Co vidět v Bolívii? Mám pro tebe 8 tipů

La Paz, město v oblacích

La Paz je nejvýše položené sídlo vlády na světě, rozlité v kotlině zhruba mezi 3 200 a 4 000 m nad mořem, a přilétá se sem přes El Alto ve 4 061 m, což je nejvýše položené mezinárodní letiště planety. Právě proto si nech první dva dny na aklimatizaci, výšková nemoc tu nepotká jen slabé jedince, ale běžné zdravé lidi, a hlásí se bolestí hlavy, nevolností a nespavostí. Dopravní tepnou je síť lanovek Mi Teleférico, deset linek o celkové délce přes 30 km, tedy nejdelší městský lanovkový systém světa, jízdenka stojí kolem 3 bolivianů a jezdí se od roku 2014. Nevynech čarodějnický trh Mercado de las Brujas s bylinami a lamími plody a projdi se rušnou ulicí Sagárnaga za suvenýry. Odsud vyrážejí i výlety na Silnici smrti a do Měsíčního údolí za městem.

Kdy tam jít: celoročně, nejlépe v suchých měsících květen až říjen

Salar de Uyuni, solné zrcadlo

Salar de Uyuni je s rozlohou 10 582 km2 největší solná pláň světa, leží ve výšce 3 663 m a výškový rozdíl po celé té ploše nepřesahuje jediný metr. Od prosince do dubna ji pokryje tenká vrstva vody a promění se v největší zrcadlo světa široké až 129 km, v suchu naopak uvidíš nekonečná bílá šestiúhelníková pole soli a dojedeš na kaktusový ostrov Incahuasi. Klasika je třídenní jeep tour přes barevné laguny Colorada a Verde až k chilské hranici, v roce 2026 vyjde zhruba na 150 až 250 USD podle toho, jestli startuješ v Uyuni nebo v La Pazu. K ceně připočti hotovostní vstupy, na rezervaci Eduardo Avaroa jde 150 bolivianů a na Incahuasi 30 bolivianů. Agenturu vybírej podle stavu vozů a střízlivosti řidičů, ne podle nejnižší ceny, nehody na pláni se opakují a nekončí u škrábanců.

Kdy tam jít: zrcadlo prosinec až duben, suchá pláň květen až říjen

Jezero Titicaca a Copacabana

Titicaca leží ve výšce 3 812 m, má rozlohu 8 372 km2 a s maximální hloubkou 281 m je objemem největším jezerem Jižní Ameriky. Bolivijskou základnou je poutní městečko Copacabana s bílou katedrálou a přístavem, odkud vyplouvají čluny na posvátný Ostrov Slunce, podle Inků kolébku slunce i prvního Inky. Na ostrově není auto ani asfalt, jen kamenné stezky, terasovitá políčka a přes 180 archeologických lokalit, převážně inckých z 15. století. Severní část ostrova byla roky uzavřená kvůli sporu komunit Cha’llapampa a Cha’lla o výnosy z turistiky, od roku 2022 se sice otevřela, ale přístup bývá čas od času znovu blokovaný, takže si den předem ověř u dvou různých dopravců, jestli se na sever opravdu jede. Z La Pazu se sem dostaneš busem zhruba za tři až čtyři hodiny včetně přejezdu úžiny Tiquina, která je v nejužším místě široká jen 800 m.

Kdy tam jít: květen až říjen, jasné dny a nejlepší výhledy

Sucre, bílé město

Sucre je ústavní hlavní město Bolívie a nejzachovalejší koloniální centrum země, na seznamu UNESCO je od roku 1991. Bílé domy s červenými střechami, klidná náměstí a mírné klima ve výšce zhruba 2 790 m z něj dělají ideální místo na oddech i na kurz španělštiny, který tu bývá jedním z nejlevnějších na kontinentu. Zajdi na střechu kláštera La Recoleta za výhledem na město a hlavně ke stěně Cal Orck’o, skoro svislé vápencové desce dlouhé 1,2 km a vysoké 80 m, na které se zachovalo přes 5 000 dinosauřích stop starých asi 68 milionů let. Ve městě žije necelých 300 tisíc lidí, takže je tu živo, ale bez zmatku La Pazu. A hlavně, o víc než tisíc metrů níž se dýchá znatelně líp a večery jsou konečně teplé.

