Co vidět v Guineji-Bissau? Mám pro tebe 9 tipů

Bissau, hlavní město na řece

Bissau je malé, rozpálené a od desáté dopoledne se tu všechno hýbe naráz. Srdcem je obrovský trh Bandim, kde se mísí pach uzené ryby, nafty a rozmačkaného kešu ovoce a z rádií duní kizomba. Na nábřeží stojí památník Porto Pidjiguiti připomínající masakr přístavních dělníků z roku 1959, kousek dál koloniální pevnost Fortaleza d’Amura s mauzoleem Amílcara Cabrala. Právě v Bissau vyřídíš SIM kartu, hotovost a místo na lodi, protože jinde v zemi to prostě nejde.

Kdy tam jít: listopad až únor, prohlídky nechávej na ráno

Souostroví Bijagós

Bijagós tvoří asi 88 ostrovů a ostrůvků, trvale osídleno je jich jen dvacet a zbytek zůstal prakticky nedotčený. Souostroví je od roku 1996 biosférickou rezervací UNESCO a v roce 2025 se dostalo i na seznam světového dědictví, hnízdí tu tažní ptáci v obrovských počtech. Bijagóové mají vlastní jazyk, dřevěné zoomorfní masky a v části vesnic i matriarchální uspořádání, o kterém na pevnině mluví s respektem. Při odlivu se objevují dlouhé písečné jazyky, mangrovy dýchají s přílivem a večer se griluje barakuda na petrolejce.

Kdy tam jít: listopad až únor, kdy je moře nejklidnější

Bubaque, brána na ostrovy

Bubaque je největší osada souostroví a jediný ostrov spojený s pevninou pravidelnou lodní linkou, takže tudy vede každá cesta. Najdeš tu malý trh, levné penziony a rovnou přístup do spleti mangrovových kanálů, kam se vyráží na ptáky, rybaření a večerní vyjížďky. Kolem ostrova vede pobřežní stezka přes skalnaté výběžky, palmové háje a vesnické pěšiny, což je příjemný celodenní okruh. Elektřina jde jen z generátorů, takže po setmění je slyšet hlavně moře.

Kdy tam jít: prosinec až únor, lodě do 3 hodin z Bissau

Orango a hroši ve slané vodě

Národní park Orango vznikl v roce 2000, zabírá 1582 čtverečních kilometrů a chrání ostrovy Orango, Orangozinho, Meneque, Canogo a Imbone s okolním mořem. Nejznámější jsou zdejší hroši, kteří se pohybují mezi mořem a sladkovodními jezírky uvnitř ostrova, což jinde na světě prakticky nevidíš. Od října do začátku února se dají sledovat po stopách, jak putují za vodou, a s trochou štěstí je uvidíš i na pláži. K výpravě je povinný místní průvodce, který ví, kde jsou tůně a jak se k nim přiblížit bezpečně.

Kdy tam jít: říjen až začátek února, hroši za úsvitu a soumraku

João Vieira a Poilão, ráj želv

Mořský národní park João Vieira a Poilão chrání skupinu ostrůvků na jihovýchodě souostroví a patří k nejdůležitějším želvím hnízdištím Atlantiku. Mezi srpnem a únorem sem připlouvají karety obrovské klást vejce, výzkumníci na malém ostrůvku Poilão napočítali v posledních letech kolem 25 000 hnízd za sezónu, což z něj dělá největší hnízdiště tohoto druhu v Africe. Poilão je pro Bijagóy posvátný ostrov a vstup je omezený, takže se sem jezdí jen s povolením a organizovaně. Návštěva vyžaduje loď, čas a přizpůsobení přílivu, o to větší je to zážitek.

Kdy tam jít: srpen až únor, vrchol kladení kolem října

Bolama, zapomenutá metropole

Bolama byla do roku 1941 hlavním městem Portugalské Guineje a od té doby se pomalu vrací přírodě. Po širokých třídách zůstaly koloniální paláce, jejichž dlažbu nadzvedávají kořeny kapoků, a v bývalé soudní síni se dnes pasou kozy. Ostrov je ospalý, kluci hrají fotbal na náměstí a při západu slunce všechno zrudne, zatímco popíjíš sladké palmové víno. Doprava sem není pravidelná, počítej s lodí podle přílivu a s tím, že se možná zdržíš o den dýl.

Kdy tam jít: prosinec až únor, mimo období dešťů

Cantanhez a šimpanzi

Národní park Cantanhez na jihu pevniny chrání poslední souvislý vlhký les v zemi a je hlavním útočištěm šimpanzů v Guineji-Bissau. Chodí se tu pomalu a jen s průvodcem, cesty jsou vlhké, plné pijavic a za rozbřesku se lesem nese bubnování šimpanzů. Kolem parku funguje komunitní turistika, takže peníze za průvodce a ubytování zůstávají ve vesnicích. Jižní cesty se v období dešťů mění v červené lepidlo, takže sem jezdi jen v suché půlce roku.

Kdy tam jít: prosinec až březen, výpravy za rozbřesku

Varela a severní pobřeží

Varela leží až u senegalské hranice a je to nejhezčí pevninská pláž v zemi, dlouhý pás písku lemovaný kasuárinami a kešu háji. Cesta sem vede přes São Domingos a pak se mění v hluboký písek a laterit, v období dešťů je prakticky neprůjezdná. Odměnou je prázdný Atlantik, grilovaná barakuda a večer, kdy se světlo zbarví do medové. Ubytování je jednoduché, elektřina z generátoru a hotovost si vezmi s sebou z Bissau, bankomat tu nenajdeš.

Kdy tam jít: prosinec až duben, cesta jen v suchu

Cacheu, pevnost a mangrovy

Cacheu bylo jedním z nejstarších portugalských opěrných bodů v západní Africe a dodnes tu nad hnědou řekou stojí podsaditá pevnost s rezavými děly. Kolem se rozkládá mangrovový přírodní park, jeden z největších v regionu, kterým se proplouvá pirogou mezi kořeny obrostlými ústřicemi. Je to ráj pro pozorovatele ptáků a zároveň místo, kde se ústřice udí přímo na břehu. Zastávka v Cacheu se dá dobře spojit s cestou na Varelu, obojí leží na severní ose země.

Kdy tam jít: listopad až březen, ptáci nejlépe za odlivu