Co vidět v Eritreji? Mám pro tebe 8 tipů

Asmara, italský modernismus v UNESCO

Asmara leží ve výšce 2 325 metrů a je to šestá nejvýše položená metropole světa, což znamená příjemné klima po celý rok. Za italské kolonizace, hlavně mezi lety 1935 a 1941, tu vzniklo celé nové město ve stylu art deco, futurismu a racionalismu, kterému se říkalo Piccola Roma. Od roku 2017 je jádro města na seznamu světového dědictví UNESCO jako výjimečný příklad raného modernistického urbanismu. Nejlepší je nikam nespěchat, projít si třídu Harnet, dát si makiáto v některé z původních kaváren a nechat se překvapit, kolik se toho tady dochovalo.

Kdy tam jít: celoročně, nejhezčí je prosinec až únor

Co si v Asmaře nenechat ujít

Ikonou města je čerpací stanice Fiat Tagliero z roku 1938, jejíž betonová křídla vypadají jako letadlo a drží se bez podpěr. Kousek dál stojí kino Impero z roku 1937 s původním interiérem, budova opery a katedrála Panny Marie Růžencové. Na okraji města je takzvaný hřbitov tanků, obří skládka vraků z války za nezávislost, na jehož fotografování potřebuješ zvláštní povolení z ministerstva turismu. Fotit vládní budovy a vojenské objekty je zakázané, tak se drž toho, co ti průvodce potvrdí.

Kdy tam jít: dopoledne, kdy je světlo nejlepší

Massawa, přístav na Rudém moři

Massawa leží asi 115 kilometrů od Asmary, ale je to sestup z dvou tisíc metrů k moři a klimaticky úplně jiný svět. Stará část stojí na ostrovech Basé a Taulud spojených s pevninou hrázemi a dochovala se tu osmanská a egyptská architektura ze 16. až 19. století. Město těžce poznamenala bitva v roce 1990 a spousta budov je dodnes v ruinách, což je zvláštní a smutná scenérie. Stojí za to vidět císařský palác z let 1872 až 1874 a večer si dát rybu v některé z přístavních restaurací.

Kdy tam jít: listopad až únor, v létě jde teplota přes 40 °C

Dahlacké souostroví

Kousek od Massawy leží Dahlacké souostroví, dva velké a asi 124 malých ostrovů rozesetých v Rudém moři. Trvale obydlené jsou jen tři, největší a nejlidnatější je Dahlak Kebir, dál Nora a Dohul. Jezdí se sem lodí z Massawy, hlavním lákadlem jsou korálové útesy a potápění, protože vody kolem jsou dodnes málo navštěvované. Ostrovy jsou od římských dob proslulé lovem perel a ten se tu v malém provozuje pořád, na cestu ale počítej s minimální infrastrukturou a s potřebou povolení.

Kdy tam jít: listopad až březen, kdy je moře příjemné

Keren a severní vysočina

Keren je druhé největší město Eritreje, leží zhruba 91 kilometrů severozápadně od Asmary v kotlině obklopené žulovými horami ve výšce kolem 1 590 metrů. Cesta autobusem trvá tři až čtyři hodiny a vede krásnou horskou krajinou. Největší tah má pondělní trh s dobytkem a velbloudy, který jede zhruba od sedmi ráno do tří odpoledne, a poutní kaple Panny Marie zabudovaná do dutého baobabu, kde se v roce 1941 podle místní tradice schovávali italští vojáci před britskými letadly. V okolí jsou i italské a britské válečné hřbitovy z bojů druhé světové války a poloopuštěné historické nádraží.

Kdy tam jít: pondělí kvůli trhu, nejlépe v zimě

Qohaito a jih země

Qohaito je náhorní plošina jižně od Asmary s předaksumským archeologickým nalezištěm starým zhruba 2 500 let, které se rozkládá nad srázem do Velké příkopové propadliny. Výhled odsud patří k nejlepším v zemi a samotné ruiny jsou zatím jen zčásti prozkoumané. V okolí žijí pastevci z etnika Saho a krajina je drsná a prázdná. Vyráží se sem obvykle přes Senafe, kam se dá dojet autobusem, na místě je ale potřeba místní doprava i povolení.

Kdy tam jít: říjen až březen, kvůli chladu a suchu

Dekemhare a cesta na jih

Dekemhare je městečko jižně od Asmary, které Italové vybudovali jako průmyslové centrum a dodnes tu stojí celé bloky koloniální architektury. Je to logická zastávka cestou na jih k Senafe a Qohaitu a dá se tu na chvíli vystoupit z autobusu. Okolní vinice a olivové háje připomínají, že tady kdysi fungovalo italské zemědělství. Nečekej turistickou infrastrukturu, je to obyčejné eritrejské město, kde se člověk nejvíc naučí jen tím, že si sedne na kafe.

Kdy tam jít: celoročně, ideálně jako zastávka

Horská železnice do Nefasitu

Železnice z Asmary k pobřeží je technický kousek z počátku 20. století, trať byla dokončena k Massawě v roce 1911 a později prodloužena i ke Kerenu. Dnes funguje jen zachovalý úsek z Asmary do Nefasitu, kde parní lokomotiva sjíždí serpentinami po hraně srázu z vysočiny dolů. Nejezdí se pravidelně, vlak se objednává pro skupiny, takže se to řeší přes cestovku nebo místního zprostředkovatele. Když se to podaří, je to jedna z nejsilnějších věcí, co v Eritreji zažiješ.

Kdy tam jít: podle domluvy, mimo období dešťů