Co vidět v Ekvádoru? Mám pro tebe 8 tipů

Quito

Quito leží ve výšce 2 850 m a jeho koloniální centrum se v roce 1978 spolu s Krakovem stalo úplně prvním místem zapsaným na seznam světového dědictví UNESCO. Zatoulej se do uliček kolem náměstí Plaza Grande, vylez po žebřících do věže Basílicy del Voto Nacional a vyjeď lanovkou TelefériQo na svah činné sopky Pichincha, odkud za jasného dne uvidíš okolní vulkány. Nadmořská výška se ozve hned první den, takže na začátek neplánuj túru, hodně pij a nech si na aklimatizaci aspoň dva dny. Bezpečnost je bohužel téma, provincie Pichincha včetně Quita je i po prodloužení ze 14. srpna 2026 ve výjimečném stavu kvůli organizovanému zločinu, tentokrát alespoň bez zákazu vycházení. Drž se přes den turistických čtvrtí, po setmění jezdi aplikací a cennosti nech ve schránce na pokoji.

Kdy tam jít: celoročně, nejjasněji červen až září

Galapágy

Galapágy leží asi 898 km od pevninského Ekvádoru a jsou jediným místem na světě, kde ti mořští leguáni, lachtani i obří želvy dovolí přijít na pár kroků. Od 1. srpna 2024 se vstupní poplatek do národního parku zdvojnásobil na 200 USD za dospělého cizince, k tomu připočti tranzitní kartu INGALA za 20 USD, obojí se platí v hotovosti na letišti. Do chráněných částí parku smíš jen s licencovaným průvodcem, musíš zůstat na vyznačených stezkách a od zvířat držet odstup nejméně 2 m, i když si k tobě přijdou sama. Nekrmí se, nesahá se a fotí se bez blesku, tohle není zoo, ale přísně řízená rezervace s pevnými pravidly. Nejvíc ušetříš, když poletíš na vlastní pěst, ubytuješ se ve městě na Santa Cruz nebo San Cristóbal a jezdíš na denní výlety místo drahé lodní plavby. Souostroví je na seznamu UNESCO od roku 1978 a tvoří ho 127 ostrovů, ostrůvků a skalisek, z toho 19 větších než jeden km2.

Kdy tam jít: celoročně, prosinec až květen teplejší moře a klidnější hladina

Baños de Agua Santa

Baños de Agua Santa je městečko v nadmořské výšce zhruba 1 820 m pod činnou sopkou Tungurahua a adrenalinové srdce Ekvádoru. Hlavní tahák je houpačka Casa del Árbol asi ve 2 600 m nad městem, ze které se za dobré viditelnosti houpeš přímo proti kráteru. Odsud vede Ruta de las Cascadas, cyklostezka lemovaná vodopády, na jejímž nejslavnějším místě padá Pailón del Diablo ze zhruba 80 m a schody i tunel tě dovedou až za vodní stěnu. K tomu si můžeš dát rafting, canyoning nebo skok z mostu a večer se vyvařit v termálních lázních, po kterých se město jmenuje. Je to levné, přátelské a nabité programem, klidně tu strávíš celý týden bez jediného nudného dne.

Kdy tam jít: celoročně, sušeji červen až září

Národní park Cotopaxi a jezero Quilotoa

Cotopaxi měří 5 897 m, patří k nejvyšším činným sopkám světa a její pravidelný zasněžený kužel poznáš na první pohled už ze silnice. Do národního parku vyrazíš na denní výlet z Quita, které je odsud asi 50 km na sever, a vyšlápneš k útulně José Rivas ve 4 864 m, výš už se jde jen s mačkami, cepínem a horským vůdcem. Na západ odsud leží kráterové jezero Quilotoa, jehož hladina je v 3 500 m, kaldera má napříč 3 km a voda dosahuje hloubky 250 m. Okruh po hraně kráteru měří 10 km a ujdeš ho za čtyři až pět hodin, populárnější je ale vícedenní trek Quilotoa Loop přes andské vesničky. Počasí se ve výšce mění po hodinách a bývá tu zima i v suchu, takže přibal vrstvy a nepromokavou bundu.

