Co vidět na Samosu? Mám pro tebe 5 tipů

1. Pláž Tsamadou

Tsamadou je oblázková pláž na severním pobřeží Samosu, 2 km západně od rybářského Kokkari a asi 13 km od města Samos, a je to nejfotogeničtější kus pobřeží na ostrově. Auto necháš na bezplatném parkovišti nahoře u hlavní silnice a dolů sejdeš strmou serpentinovou pěšinou zhruba za pět minut, zpátky do kopce počítej s dvojnásobkem. Voda je průzračná a hluboká hned od břehu, ale oblázky jsou větší, takže boty do vody tady nejsou luxus, ale nutnost. Pravá část pláže je jediná oficiální naturistická pláž na Samosu, levá je klasická a má vlastní bar. Lehátko se slunečníkem vyjde zhruba na 5 eur na den a přirozený stín drží borovice, které rostou skoro až k vodě. Jeď sem dopoledne, protože malá pláž se po jedenácté zaplní a parkoviště nahoře bývá do oběda plné.

Kdy tam jít: v létě dopoledne, než se pláž i parkoviště zaplní

2. Vesnice Manolates

Manolates je horská vesnice ve výšce kolem 350 m na severních svazích pohoří Ambelos a je to nejlepší útěk z rozpáleného pobřeží. Cesta nahoru vede takzvaným Slavičím údolím, kde mezi platany teče potok Kakorema a na jaře tam slavíky opravdu slyšíš. Nad vesnicí se zvedá vrchol Profitis Ilias s 1 153 m, druhá nejvyšší hora ostrova, a značené stezky odsud vedou dál do sousedních Vourliotes. Auto musíš nechat na kraji vesnice, protože uličky jsou tak úzké, že se do nich nevejde, a posledních pár set metrů jdeš pěšky do kopce mezi vinicemi a olivovníky. V tavernách s výhledem na moře se pije místní muskat, kterým je Samos proslulý, a k němu se nosí domácí olivy a malé mezze. Přijeď k obědu nebo k podvečeru, kdy se z údolí zvedne chládek a stoly na terasách se otočí ke slunci nad Egejským mořem.

Kdy tam jít: k obědu nebo podvečer, kdy je v horách příjemný chládek

3. Pythagoreio

Pythagoreio je přístavní městečko na jižním pobřeží asi 12 km od hlavního města Vathy a jmenuje se po matematikovi Pythagorovi, který se tu v 6. století před naším letopočtem narodil. Spolu s nedalekým Heraionem je od roku 1992 zapsané na seznamu UNESCO, protože pod dnešními domy leží antické město Samos i jeho umělý přístav. Největší zážitek je Eupalinův tunel, 1 036 m dlouhý vodovod prokopaný skrz horu Kastro v 6. století před naším letopočtem za vlády tyrana Polykrata. Kopalo se z obou stran hory naráz a party se uprostřed potkaly, což je dodnes jeden z nejobdivovanějších inženýrských kousků antiky. Vstup stojí 10 eur, chodí se ve skupinách v pevných botách a s helmou, kratší okruh měří 250 m a zabere asi 30 minut, děti do 14 let dovnitř nesmí. Nad městem stojí ještě věž Lykourga Logotheta z dvacátých let 19. století a večer se dá celé nábřeží projít od jednoho konce na druhý za deset minut.

Kdy tam jít: tunel dopoledne podle vypsaných vstupů, nábřeží na podvečer

4. Chrám Héry (Heraion)

Heraion je zbytek jednoho z největších chrámů antického Řecka, zasvěceného bohyni Héře, a leží asi 6 km jihozápadně od Pythagoreia u ústí říčky Imbrasos. Chrám budovaný za Polykrata zhruba mezi lety 535 a 522 před naším letopočtem měřil asi 55 na 109 m a obklopovalo ho 155 sloupů vysokých kolem 20 m. Hérodotos ho popsal jako největší chrám, jaký kdy viděl, a dnes z celé té obludy stojí jediný sloup, k tomu jen do poloviny původní výšky. Právě ten kontrast dělá místo tak silným, chodíš po základech velikosti fotbalového hřiště a nad tebou trčí jeden zlomený sloup. Areál je stejně jako Pythagoreio od roku 1992 na seznamu UNESCO, vstup vyjde na 6 eur a otevřeno bývá zhruba od 8:30 do 15:30, v úterý mají zavřeno. Stín tu prakticky není, tak doraz hned po otevření nebo pozdě odpoledne a spoj to s Pythagoreiem, mezi oběma místy je to deset minut autem.

Kdy tam jít: hned po otevření v 8:30 nebo pozdě odpoledne, přes den není stín

5. Vodopády Potami

Vodopády Potami leží v zalesněné soutěsce nad stejnojmennou pláží, asi 5 km od centra Karlovasi na severozápadě ostrova. Od pláže se jde proti proudu potoka zhruba 20 minut, tedy asi 1 km mezi platany, kapradím a dřevěnými lávkami. Na konci první části narazíš na jezírko a k dalšímu, vyššímu vodopádu se musí kus doplavat v ledové vodě, která zůstává studená i v srpnu. Cestou se šplhá přes kořeny a mokré kameny, takže si vezmi pevné boty, žabky ani sandály na to nestačí. Kdo plavat nechce, může zůstat u spodní části, kde je stín a klid, a jen si smočit nohy. Nejvíc vody má potok na jaře a na začátku léta, v srpnu bývá proud slabý a jezírka mělká.

Kdy tam jít: jaro a začátek léta, kdy má potok dost vody