Kdy tam jít: celoročně díky mírnému klimatu, nejlépe duben až říjen

Potosí a hora Cerro Rico

Potosí leží ve výšce 4 067 m a patří k nejvýše položeným městům světa, jeho jádro je od roku 1987 na seznamu UNESCO a od roku 2014 zároveň mezi památkami v ohrožení. Za koloniálním bohatstvím stojí hora Cerro Rico vysoká 4 824 m, ze které se v druhé polovině 16. století vytěžilo odhadem 60 % veškerého tehdy vytěženého stříbra na světě. Nejsilnějším zážitkem je prohlídka dodnes činných družstevních dolů, kde na vlastní oči uvidíš, v jakých podmínkách horníci pracují, a jako dárek se nosí koka, cigarety nebo dynamit. Prohlídka ale není pro každého, v úzkých chodbách je prach, horko a málo kyslíku, a to všechno ve výšce, kde se ti hůř dýchá i na povrchu. Pokud tě výška trápila už v La Pazu, nech si Potosí až na konec cesty, nebo sestup do dolu vynech úplně.

Kdy tam jít: květen až říjen, v suchu jsou cesty spolehlivé

Amazonie a Rurrenabaque

Rurrenabaque je ospalé městečko na břehu řeky Beni a nejrychlejší způsob, jak se z vysokých And dostat do amazonského pralesa. Odsud se vjíždí do národního parku Madidi, vyhlášeného v roce 1995, který má rozlohu bezmála 19 000 km2 a sahá od 180 až do 5 760 m, díky čemuž v něm bylo napočítáno 1 254 druhů ptáků. Klasikou je třídenní výlet do pampy podél řeky Yacuma, kde z loďky uvidíš kajmany, kapybary, růžové říční delfíny a opice, se štěstím i anakondu. Do Rurrenabaque se dostaneš krátkým vnitrostátním letem z La Pazu, nebo drsnou noční cestou busem, která podle stavu silnice zabere klidně přes 15 hodin. Počítej s vedrem, vlhkem a komáry, po suchém mrazivém Altiplanu je to ale příjemná změna.

Kdy tam jít: květen až říjen, v suchu méně komárů a lepší cesty

Death Road, Silnice smrti

North Yungas Road, přezdívaná Silnice smrti, měří 64 km a klesá z průsmyku La Cumbre do subtropických Yungas o celých 3 500 m převýšení. Do poloviny 90. let z ní ročně spadlo 200 až 300 řidičů, v roce 2006 ale otevřeli asfaltovou objížďku a původní trasa dnes slouží hlavně horským kolům, sjede ji kolem 25 000 lidí za rok. Cesta vede štěrkovou římsou nad srázy, místy širokou jen 3 m, při rozumné rychlosti a s dobrou agenturou je to ale zážitek, ne ruská ruleta. Od roku 1998 tu přesto zahynulo nejméně 18 cyklistů, takže na kvalitě kol, brzd a průvodce se opravdu nevyplatí šetřit. Denní výlet z La Pazu i s kolem, jídlem a servisním vozem vyjde v roce 2026 zhruba na 80 až 150 USD podle úrovně agentury.

Kdy tam jít: duben až říjen, v období dešťů je trasa kluzká

Tiwanaku, kolébka Andska

Tiwanaku je nejvýznamnější archeologická lokalita Bolívie a pozůstatek civilizace, která vzkvétala dávno před Inky, zhruba mezi lety 375 a 700 našeho letopočtu. Areál leží asi 70 km západně od La Pazu nedaleko jižního břehu Titicaky a od roku 2000 je zapsaný na seznamu UNESCO. Uvidíš tu monumentální bránu Slunce vytesanou z jediného kamenného bloku, stupňovitou pyramidu Akapana širokou 257 m a kamenné hlavy zasazené do zdí chrámu Kalasasaya. Ve svém vrcholu mělo město rozlohu kolem 4 km2 a přes deset tisíc obyvatel, kolem roku 1000 ho ale obyvatelé zřejmě kvůli dlouhému suchu opustili. I když je z něj dnes torzo, přesnost kamenické práce udivuje dodnes, tak si ber průvodce, jinak uvidíš jen hromadu kamení.

Kdy tam jít: celoročně, nejpříjemněji v suchých měsících květen až říjen