Co vidět na Sardinii? Mám pro tebe 8 tipů

La Pelosa a Stintino na severozápadě

La Pelosa u Stintina je jediná sardská pláž, na kterou se v hlavní sezoně nedostaneš bez rezervace, denní limit je 1 500 lidí. Od 15. května do 15. října zaplatíš 3,50 eura za osobu, QR kód ti kontrolují u vstupu mezi osmou a osmnáctou hodinou a děti mladší dvanácti let se do limitu nepočítají. Voda je tu mělká, průzračná a tyrkysová jako v tropech, nad hladinou stojí stará aragonská věž a v pozadí ostrov Asinara, což z toho dělá nejfotografovanější scenérii ostrova. Samotné Stintino je mladá rybářská vesnice, kterou založili 14. srpna 1885, když se z Asinary stala trestanecká kolonie, a leží asi 35 km severozápadně od Sassari. Přijeď brzy ráno, vezmi si rohožku místo ručníku kvůli ochraně jemného písku a vodní boty se hodí na kamínky u kraje.

Kdy tam jít: červen a září, od poloviny května do poloviny října rezervuj vstup online předem

Golfo di Orosei, Cala Luna a Cala Goloritzé

Cala Goloritzé je od roku 1995 chráněná přírodní památka a jediná zátoka na Sardinii, kam musíš buď sestoupit pěšky, nebo připlout lodí, autem se sem nedostaneš. Vstup stojí 7 eur, na pláži smí být najednou maximálně 250 lidí a sestup z náhorní plošiny ti zabere zhruba 45 minut dolů a hodinu nahoru, takže celý výlet vyjde na dvě až dvě a půl hodiny. Nad oblázky se tyčí vápencová jehla Aguglia vysoká 143 m, kterou lezci znají po celé Evropě. Cala Luna má tvar půlměsíce a jeskyně v pozadí, dojdeš k ní trekem z Cala Fuili dlouhým 5,34 km s převýšením 130 m, který zabere necelé 2 hodiny, nebo přijedeš lodí z Cala Gonone za deset minut. Na většinu zátok v zálivu se nejpohodlněji dostaneš výletní lodí, kompletní okruh trvá 7 až 8 hodin a končí právě u Cala Luna.

Kdy tam jít: červen až září na lodní výlety, Goloritzé rezervuj předem

Nuraghy a Su Nuraxi di Barumini

Su Nuraxi di Barumini je jediná sardská památka na seznamu UNESCO, zapsali ji tam v roce 1997 jako nejlépe dochovaný příklad nuragické architektury na světě. Nuraghy jsou kamenné věže bez malty, které tu stavěla nuragická civilizace v době bronzové zhruba od poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem, a po ostrově jich zbývají tisíce. Centrální věž v Barumini měla původně tři patra nad sebou a výšku 18,6 m, kolem ní se rozrostla vesnice kamenných chýší obehnaná hradbou. Dovnitř se dostaneš jen s průvodcem, prohlídky vyrážejí každých 30 minut a trvají zhruba 60 minut, jedna vstupenka platí i na muzeum Casa Zapata a Centro Giovanni Lilliu ve vesnici. Kousek odsud stojí další nuraghy a posvátné studny, takže se ti vyplatí věnovat vnitrozemí aspoň jeden celý den.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, prohlídka jen s průvodcem

Cagliari, hlavní město

Cagliari je jediné místo na Sardinii, kde máš pod jedním kopcem katedrálu, solná jezera s plameňáky i městskou pláž dlouhou 7 km. Srdcem je opevněná čtvrť Castello s katedrálou, bílými bastiony a vyhlídkovou terasou Bastione di Saint Remy, kterou dokončili roku 1902 na starých španělských hradbách. Nad uličkami se tyčí Torre dell’Elefante z roku 1307, postavená z místního vápence, a z jejího ochozu vidíš celý záliv. Přímo u města máš dlouhou pláž Poetto, za ní park Molentargius s koloniemi plameňáků, takže se dá kombinovat kultura s koupáním. Zajdi na tržnici San Benedetto za rybami a sýry, projdi si čtvrť Marina plnou restaurací a večer si užij příjemný italský ruch v uličkách starého města.

