Co vidět v Maroku? Mám pro tebe 9 tipů

Marrákeš

Marrákeš je město, kde se obyčejné náměstí každý večer promění v největší pouliční kuchyni severní Afriky. Náměstí Džamáa el Fna je od roku 2001 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO a stará medina kolem něj je na seznamu světového dědictví od roku 1985. Palác Bahia má otevřeno denně od 9 do 17 hodin a vstup vyjde na 100 dirhamů, madrasa Ben Youssef je otevřená od 9 do 19 hodin a stojí 50 dirhamů. Zahrady Majorelle se otevírají v 8 a zavírají v 18:30, poslední vstup je v 18 hodin, a chodí se sem hlavně hned po otevření, než dorazí zájezdy. Ztrať se v uličkách súku, smlouvání ber jako sport a ne jako boj, a nech si tu aspoň dva až tři dny, protože odsud se snadno vyráží do Atlasu i k poušti.

Kdy tam jít: březen až květen a září až listopad, léto bývá extrémně horké

Fés

Fés el Bali je největší souvislá městská čtvrť bez aut na světě a chodí se v ní pořád tak, jak se chodilo před staletími. Medina je na seznamu UNESCO od roku 1981, zabírá 2,2 km² a dělí se na 18 historických čtvrtí po obou stranách řeky. Univerzita al-Karaouine, kterou tu roku 859 založila Fatima al-Fihri, je podle UNESCO i Guinnessovy knihy nejstarší dodnes fungující univerzitou světa. Koželužny Chouara se dají prohlédnout ze střešních teras okolních obchodů s kůží, u vchodu ti dají snítku máty a po prvním nádechu pochopíš proč. Na první tři hodiny si najmi místního průvodce, jinak se v bludišti spolehlivě ztratíš a přijdeš i o chuť něco hledat.

Kdy tam jít: duben až červen a září až listopad

Chefchaouen

Chefchaouen je modré městečko v horách Rifu, které v roce 1471 založil Ali ibn Rašíd jako pevnost proti Portugalcům. Leží ve výšce kolem 600 m, žije v něm asi 46 000 lidí a domy natřené do všech odstínů modré stoupají po svazích nad údolím. Vyšlápni si nad město ke Španělské mešitě z dvacátých let minulého století, cesta zabere zhruba 30 minut a odměnou je výhled na střechy při západu slunce. Na východním okraji mediny vytéká pramen Ras el Ma, kde místní dodnes perou prádlo, a odtud vede stezka dál do hor. Je to klidná zastávka mezi Fésem a Tangerem a nejlíp se tu jen tak touláš bez plánu s čajem na náměstí Outa el Hammam.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, kdy je v horách příjemně

Poušť Merzouga a duny Erg Chebbi

Erg Chebbi u Merzougy je pro spoustu lidí vrcholem celé cesty, písečné moře dlouhé 28 km a široké 5 až 7 km. Nejvyšší hřebeny se zvedají až 150 m nad okolní kamenitou hamadu a nejlíp je poznáš, když na ně před rozedněním vyjdeš po svých, ve svahu je to dřina, ale východ slunce nad dunami za to stojí. Přespává se v táborech mezi dunami, večer je absolutní ticho a hvězdy, ráno chlad, takže si i v teplých měsících vezmi vrstvy. Z Marrákeše sem vede dvoudenní přejezd přes průsmyk Tizi n’Tichka, kasbu Ait Benhaddou zapsanou v UNESCO od roku 1987 a soutěsku Todra, takže i samotná cesta je zážitek. Nejbližší větší město je Erfoud asi 60 km na sever, odkud pokračuje doprava dál do Rissani a k marockým oázám.

