Co vidět v Alžírsku? Mám pro tebe 9 tipů

Alžír a jeho kasbah

Kasbah v Alžíru je spleť strmých uliček, schodišť a osmanských paláců na svahu nad přístavem a od roku 1992 je na seznamu UNESCO. Pevnost na jejím vrcholu se stavěla od roku 1516 do roku 1592 a pod ní se tísní čtvrť, kde ještě v roce 1998 bydlelo kolem 50 000 lidí, dnes o poznání míň, protože staré domy padají. Nad městem stojí bazilika Notre Dame d’Afrique dostavěná v roce 1872 na útesu ve výšce 124 m a monumentální památník mučedníků Maqam Echahid, který měří 96 m a otevřel se 5. července 1982. Kasbahem choď s místním průvodcem, jednak se v ní snadno ztratíš a jednak ti otevře dveře, které bys sám minul. Alžír sám o sobě vydá na několik dní, těžiště téhle země ale leží mimo hlavní město, na římském severu a v Sahaře.

Kdy tam jít: duben až červen a září až listopad, mimo největší letní vedra

Timgad, africká Pompeje

Timgad je nejlépe zachovalé římské koloniální město na světě a leží 35 km východně od Batny ve výšce kolem 1 000 m nad mořem. Založil ho císař Traján v roce 100 jako přesnou šachovnici ulic pro zhruba 15 000 obyvatel a ta mřížka je z okolních svahů pořád dokonale čitelná. Projdeš pod Trajánovým obloukem vysokým 12 m, po dlážděné hlavní třídě až k divadlu pro 3 500 diváků, kolem chrámů a lázní. Stála tu i veřejná knihovna asi na 3 000 svitků, kterou město dostalo darem za 400 000 sesterciů, takový detail jinde v římské Africe nenajdeš. Lokalita je od roku 1982 na seznamu UNESCO a klidně tu strávíš půl dne, přitom potkáš jen pár dalších lidí.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, ráno kvůli slunci a horku

Djémila v horském údolí

Djémila, antické Cuicul, leží v zeleném horském údolí ve výšce 900 m a spolu s Timgadem patří k nejlépe zachovalým římským městům Afriky. Římané tu založili vojenskou posádku v 1. století a v pozdní antice v ní žilo kolem 10 000 lidí. Ruiny se malebně kroutí po svazích, najdeš tu fórum, Caracallův oblouk ze 3. století, chrámy i divadlo, které kvůli členitému terénu museli postavit až za hradbami. Nejcennější jsou mozaiky v místním muzeu, s výjevy z mytologie i z každodenního života, kvůli nim se sem jezdí i podruhé. Lokalita je na seznamu UNESCO od roku 1982 a nejhezčí je na jaře, kdy je celé údolí zelené.

Kdy tam jít: duben až červen, kdy je údolí zelené a počasí mírné

Tipasa u moře

Tipasa je přímořské fénické a římské naleziště asi 70 km západně od Alžíru, kde se procházíš mezi sloupy a bazilikami přímo nad tyrkysovými zátokami. Punská obchodní stanice se za císaře Claudia změnila v římskou kolonii a ve 4. století tu žilo kolem 20 000 lidí, po kterých zůstaly tři baziliky. Vandalové město zničili v roce 430 a Byzantinci ho pak postavili znovu, takže vrstev je tu víc, než se na první pohled zdá. Kousek na východ směrem k Alžíru stojí Královské mauzoleum Mauretánie, kruhová stavba se čtvercovou základnou o straně 60 m a dnešní výškou kolem 32 m, kam se podle tradice pohřbívali Juba II. a Kleopatra Selené II. Tipasa je na seznamu UNESCO od roku 1982 a jako jednodenní výlet z hlavního města se skvěle spojí s koupáním.

Kdy tam jít: květen až říjen kvůli koupání, ruiny celoročně

Constantine, město mostů

Constantine stojí na skalní plošině ve výšce 694 m, kterou v celé délce rozetnula hluboká soutěska řeky Rhumel, a žije v ní kolem 450 000 lidí. Přes propast vede sedm mostů, díky nimž se městu odjakživa říká město mostů. Visutý most Sidi M’Cid z roku 1912 měří 168 m a hned vedle stojí viadukt Sidi Rached z téhož roku, dlouhý 447 m a nesený 27 oblouky podle návrhu inženýra Paula Séjourného. Nejnovější je zavěšený viadukt Salah Bey otevřený v roce 2014, takže tu máš přehlídku mostního stavitelství přes celé století. Projdi si staré město a palác Ahmeda Beye, posledního beye vládnoucího v letech 1826 až 1848, a dej si kávu s výhledem přímo do rokle.