Kdy tam jít: celoročně, na koupání na Poetto květen až říjen

Alghero, katalánský nádech a korály

Alghero je jediné italské město, kde se dodnes běžně mluví katalánsky, algherese uvádí jako první jazyk asi 22 % obyvatel a najdeš tu dvojjazyčné cedule. Ze středověkého opevnění se dochovalo zhruba 70 % hradeb se sedmi věžemi a třemi bastiony, po kterých se za soumraku krásně prochází s výhledem na západ slunce. Okolní pobřeží se nazývá Riviera del Corallo podle vzácného rudého korálu, který se tu loví a zpracovává do šperků už od dob starého Říma. Na mysu Capo Caccia se otevírá jeskyně Grotta di Nettuno, kam sejdeš po 654 schodech vytesaných do útesu, cestě se říká Escala del Cabirol. Plné vstupné do jeskyně stojí 18 eur, tedy asi 435 Kč, snížené 10 eur, a od dubna do listopadu sem místo pěšky doplouvá výletní loď z algherského přístavu.

Kdy tam jít: květen až září, západy slunce z hradeb jsou nezapomenutelné

Costa Smeralda a Bosa

Costa Smeralda je 55 km pobřeží mezi Olbií a Arzachenou, které v březnu roku 1962 skoupil a nechal naplánovat Ághá Chán se skupinou partnerů. Konsorcium slavilo v roce 2022 šedesát let a z kdysi pastevecké krajiny je dnes synonymum luxusu, jachet a nóbl Porto Cerva. I když sem míří celebrity, samotné pláže jako Spiaggia del Principe nebo Capriccioli jsou veřejné a nádherné, jen počítej s vyššími cenami a v létě s davy. Úplně jiný svět je barevná Bosa na západě, městečko nad řekou Temo, což je jediná splavná řeka na Sardinii, s pastelovými domky stoupajícími ke hradu Malaspina z roku 1112. Bosa patří k nejfotogeničtějším místům ostrova a pobřežní silnice odsud do Alghera je jedna z nejkrásnějších vyhlídkových tras Sardinie.

Kdy tam jít: červen a září na Costa Smeraldu bez největších davů

Divoké vnitrozemí, Supramonte a Gennargentu

Punta La Marmora je s 1 834 m nejvyšší vrchol Sardinie a stojí uprostřed masivu Gennargentu, který se z pobřežních letovisek zdá být na jiném ostrově. Kdo si myslí, že Sardinie jsou jen pláže, ten nebyl v horách, kolem vrcholu leží drsné pastýřské vesnice jako Orgosolo, proslulé politickými nástěnnými malbami od šedesátých let. Vápencové pohoří Supramonte nad Olienou a Dorgali je rájem pro treky a láká kaňon Gorropu, jehož stěny místy spadají 500 m dolů a dno se zužuje na pouhé 4 m. Vnitrozemí je autentická, syrová Sardinie, kde se dodnes žije pastevectvím a kde ochutnáš tu nejlepší sardskou kuchyni. Vezmi si dobré boty, zásobu vody a klidně místního průvodce, značení bývá skoupé a mobilní signál mizí.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen na treky, v létě je ve vnitrozemí horko

Sardská kuchyně

Sardská kuchyně stojí na ovčím sýru, tenkém chlebu a pomalu pečeném mase a právě vnitrozemské oblasti Ogliastra a Barbagia patří k pěti světovým modrým zónám, kde se lidé nejčastěji dožívají sta let. Tenhle fenomén popsali vědci Pes a Poulain v roce 2004 a do světa ho pak v roce 2008 rozšířil Dan Buettner v National Geographic. Ochutnej křupavý plátkový chléb pane carasau, plněné taštičky culurgiones a pastýřskou pochoutku porceddu, tedy pomalu pečené selátko. Ostrov je proslulý ovčím sýrem pecorino sardo, který má chráněné označení původu od roku 1996 a zraje ve variantě dolce 20 až 60 dní, a sušenými jikrami bottarga, kterými se strouhá těstovina. Na sladko si dej seadas, smažené taštičky se sýrem a medem, k tomu bylinný likér mirto a sklenku vermentina di Gallura, jediného sardského vína s označením DOCG.

Kdy tam jít: celoročně, ve vnitrozemských trattoriích nejlevněji