Kdy tam jít: červen až září, nejlepší výhledy hned ráno

Cuenca

Cuenca je třetí největší město Ekvádoru, leží ve výšce kolem 2 550 m a je pravým opakem hektického Quita, klidná, čistá a plná koloniálního půvabu. Historické centrum je na seznamu UNESCO od roku 1999, dominují mu modré kupole nové katedrály a nejlíp se tu toulá podél řeky Tomebamba. Zhruba 30 km na západ začíná národní park Cajas s rozlohou 285 km2 a asi 270 jezery a lagunami ve výšce 3 100 až 4 450 m, od roku 2002 je zapsaný jako ramsarský mokřad. V okolí se pletou pravé panamáky, které navzdory jménu pocházejí právě z Ekvádoru, a v Cuence si projdeš celý postup od slaměného vlákna po hotový klobouk. Není divu, že si město oblíbila velká komunita zahraničních důchodců, i provincie Azuay ale patří mezi ty pod výjimečným stavem, tak nepolevuj v běžné opatrnosti.

Kdy tam jít: celoročně, sušeji červen až prosinec

Amazonie a Tena

Ekvádorská Amazonie začíná jen pár hodin jízdy od hlavního andského hřebene a městečko Tena je její nejlevnější a nejpohodlnější brána. Odsud vyrazíš za komunitami Kičuů, na noční procházky za žabami a pavouky nebo na rafting po řekách třídy tři a čtyři. Hlouběji do pralesa se dostaneš přes město Coca do národního parku Yasuní, který má rozlohu přes 10 000 km2, od roku 1989 je biosférickou rezervací UNESCO a bylo v něm napočítáno nejméně 596 druhů ptáků. Alternativou je rezervace Cuyabeno se zaplavenými lagunami, říčními delfíny a kajmany, leží ale v provincii Sucumbíos u kolumbijské hranice, kam britské FCDO doporučuje jezdit jen v nezbytných případech. Počítej s vlhkem, komáry a deštěm kdykoli během dne, za pohled do skoro netknutého pralesa to ale stojí.

Kdy tam jít: celoročně, méně dešťů srpen až prosinec

Otavalo a jeho trh

Otavalo je indiánské městečko ve výšce 2 532 m asi dvě hodiny severně od Quita a jeho sobotní trh patří k největším řemeslným trhům Jižní Ameriky. Náměstí Plaza de los Ponchos s betonovými hřibovými stříškami z roku 1970 se v sobotu ráno rozlije do okolních ulic, najdeš tu ručně tkané textilie, ponča, šperky i hudební nástroje a smlouvání je tady normou. Ve městě žije kolem 42 tisíc lidí a většinu tvoří Otavalové, jedni z nejúspěšnějších řemeslníků kontinentu, jejichž kroje uvidíš na každém kroku. V okolí se dá vyrazit ke kráterovému jezeru Cuicocha pod sopkou Cotacachi vysokou 4 995 m nebo k vodopádu Peguche kousek za městem. Nad údolím trůní ještě Imbabura s 4 630 m, podle které se jmenuje celá provincie.

Kdy tam jít: trh nejlépe v sobotu brzy ráno

Mindo a mlžný les

Mindo je vesnice v mlžném lese na západních svazích And, kde se nadmořská výška v okolí pohybuje od 960 do 3 440 m, a právě proto se tu potkávají druhy z hor i z nížin. Je to meka pozorovatelů ptactva, u krmítek napočítáš desítky druhů kolibříků během jedné kávy a přilehlá rezervace Mindo Nambillo chrání 86 km2 lesa. Projdeš se po visutých lávkách nad korunami stromů, svezeš se po ziplinu nebo si dáš tubing na řece, milovníci pohody zamíří do místní čokoládovny na cestu kakaa od boby po tabulku. Ročně sem zamíří kolem 200 tisíc lidí, mimo víkendy je tu ale klid a ráno patří jen ptákům. Cestou z Quita se zastav u komplexu Ciudad Mitad del Mundo 26 km severně od centra, kde stojí 30 m vysoký monument rovníku, byť podle GPS leží skutečná nula asi 240 m severněji.

Kdy tam jít: celoročně, ráno nejvíc ptáků