Co vidět v Džibutsku? Mám pro tebe 9 tipů

Džibuti, přístav na rohu Afriky

Většina cest začíná i končí v hlavním městě, které je zároveň jediným místem, kde seženeš banku, průvodce i slušnou večeři. Projdi si náměstí Place Menelik s omšelými francouzskými domy, zajdi na ranní rybí trh a na centrální tržnici, kde se prodává všechno od koření po khat. Odpoledne se město kolem třetí hodiny zpomalí, protože se žvýká khat, a to je dobrá chvíle přesunout se na pláž Khor Ambado s černým sopečným pískem. Na fotografování přístavu, letiště a vojenských objektů úplně zapomeň, hrozí za to zabavení techniky a stíhání.

Kdy tam jít: listopad až březen, prohlídky ráno a k večeru

Jezero Assal, nejnižší bod Afriky

Assal leží 155 metrů pod hladinou moře a je to nejníže položené místo celé Afriky, zároveň páté nejslanější jezero na světě. Voda tu má zhruba desetkrát vyšší salinitu než moře, takže se v ní vznášíš jako v Mrtvém moři a na kůži ti okamžitě vykrystalizuje sůl. Kolem břehů se sůl dodnes ručně sbírá a odváží, dřív odtud vedly karavanní cesty do etiopských hor. Je to asi 120 kilometrů západně od hlavního města, jeď za rozbřesku a vezmi si tři až čtyři litry vody na osobu a sandály do vody.

Kdy tam jít: prosinec až únor, vyrážej za svítání

Jezero Abbé a jeho komíny

Abbé leží přímo na hranici s Etiopií a je to nejpodivnější místo, jaké jsem v Africe viděl, plochá pláň posetá vápencovými komíny, které vznikly smícháním jezerní vody s geotermálním roztokem. Nejvyšší z nich měří přes padesát metrů a za úsvitu z nich stoupá pára, mezi nimi chodí velbloudi Afarů a na mělčinách stojí plameňáci. Přijede se sem jen terénním autem po dlouhé rozbité cestě a spí se v jednoduchém afarském kempu přímo na místě. Vezmi si větrovku, v noci se tu ochladí a fouká, a počítej s tím, že tekoucí voda tu není.

Kdy tam jít: prosinec až únor, kvůli východu slunce přespat

Ardoukôba a zátoka Ghoubbet

Ardoukôba je puklinová sopka vysoká necelých tři sta metrů, která se v listopadu 1978 probudila po třech tisících let klidu a za týden vychrlila zhruba dvanáct milionů kubíků lávy. Vyhřezlé lávové pole si prostě projdeš pěšky, terén je ostrý jako sklo, takže pevné boty jsou nutnost. Hned pod ní se otevírá zátoka Ghoubbet al-Kharab, tmavě modré oko sevřené čedičovými srázy, kde se stýkají tři tektonické desky. Do vody v zátoce nelez, jsou tam silné proudy, spokoj se s výhledem z útesu.

Kdy tam jít: listopad až březen, ideálně cestou k jezeru Assal

Žraloci velrybí v Tadžurském zálivu

Tohle je jediný důvod, proč sem řada lidí letí, Tadžurský záliv hostí jednu z nejvyšších sezónních koncentrací žraloků velrybích na světě. Od listopadu do února sem plankton přitáhne hlavně mláďata, průměrně čtyřmetrová, některá jen dvoumetrová, což je unikát, jinde na světě se takhle malí jedinci nesdružují. Vyplouvá se z Arty a z hlavního města, plave se s nimi jen se šnorchlem, potápění s přístrojem u nich povolené není. Vyjížděj brzy ráno, kdy je moře klidnější, a nikdy za zvířetem neplav, drž se bokem a nech ho projít.

Kdy tam jít: listopad až únor, výjezd brzy ráno

Ostrovy Moucha a Maskali

Kousek od hlavního města leží skupinka nízkých korálových ostrůvků, kam se dostaneš lodí zhruba za hodinu. Je to nejjednodušší způsob, jak se z prašného města dostat k čisté vodě, korálům a mangrovům bez celodenního přejezdu. Šnorchlování je tu díky mělčinám příjemné i pro začátečníky, vidíš želvy, rejnoky a hejna barevných ryb. Na ostrovech není skoro nic než pár chatek a grilovaná ryba, takže si vezmi vlastní vodu a krém na opalování.

Kdy tam jít: říjen až duben, celý den

Den Forest a hory Goda

Národní park Den Forest je jediný skutečný les v zemi, jalovcový hřeben nad devět set metrů nad mořem, kde spadne kolem pěti set milimetrů srážek ročně, tedy nejvíc z celého Džibutska. Rostou tu východoafrické jalovce až dvacet metrů vysoké, plané olivy a zimostráz a žije tu frankolín džibutský, kterého nikde jinde na světě nepotkáš. Chodí se odtud po mezčích stezkách k vesnici Bankoualé s výhledy do kaňonů, nejlépe s místním průvodcem z vesnice Day. Ber s sebou vlastní vodu a mikinu, v noci je tu proti pobřeží příjemný chlad.

Kdy tam jít: listopad až březen, na přenocování ve vesnici

Tadjoura a Obock

Tadjoura je bílé přístavní městečko na severním břehu zálivu s horami v zádech, kterému se říká město sedmi mešit. Dostaneš se sem levně trajektem z hlavního města, což je zároveň nejlevnější způsob, jak se dostat k plážím a do hor. Obock je ještě ospalejší, má koloniální maják na mysu Ras Bir a pláže, kde v sezóně kladou vejce mořské želvy. Dál na sever k eritrejské hranici už ale nejezdi, MZV radí držet se od hranic aspoň dvacet kilometrů a na silnicích severně od obou měst jsou vojenské kontroly, drž se pobřeží a hlavních cest.

Kdy tam jít: listopad až březen, trajekt jezdí ráno

Grand Bara a Ali Sabieh

Grand Bara je obrovská vyschlá pláň na jihu, ve které se za soumraku ztrácí měřítko a vidíš jen rovinu až k obzoru. Každý prosinec se tu běží závod Grand Bara 15k, jinak sem lidé jezdí hlavně kvůli západu slunce a fotkám. Za pláni se zvedají skalnaté kopce kolem Ali Sabieh, což je druhé největší město země a železniční uzel na trati do Addis Abeby. K samotné somálské hranici ale nejezdi, MZV vidí v hraničních oblastech vysoké riziko a radí držet se od nich aspoň dvacet kilometrů.

Kdy tam jít: listopad až březen, k večeru