Co vidět v Guineji? Mám pro tebe 9 tipů

Conakry, chaos na poloostrově

Conakry se táhne po úzkém poloostrově Kaloum a při prvním kontaktu tě zvalchuje hlukem, klaksony a vůní smažených ryb. Nejlepší je vyrazit hned po rozednění do rybářského přístavu Boulbinet, kde vykládají pirogy stříbrné úlovky, a pak si dát grilovaného capitaine s limetkou v některé z boud u vody. Kolem trhu Madina se dá strávit půl dne, jenže po sedmé ráno tu zamrzne doprava, takže plánuj brzy. Za tmy nechoď sám, MZV upozorňuje na běžnou pouliční kriminalitu a rozhodně tu nefoť vojenské a státní objekty.

Kdy tam jít: listopad až březen, prohlídky nechávej na ráno

Îles de Los, útěk od města

Souostroví Îles de Los tvoří osm ostrovů jen pár kilometrů od Conakry a doplaveš tam pirogou z přístavu Boulbinet za pár dolarů. Největší je Kassa s hlavní osadou, uprostřed leží Roume a kolem nich Tamara s historickým majákem, kde kdysi stálo vězení. Ostrovy byly od poloviny 18. století překladištěm otrokářského obchodu a do roku 1904 patřily Britům, dnes se sem jezdí hlavně na písek a grilovanou rybu. Vezmi si vlastní vodu a hotovost, bankomat ani stín tu nenajdeš, a zpáteční místo v lodi si u kapitána zamluv hned po příjezdu.

Kdy tam jít: prosinec až duben, vlny sílí po poledni

Fouta Djallon, vodárna západní Afriky

Fouta Djallon je pískovcová náhorní plošina v průměrné výšce kolem 900 metrů, které se přezdívá vodárna západní Afriky, protože tady pramení Niger, Senegal i Gambie. Nejvyšší vrchol Mount Loura měří 1515 metrů a celou oblast obývají Fulbové mluvící jazykem pular, kteří tě obvykle pozvou na sladký čaj ataya. Osou cesty je linka měst Mamou, Dalaba, Pita a Labé, mezi kterými jezdí sdílená taxi a odkud tě moto odveze k jednotlivým vodopádům. Noci tu bývají chladné, přibal si mikinu, ve zbytku země ji nevyužiješ.

Kdy tam jít: listopad až únor, kdy jsou stezky suché

Doucki a skalní labyrint

Doucki je malá vesnice na hraně plošiny, ze které vedou celodenní treky do systému kaňonů, přírodních mostů a úzkých soutěsek zarostlých kapradím. Jde o nejlepší pěší zážitek v celé Guineji, průvodce je nutnost a bez něj sestup do rokle prostě nenajdeš. Vyrážej v sedm ráno, vezmi si 2 až 3 litry vody a boty s pořádnou podrážkou, mokrý mech na skále je zrádný. Průvodci ve Fouta Djallonu si berou zhruba 10 až 25 dolarů za den, tedy od 210 do 520 Kč, a k tomu se platí drobný poplatek za přístup do vesnice nebo k vodopádu.

Kdy tam jít: listopad až březen, ráno a dopoledne

Vodopády Ditinn, Kambadaga a Kinkon

Ditinn u Dalaby padá z osmdesátimetrové kolmé stěny do zeleného kotle a patří k nejfotogeničtějším místům země. Kambadaga je naopak soustava několika kaskád v kaňonu a Kinkon hučí kousek od městečka Pita, kde se dá zajít i k menšímu vodopádu Saala u Labé. Nejhezčí a nejhlasitější jsou v listopadu a prosinci, kdy rovnou po dešťové sezóně teče spousta vody, ale stezky už drží. Ke každému se dostaneš motorkou z nejbližšího města a k místnímu průvodci se přidat spíš musíš, značení tu žádné není.

Kdy tam jít: listopad až prosinec, nejvíc vody a suché cesty

Masiv Nimba a rezervace UNESCO

Přísná přírodní rezervace Mount Nimba leží na trojmezí Guineje, Libérie a Pobřeží slonoviny a od roku 1981 je na seznamu UNESCO. Nejvyšší vrchol Richard-Molard měří 1752 metrů a je zároveň nejvyšším bodem Guineje i Pobřeží slonoviny, z hřebene vidíš do obou sousedních zemí. Rezervace hostí přes 2000 druhů cévnatých rostlin a endemickou ropuchu živorodou, ale kvůli těžbě železné rudy je od roku 1992 vedená jako ohrožená památka. Povolení se řeší v Lole, na trailhead tě odveze moto a na ostrou trávu si vezmi dlouhé kalhoty.

Kdy tam jít: prosinec až únor, výstup startuj před svítáním

Bossou, Nzérékoré a lesní jihovýchod

Guinée Forestière na jihovýchodě je vlhký, zelený a úplně jiný svět než suchá savana na severu. U vesnice Bossou žije nejznámější guinejská skupina šimpanzů, kteří používají kameny jako nástroje a rozbíjejí s nimi palmové ořechy, stejně jako šimpanzi přímo v rezervaci Nimba. Základnou je město Nzérékoré, odkud se vyráží k posvátným hájům, maskovým slavnostem a starým lianovým mostům. Za návštěvu šimpanzů a rezervací se platí povolenky a povinný místní průvodce, počítej dohromady s 10 až 25 dolary, tedy od 210 do 520 Kč.

Kdy tam jít: prosinec až březen, v dešti jsou cesty neprůjezdné

Kankan, Siguiri a řeka Niger

Horní Guinea je plochá, rozpálená a jízdy se tu táhnou, zato je to srdce mandinské hudby. Kankan je druhé největší město země a základna pro cestu k národnímu parku Haut Niger, u Siguiri pak řeka Niger večer zrudne a kolem tiše proplouvají pirogy. Kontroly na silnicích jsou tu časté, měj po ruce kopie pasu a klidnou hlavu, o nic víc většinou nejde. Odměnou je kora nebo balafon linoucí se z nádvoří a čaj ataya nalévaný z výšky do pěny.

Kdy tam jít: prosinec až únor, jinak je tu extrémní vedro

Boffa, Boké a pobřeží mangrovů

Severní pobřeží mezi Boffou a Boké je pásmo mangrovů, přílivových kanálů a širokých pláží, kam se místo silnice jezdí lodí. Bush taxi tě doveze do Boké nebo přístavního Kamsaru a odtud pokračuješ pirogou k pláži Bel-Air nebo až na souostroví Tristao u hranice s Guineou-Bissau. Ubytování je jednoduché, komáři nemilosrdní a jízdní řád tady určuje příliv, ne hodinky. Za to dostaneš barakudu opečenou nad naplaveným dřívím, ptáky vzlétající za rozbřesku a prázdný oceán.

Kdy tam jít: prosinec až duben, mimo období dešťů