Co vidět v Burkině Faso? Mám pro tebe 9 tipů

Ouagadougou, hlavní město Mossiů

Ouagadougou je dvouapůlmilionová metropole postavená na ploché savaně, prašná, horká a překvapivě uvolněná. Srdcem je obří tržnice Rood Woko, kousek dál stojí Národní muzeum hudby s ukázkami balafonů, koro a bubnů z celé země. Každý druhý rok se tu koná FESPACO, největší filmový festival afrického kontinentu, a městem se prožene desítky tisíc lidí. MZV upozorňuje, že ani hlavní město není bez rizika a je potřeba se vyhnout čtvrtím Karpala, Balkiui a Rayongo a nepohybovat se pěšky po setmění.

Bobo-Dioulasso, město hudby

Bobo je s více než milionem obyvatel druhé největší město země a leží asi 350 km jihozápadně od hlavního města. Dominantou je Velká mešita z konce 19. století, pravděpodobně největší ukázka sudánsko sahelské hliněné architektury v Burkině Faso. Hned za ní začíná stará čtvrť Dioulassoba, poslední zbytek původní osady Sia, s úzkými uličkami a hrnčířským trhem. Bobo je zároveň hudební srdce země, odsud pochází většina slavných burkinských balafonistů a večer se hraje živě po celém městě.

Banfora, vodopády a jezero Tengrela

Banfora leží 85 km jihozápadně od Bobo-Dioulassa na železnici Abidžan až Ouagadougou a je nejzelenější částí země. Nejznámější jsou kaskády Karfiguéla, série vodopádů na řece Comoé, kde se dá vylézt po skalách nad hlavní stupeň. Kousek dál je jezero Tengrela s hrochy a bizarní vápencové kupole Fabedougou, které vypadají jako obří kamenné houby. Celá oblast se dá projet za dva dny s místním řidičem nebo na motorce.

Skalní věže Sindou

Pics de Sindou jsou ostrý pískovcový hřeben u městečka Sindou v provincii Léraba, asi hodinu jízdy od Banfory. Eroze tu vymodelovala řadu tenkých věží a jehel, mezi kterými vedou pěšiny a které se nejlépe fotí za východu a západu slunce. Sindou je zároveň výchozím bodem k hoře Ténakourou, nejvyššímu bodu Burkiny Faso. Ber v potaz, že provincie Kénédougou hned vedle je na seznamu oblastí, před kterými MZV výslovně varuje, takže trasu si vždy ověř na místě.

Tiébélé a malované domy Kassenů

V departementu Tiébélé na jihu u ghanské hranice žije lid Kassena, který sem přišel v 15. století. Královský dvorec tvoří nepravidelný okruh o rozloze zhruba 1,2 hektaru, obehnaný vysokými zdmi a propojený obytnými staveními. Fasády pokrývají geometrické malby v černé, bílé a okrové, které ženy obnovují každý rok po dešťové sezóně. Je to jedna z nejlépe zachovaných ukázek tradiční africké architektury vůbec a pořád obydlené místo, ne skanzen.

Ruiny Loropéni

Loropéni v jihozápadní provincii Poni je nejlépe zachovanou z desítky kamenných pevností v okolí a stojí tu nejméně tisíc let. Rozkvět zažila mezi 14. a 17. stoletím díky transsaharskému obchodu se zlatem a opuštěna byla až na začátku 19. století. Šest metrů vysoké zdi podle vědců nejspíš chránily zásoby zlata před cestou na sever do Timbuktu a Gaa. V roce 2009 se stala první burkinskou památkou zapsanou v UNESCO, nejbližším větším městem je Gaoua.

Sochařský park Laongo

Třicet kilometrů východně od Ouagadougou se ze země zvedají ploché žulové desky, do kterých od roku 1989 sochaři z celého světa tesají svá díla. Vzniklo tu volně přístupné muzeum pod širým nebem, kde chodíš po skále mezi reliéfy a plastikami. Je to nejsnazší půldenní výlet z hlavního města a jedno z mála míst v okolí, kam se dá zajet bez složité logistiky. Podobný sochařský symposion se koná i v Ziniaré, kde je zároveň malá zoologická zahrada.

Rezervace Nazinga

Nazinga na jihu země u ghanské hranice vznikla v roce 1979 jako experiment kanadských bratrů Lungrenových, kteří chtěli ukázat, že divoká zvěř snáší sucho lépe než dobytek. Dnes je to jedna z mála lokalit v Burkině Faso, kde reálně uvidíš slony, antilopy a opice, nejlépe v pozdní suché sezóně, kdy se zvířata stahují k vodě. Ubytování je jednoduché v táboře přímo v rezervaci. Pytláctví a slabá správa jsou tu ale dlouhodobý problém a MZV zároveň upozorňuje, že národní parky bývají cílem útoků.

Sahel a sever, kam se nejezdí

Sever země kolem Djiba, Gorom-Gorom a Doriho býval nejexotičtější částí Burkiny Faso s tuarežskými trhy a písečnými dunami. Dnes je to epicentrum ozbrojeného konfliktu a MZV explicitně varuje před cestami do provincií Soum, Oudalan, Séno, Loroum, Yatenga a dalších. K únosům západních občanů dochází nejčastěji u hranic s Togem a Beninem, tedy na jihovýchodě země. Ber tuhle část průvodce jako informaci o tom, co v zemi existuje, ne jako tip na cestu.