Kdy tam jít: duben až červen a září až listopad

Ghardaïa a údolí M'Zab

Ghardaïa je největší z pětice opevněných saharských měst v údolí M’Zab, leží 600 km jižně od Alžíru ve výšce 572 m. Založili ji ibádíjští Berbeři v roce 1048 a celá pětice ksarů vznikla mezi lety 1012 a 1350, takže je to jeden z nejstarších dodnes obývaných městských celků Sahary. Barevné domy z písku, jílu a sádry stoupají v soustředných kruzích k pyramidové mešitě na vršku, jejíž minaret sloužil i jako hlídková věž. Pod nimi bublá arkádová tržnice s koberci a řemesly a architektura údolí je tak čistá a promyšlená, že inspirovala architekta Le Corbusiera. Údolí je od roku 1982 na seznamu UNESCO a je to první pořádná ochutnávka Sahary, kam se ještě dostaneš relativně snadno, respektuj ale místní konzervativní zvyky.

Kdy tam jít: říjen až duben, mimo úmorná letní vedra

Hoggar a Tamanrasset

Plošina Assekrem v pohoří Hoggar leží ve výšce 2 726 m asi 80 km od Tamanrassetu a jezdí se sem terénním vozem na východ slunce nad černými sopečnými štíty. Na vrcholu stojí poustevna, kterou si tu v roce 1911 postavil Charles de Foucauld a kterou dodnes obývá pár mnichů. Nejvyšší hora Alžírska Tahat s 2 908 m stojí kousek odsud, takže tady vážně jsi na střeše celé země. Do téhle části Sahary smíš jen s pověřenou místní agenturou a s doprovodem, samostatné toulání povolené není a nemá cenu to zkoušet. Právě agentura ti taky vyřídí pozvání, bez kterého vízum na letišti v Tamanrassetu nedostaneš, tak plánuj dva až tři měsíce dopředu.

Kdy tam jít: listopad až únor, kdy jsou dny na poušti snesitelné

Tassili n'Ajjer a skalní malby

Tassili n’Ajjer je náhorní plošina o rozloze přes 72 000 km² u města Djanet při libyjské a nigerské hranici, tedy skalní galerie skoro velká jako celé Česko. Našlo se tu kolem 15 000 maleb a rytin a ty nejstarší jsou odhadem 12 000 let staré, z doby, kdy tu místo písku byla savana se slony, žirafami a stády dobytka. Bloudíš mezi bizarními skalními věžemi a kamennými lesy, které vypadají jako z jiné planety, a rostou tu i kriticky ohrožené saharské cypřiše, jedny z nejdéle žijících stromů světa. Nejvyšší bod plošiny Adrar Afao měří 2 158 m a celé území je od roku 1982 na seznamu UNESCO. Kvůli poloze u hranic sem smíš jen s organizovanou výpravou, vízum se vyřizuje až na letišti v Djanetu a podle délky pobytu stojí zhruba 35 až 340 eur, vždy ale s pozvánkou od agentury.

Kdy tam jít: listopad až únor, v chladnější části roku

Oran, kolébka raï

Oran je druhé největší město Alžírska, v samotném městě žije přes 800 000 lidí a v aglomeraci asi 1,5 milionu, a leží 432 km západně od Alžíru. Nad přístavem se ve výšce přes 300 m nad mořem tyčí španělská pevnost Santa Cruz, kterou v roce 1563 založil markýz de Santa Cruz, a od ní máš celé pobřeží jako na dlani. Právě tady se ve třicátých letech zrodil hudební styl raï a dole na tebe čeká koloniální centrum s divadlem a promenádou. Město má uvolněnější a světštější atmosféru než konzervativní vnitrozemí a večer tu ožívají kavárny. Přiletět se dá rovnou na letiště Ahmeda Ben Belly, takže je to dobrá vstupní brána, když chceš začít na západě země.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen