terre, 380 km od Nouméy, a jízda sem po klikaté pobřežní silnici zabere kolem 5 hodin. Z moře tu čnějí černé vápencové skály, z nichž nejslavnější připomíná slepici sedící na vejcích a Kanakové jí říkají Puxa, hned vedle stojí útvar zvaný Sfinga. Lindéralické útesy se táhnou podél pobřeží asi deset kilometrů a patří k nejstarším vápencům na ostrově. Je to srdce kanacké kultury a rodiště vůdce Jeana-Marie Tjibaoua, po kterém se jmenuje kulturní centrum v Nouméi, a okolní vesnice žijí tradičním kmenovým způsobem. Cesta sem je zážitek sama o sobě, s výhledy na hory, zátoky a mangrovy, ale na jeden den se sem z Nouméy nedá stihnout.

Kdy tam jít: Duben až listopad, kdy je sušší počasí a lepší silnice

Bourail

Bourail leží 160 km severozápadně od Nouméy a je to nejsnazší výlet z hlavního města, když chceš vidět kaledonský venkov a ne jen ostrovy. Koná se tu Foire de Bourail, největší venkovská slavnost země s rodeem a chovatelskou výstavou, kterou od roku 1977 navštěvuje 25 000 až 30 000 lidí, 48. ročník proběhl 14. až 16. srpna 2026 a další čeká v půlce srpna 2027. Poblíž se rozkládá 13 km dlouhá bílá pláž Poé s klidnou lagunou, ideální pro rodiny, šnorchlování a naučnou podmořskou stezku přímo od břehu, a když se opře pasát, sjíždějí se sem kitesurfaři. Symbolem oblasti je skalní útvar Bonhomme de Bourail u pláže Roche Percée, který moře vytvarovalo do útesu nad vlnami. Je to méně turistický kout než ostrovy, zato blíž Nouméi, takže sem vyrazíš klidně jen na den za pláží a přírodou.

Kdy tam jít: Září až prosinec na klidnou lagunu a teplé moře