Co vidět v Lesothu? Mám pro tebe 9 tipů

Maseru, praktický start i konec

Maseru není město, kvůli kterému bys do Lesotha jel, ale je to jediné místo, kde spolehlivě vybereš z bankomatu, koupíš SIM kartu a doplníš zásoby před cestou do hor. Leží přímo na hranici s Jihoafrickou republikou a přechod Maseru Bridge je otevřený nepřetržitě, takže se dá dojít pěšky z jihoafrického Ladybrandu. Podívej se do katedrály, projdi tržnici a hlavně si domluv dopravu dál, protože v horách už žádná agentura nebude. Po setmění se po městě nepohybuj pěšky, MZV tu varuje před krádežemi i násilnými přepadeními.

Kdy tam jít: hned první a poslední den cesty

Sani Pass, nejslavnější cesta do Lesotha

Sani Pass je devítikilometrový štěrkový výšlap z jihoafrického Drakensbergu na hřeben ve 2 876 metrech, kde stojí lesothská pasová kontrola. Stoupáš při něm o víc než 1 300 výškových metrů po serpentinách se sklonem místy až jedna ku třem a jihoafrická strana pouští nahoru pouze vozy s pohonem všech kol. Obě strany hranice mají otevřeno od šesti ráno do šesti večer a při sněhu nebo mlze se průsmyk zavírá, takže si nechej rezervu. Kdo nemá vlastní čtyřkolku, si najme jednodenní výjezd z jihoafrického Underbergu, což je nejjednodušší způsob, jak Lesotho vůbec poprvé ochutnat.

Kdy tam jít: duben až říjen, v zimě hlídej sníh

Afriski, lyžování v Africe

Tohle je ta věc, které v Lesothu nikdo nevěří, dokud ji nevidí, opravdové lyžařské středisko ve výšce kolem 3 050 metrů pod průsmykem Mahlasela. Sezona běží zhruba od června do konce srpna, základ sněhu dělají děla a přírodní sníh ho jen přilepšuje, k dispozici je vlek, půjčovna, lyžařská škola, kilometrová hlavní sjezdovka, cvičná louka a snowpark. V zimní sezoně sem jezdí hlavně Jihoafričané a bývá vyprodáno, tak si nocleh v resortu rezervuj s předstihem. Přijíždí se sem po silnici A1 přes průsmyk Moteng, z Johannesburgu je to asi čtyři a půl hodiny jízdy.

Kdy tam jít: červen až srpen na lyže, v létě na kola a treky

Maletsunyane Falls a Semonkong

Vodopád Maletsunyane padá 192 metrů do úzkého kaňonu a jeho hukot dal jméno i sousední vesnici Semonkong, což znamená Místo kouře. Od místní lodže se dá spustit nejdelší komerčně provozovaný slaňák světa, který má 204 metrů a je zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Když nemáš nervy na lano, dojdeš k vyhlídce pěšky nebo dojedeš na basothském poníkovi, výhled na padající vodu z protějšího svahu stojí za to. Vodopád je nejmohutnější v období dešťů od prosince do března, v zimě dokáže i částečně zamrznout.

Kdy tam jít: prosinec až březen na plný proud vody

Katse Dam a vodní projekt v horách

Katse je obloukový přehradní val vysoký 185 metrů s korunou dlouhou 710 metrů, druhá nejvyšší přehrada Afriky a nejvýše položená z velkých, leží ve 1 993 metrech. Postavila se v roce 1996 jako srdce projektu Lesotho Highlands Water Project, který posílá vodu pětačtyřicetikilometrovým tunelem do Jihoafrické republiky a Lesothu za to platí desítky milionů dolarů ročně. U hráze je návštěvnické centrum s prohlídkami vnitřku a kousek dál botanická zahrada, kam se přesadily rostliny zachráněné před zatopením. Sama cesta sem po horské silnici mezi vesnicemi s kruhovými chatrčemi je ale silnější zážitek než hráz samotná.

Kdy tam jít: celoročně, na jaře a na podzim za nejlepší viditelnosti

Thaba Bosiu, kde vznikl národ

Thaba Bosiu je pískovcová stolová hora asi 24 km východně od Maseru, kterou v červenci 1824 obsadil král Moshoeshoe I. a udělal z ní pevnost. Vršek plochý zhruba dva kilometry čtvereční je obehnaný kolmými srázy a má jen šest průchodů, díky čemuž odolal opakovaným útokům a stal se centrem odporu proti evropské expanzi. Jméno znamená Hora v noci, protože Moshoeshoe se svými lidmi dorazil za tmy. Dole je informační centrum a kulturní vesnice, průvodce si vezmi, protože bez výkladu je nahoře jen tráva a pár základů domů.

Kdy tam jít: celoročně, ideálně dopoledne

Sehlabathebe a světové dědictví Maloti Drakensberg

Sehlabathebe je devětašedesát kilometrů čtverečních divočiny na jihovýchodě země v průměrné výšce kolem 2 400 metrů a je součástí přeshraničního světového dědictví Maloti Drakensberg. Krajině dominují pískovcové oblouky, jezírka a vodopád Tsoelikane, který je v parku největší. Archeologové tu popsali pětašedesát lokalit se skalním uměním, takže vedle přírody dostaneš i pravěkou galerii. Žijí tu vzácné druhy včetně orlosupa bradatého a endemické rybky maluti redfin, ale sem se dostaneš jen po vlastní ose, veřejná doprava sem nezajede.

Kdy tam jít: říjen až duben, kdy nejsou cesty pod sněhem

Ts'ehlanyane a Bokong

Ts’ehlanyane je nejpřístupnější kus lesothské přírody, leží zhruba 45 minut od jihoafrického přechodu Caledonspoort a vede k němu dvaatřicetikilometrová asfaltka odbočující z A1 jižně od Butha Buthe. Park chrání vzácný horský bambus a fynbos, který jinde na světě neroste, a nadmořská výška se v něm pohybuje od 1 940 do 3 112 metrů. Odsud vede devětatřicetikilometrový trek do rezervace Bokong, což je nejlepší vícedenní pěší trasa v zemi. Přímo v parku funguje Maliba Lodge, jediné luxusnější ubytování v Lesothu, ale dá se tu i kempovat.

Kdy tam jít: říjen až duben na treky, v zimě mrzne

Malealea a jízda na basothských ponících

Basothský poník je v Lesothu pořád normální dopravní prostředek a nejlepší způsob, jak se dostat tam, kam nedojede ani čtyřkolka. Malealea a Semonkong jsou dvě vesnice, odkud se dají domluvit jednodenní i vícedenní výjezdy s průvodcem a noclehem u místních rodin ve vesnicích. Nemusíš umět jezdit, poníci jsou klidní a jde se hlavně krokem, jenže po celém dni v sedle to poznáš. Ber to jako hlavní důvod, proč do Lesotha jet, obyčejná turistika se dá dělat i v Drakensbergu, tohle ne.

Kdy tam jít: březen až květen a září až listopad