Co vidět v Jižním Súdánu? Mám pro tebe 8 tipů

Juba, začátek každé cesty

Juba leží na západním břehu Bílého Nilu a je to prašné, rychle rostoucí město, kde se dělá všechno papírování. Podívat se dá na mauzoleum Johna Garanga, katedrálu All Saints, kulturní centrum Nyakuron a tržnici Konyo Konyo, ale jen za světla a s doprovodem. Nejpříjemnější je posedět na některé z restaurací nad řekou, kam chodí i místní. Po Jubě se pohybuje autem s předem domluveným řidičem, ideálně jedním na celý pobyt, chození pěšky se nedoporučuje.

Kdy tam jít: prosinec až březen, ráno a odpoledne, ne po setmění

Mundari a jejich dobytčí tábory

Mundariové jsou pastevecký národ s domovem kolem Terekeky asi pětasedmdesát kilometrů severně od Juby a jejich tábory patří k tomu nejsilnějšímu, co v zemi uvidíš. Dobytek je pro ně měna i společenské postavení, muži spí mezi zvířaty a den se točí kolem dojení, popela z hořícího trusu a mytí. Vlasy si tu leckdo barví kravskou močí, která je zbarví doruda nebo dožluta, což zní drsně, ale je to prostě součást té kultury. Návštěva se domlouvá přes agenturu, focení se řeší předem a bez povolení tam nechoď.

Kdy tam jít: brzy ráno a při západu slunce, kdy je nejvíc kouře

Sudd, mokřad bez konce

Sudd je bažina, kterou tvoří Bílý Nil mezi Mongallou a Malakalem, a průměrně zabírá kolem třiceti tisíc kilometrů čtverečních. V období dešťů se rozlije až na 130 000 kilometrů čtverečních a stane se z něj jeden z největších mokřadů planety, od roku 2006 je chráněný Ramsarskou úmluvou. Žije tu přes čtyři sta druhů ptáků včetně vzácného člunozobce, k tomu asi sedmdesát druhů ryb. Historicky byl Sudd nepřekonatelnou překážkou, dál než sem se nedostali ani římští vojáci vyslaní císařem Neronem v roce 61.

Kdy tam jít: konec období dešťů, kdy je vody nejvíc

Boma a velká migrace

Národní park Boma na východě u etiopské hranice má dvaadvacet tisíc kilometrů čtverečních travin a záplavových plání. Spolu se sousedním Badingilem je dějištěm největší migrace suchozemských savců na světě, po pláních se pohybují antilopy kob bělouchý, tiang, gazela mongalla a bahenní. Od roku 2022 park spravuje organizace African Parks a v červenci 2026 UNESCO zapsalo migrační krajinu Boma a Badingilo na seznam světového dědictví, rovnou i na seznam ohrožených. Infrastruktura je ale minimální a park je dostupný prakticky jen letecky s organizovanou výpravou.

Kdy tam jít: suchá sezóna, přesnou polohu stád ověřuj u agentury

Badingilo, nejblíž od Juby

Badingilo je druhá polovina migračního koridoru, má přes deset tisíc kilometrů čtverečních a leží mezi Jubou a mokřadem Sudd. Z hlavního města je to nejdostupnější velký park a zároveň místo, kde se dají potkat tytéž statisícové stáda antilop jako v Bomě. Žijí tu i kriticky ohrožené žirafy núbijské, gepardi a lvi, i když jejich počty jsou po letech konfliktu nízké. Návštěva se organizuje výhradně přes agenturu, samostatný vjezd do parku nepřipadá v úvahu.

Kdy tam jít: prosinec až březen, kdy jsou pláně sjízdné

Nimule a Bílý Nil

Národní park Nimule vznikl v roce 1954, měří 410 kilometrů čtverečních a leží přímo na ugandské hranici na jihu země. Bílý Nil tudy protéká skalnatými peřejemi a park je jedním z mála míst v zemi, kde se dají relativně spolehlivě vidět sloni a hroši. Vede sem jediná zpevněná silnice z Juby, což z Nimule dělá logisticky nejsnazší přírodní cíl. I tak sem jeď jen s doprovodem a s aktuálním posouzením situace, hraniční pásmo je citlivé.

Kdy tam jít: suchá sezóna, kdy je silnice na jih spolehlivá

Imatongy a Mount Kinyeti

Imatongy jsou horské pásmo na jihovýchodě země asi sto devadesát kilometrů od Juby a přesahují do Ugandy. Nejvyšší bod, Mount Kinyeti, měří 3 187 metrů a je zároveň nejvyšší horou celého Jižního Súdánu. Prší tu kolem patnácti set milimetrů ročně, takže je to nejzelenější a nejchladnější kout země, i když původní horský les je z velké části vykácený. Výchozím bodem je město Torit, ale výstup je bez místní podpory a povolení nereálný.

Kdy tam jít: prosinec až únor, mimo nejvydatnější deště

Wau a severozápad

Wau je druhé největší město země na severozápadě a má úplně jinou atmosféru než Juba, klidnější a s otisknutou koloniální minulostí. Stojí tu katedrála a starší zástavba z dob, kdy tudy vedla železnice ze severu. Dostat se sem dá vnitrostátním letem, po zemi je to dlouhý a nepředvídatelný přejezd. Region se opakovaně dostává do bezpečnostních problémů, takže cestu vždycky konzultuj s agenturou a s aktuálním varováním MZV.

Kdy tam jít: suchá sezóna, po ověření bezpečnosti