Co vidět v Kostarice? Mám pro tebe 8 tipů

San José a centrální údolí

San José není žádná krasavice, ale jako brána do země a dopravní uzel se mu stejně nevyhneš. Zajdi na centrální trh Mercado Central na levný oběd casado, do podzemního Zlatého muzea pod náměstím Plaza de la Cultura a projdi se pěší třídou Avenida Central. Skutečný důvod tu přespat je ale okolí, sopka Poás se tyčí do 2708 m a její hlavní kráter s kyselým jezerem má v průměru 1,5 km. Vstup do parku Poás stojí 15 USD a rezervace předem je povinná, u brány lístek nekoupíš, cestou zpátky se hodí zastávka u vodopádů La Paz. Ve městě spíš přespíš jednu dvě noci a vyrazíš dál, protože pravá Kostarika začíná až za jeho hranicemi.

Kdy tam jít: celoročně, jako první nebo poslední zastávka

Sopka Arenal a La Fortuna

Sopka Arenal je učebnicově dokonalý kužel nad městečkem La Fortuna a měří 1633 m. Od roku 2010, kdy skončila poslední erupční fáze, sopka spí, ale okolí je pořád nabité zážitky, projdeš se ztuhlými lávovými poli po výbuchu z roku 1968 nebo se svezeš po lanech ziplinu nad korunami stromů. Vstup do národního parku vyjde na 15 USD, vodopád La Fortuna má vlastní vstupné kolem 18 USD a dolů k němu vede přes pět set schodů. Po náročném dni se namoč v přírodních horkých pramenech ohřívaných sopkou, od luxusních resortů po místní říčku Rio Chollin, kam se chodí zadarmo. Je to ideální místo, kde spojíš adrenalin, přírodu i odpočinek na jednom místě.

Kdy tam jít: prosinec až duben, ráno bývá sopka bez mraků

Monteverde a mlžný prales

Monteverde je nejznámější mlžný horský prales Kostariky, kde stromy mizí v oblacích a vzduch je vlhký a chladný i uprostřed tropů. Hlavní rezervace leží asi 6 km od městečka Santa Elena, otevírá v půl osmé ráno a zavírá v 16 hodin, vstup pro dospělého vyjde na 29 USD. Prochází se tu po okruzích dlouhých 1,4 km až 4 km a po visutých mostech v korunách stromů, kde s trochou štěstí zahlédneš kvesala nebo desítky druhů kolibříků u krmítek. Levnější a mnohem míň přeplněná je sousední rezervace Santa Elena, kam je vstup zhruba 18 USD. Cesta sem po klikaté štěrkové silnici je dobrodružství sama o sobě, ale odměnou je ekosystém, jaký jinde v zemi neuvidíš.

Kdy tam jít: prosinec až duben, ale mlha a mrholení sem patří celoročně

Manuel Antonio

Manuel Antonio je nejmenší a zároveň nejnavštěvovanější národní park Kostariky a spojuje to nejlepší, tropický prales spadající přímo do tyrkysového moře. Otevřeno je od sedmi ráno do 16 hodin a v úterý je zavřeno, lístky se prodávají výhradně online předem, u brány je nekoupíš. Vstupné pro dospělého cizince je 16 USD plus daň a v hlavní sezóně bývá vyprodáno i pár týdnů dopředu. Po značených stezkách, třeba 1,4 km dlouhém okruhu na Punta Catedral, potkáš lenochody, opice kapucínky, vřešťany i drzé nosály, kteří ti u pláže rádi ukradnou svačinu. Uvnitř parku leží pláže Playa Manuel Antonio a Espadilla Sur, kde si zaplaveš v teplém Pacifiku, ale voda se zavírá už v 15 hodin.

Kdy tam jít: prosinec až duben, do parku hned ráno

Guanacaste a pláže Pacifiku

Severozápadní provincie Guanacaste je nejslunnější a nejsušší kout země a hlavní cíl milovníků pláží a surfu. Tamarindo je živé letovisko s vlnami pro začátečníky i večerním životem, klidnější jsou pláže Playa Grande, Playa Conchal s mušličkovým pískem nebo Nosara a Samara. Kromě moře sem lidi jezdí za sopkou Rincon de la Vieja, která měří 1916 m, leží asi 23 km od Liberie a vstup do jejího národního parku stojí 15 USD. Za pověstně tyrkysovou řekou Rio Celeste se jezdí do parku Tenorio, kde je vstupné 12 USD a k vodopádu vede zhruba 6 km dlouhá trasa tam a zpět. Je to ideální region na konec cesty, kdy si po přírodě dopřeješ pár dní úplného vypnutí u oceánu.

Kdy tam jít: prosinec až duben, západy slunce nad Pacifikem

Poloostrov Osa a Corcovado

Národní park Corcovado na poloostrově Osa je nejdivočejší kout Kostariky a na svých 424 km² schovává 2,5 % veškeré biodiverzity planety. Chrání největší zbytek původního nížinného deštného pralesa na pacifickém pobřeží Ameriky, takže tu žijí tapíři, arary, čtyři druhy opic i jaguáři. Od roku 2014 se dovnitř nesmí bez licencovaného průvodce, vstupné je 15 USD na den a povolenky se v sezóně vyprodávají týdny dopředu. Výchozím bodem je ospalé městečko Drake Bay nebo Puerto Jimenez, odkud se ke stanicím Sirena a San Pedrillo často pluje lodí. Je to místo pro dobrodruhy, kteří chtějí zažít opravdovou nedotčenou džungli daleko od davů.

Kdy tam jít: prosinec až duben, kdy jsou stezky nejlépe schůdné

Tortuguero a karibské kanály

Tortuguero na severním karibském pobřeží je jeden z mála kostarických národních parků, ke kterému nevede silnice, dostaneš se sem jen lodí nebo malým letadlem. Vyhlásili ho v roce 1975, chrání 312 km² kanálů, lagun a pralesa a napočítali v něm 442 druhů ptáků. Po bludišti kanálů mezi hustým pralesem se pluje na loďce za kajmany, opicemi a ptáky, cesta ze San José přes přístaviště La Pavona zabere zhruba 4 až 5 hodin. Největší lákadlo je hnízdění zelených karet, které sem v noci připlouvají klást vajíčka hlavně od července do října. Vstupné do parku je 15 USD a je to klidný protipól rušnějším plážím Pacifiku.

Kdy tam jít: želvy červenec až říjen, jinak celoročně

Puerto Viejo a jižní Karibik

Jižní karibské pobřeží kolem Puerta Viejo je úplně jiná Kostarika, uvolněná, afrokaribská, prosycená reggae a vůní kokosového kari. Půjč si kolo a projeď plážemi Cocles, Chiquita a Punta Uva, kde se palmy sklánějí nad tyrkysovou vodou a lidé tu opravdu žijí tempem pura vida. Asi 17 km severně leží národní park Cahuita s korálovým útesem o rozloze zhruba 242 hektarů a stezkou podél pláže, po které dojdeš až 8 km daleko. U vchodu Kelly Creek se platí jen dobrovolný příspěvek, u vchodu Puerto Vargas 5 USD, otevřeno je od osmi ráno do 16 hodin. Ochutnej místní rondón, dušenou rybu v kokosovém mléce, a nasaj atmosféru, která nemá s davy Pacifiku nic společného.

Kdy tam jít: září a říjen bývají na Karibiku nejslunnější