Kdy tam jít: říjen až duben, léto je na poušti k nesnesení

Vysoký Atlas a Toubkal

Toubkal je se svými 4 167 m nejvyšší hora severní Afriky a stojí jen 63 km jižně od Marrákeše, takže z rozpáleného města jsi mezi čtyřtisícovkami za necelé dvě hodiny. Základnou je berberská vesnice Imlil, odkud se stoupá k horským útulnám ve výšce 3 207 m, tam se přespí a na vrchol se vyráží ještě za tmy. Klasický výstup je dvoudenní, první den zhruba sedm hodin k útulně, druhý čtyři hodiny nahoru a tři dolů, a od roku 2018 je na Toubkalu povinný místní průvodce. Kdo nemá čas na vícedenní trek, vyrazí na jednodenní výlet do údolí Ourika k vodopádům Setti Fatma. V zimě tu leží sníh, na vrchol jsou potřeba mačky a cepín a nad Marrákešem se dá lyžovat ve středisku Oukaimeden.

Kdy tam jít: duben až říjen na treky, prosinec až únor na sníh

Essaouira

Essaouira je větrné přístavní město na Atlantiku a příjemný protiklad k horku vnitrozemí. Medinu obehnanou hradbami postavil sultán Muhammad III. v letech 1760 až 1770 a od roku 2001 je zapsaná na seznamu UNESCO. V přístavu se každé ráno prodávají čerstvé ryby, které ti hned na místě ugrilují, a modré čluny pod hradbami Skaly jsou nejfotografovanější motiv města. Stálý pasát dělá z Essaouiry ráj pro kitesurfing a windsurfing, na klasické opalování je ale voda studená i v létě. Z Marrákeše sem jede autobus Supratours po 175 km dlouhé trase zhruba tři hodiny a odjíždí několikrát denně.

Kdy tam jít: květen až září na vítr a slunce, ryby po celý rok

Casablanca

Casablanca je jediné místo v Maroku, kam se jako nemuslim dostaneš dovnitř do fungující mešity. Mešita Hasana II. stojí zčásti nad oceánem, její minaret měří 200 m, z jeho vrcholu míří laser 30 km směrem k Mekce a v modlitebním sále se sejde 25 000 lidí. Dovnitř se chodí jen s oficiální prohlídkou za 140 dirhamů, od soboty do čtvrtka se začíná v 9, 10, 11, 12, 15 a 16 hodin, v pátek jen ve čtyři časy, lístek kup na místě v pokladně muzea. Zbytek dne dej promenádě Corniche a čtvrti Habous, ať vidíš i moderní a docela kosmopolitní tvář země. Víc než jeden den tu nepotřebuješ, zato odsud jezdí vlaky prakticky do celé severní části Maroka.

Kdy tam jít: celoročně, počasí u oceánu je mírné

Rabat

Rabat je hlavní město, kam skoro žádný turista nezajde, a přitom je od roku 2012 celé na seznamu UNESCO. Nad ústím řeky Bou Regreg stojí modrobílá kasba Udayas s výhledem na oceán a kousek dál nedokončený minaret zvaný Hassanova věž. Ta měla mít nejméně 64 m, stavba se ale v roce 1199 po smrti sultána zastavila ve 44 m a od té doby trčí nad polem useknutých sloupů. Vedle stojí mauzoleum Mohammeda V. dokončené v roce 1971, vstup je zdarma a u dveří drží čestnou stráž vojáci v bílých pláštích. Medina je menší a klidnější než v jiných městech, takže i smlouvání je tu pohodovější, a z Casablancy jsi tady vlakem zhruba za 50 minut.

Kdy tam jít: celoročně, ideálně jaro a podzim

Agadir

Agadir je jediné velké marocké město bez staré mediny, protože ji zemětřesení 29. února 1960 srovnalo se zemí a stavělo se úplně znovu. Táhne se tu devět kilometrů dlouhá pláž s promenádou a nejteplejší mořská voda v zemi, takže se tu koupeš i v době, kdy je jinde na pobřeží zima. Město ber hlavně jako základnu, 19 km na sever leží surfařský Taghazout a za ním palmový kaňon Paradise Valley s přírodními jezírky na koupání. Z Marrákeše je to zhruba 250 km, autobus jede tři a půl hodiny a jezdí několikrát denně. Je to pohodová tečka za cestou, když chceš vyměnit ruch měst za slunce a pláž.

Kdy tam jít: duben až říjen kvůli koupání