Co vidět na Réunionu? Mám pro tebe 8 tipů

Piton de la Fournaise

Piton de la Fournaise je jedna z nejaktivnějších sopek světa a jediné místo na Réunionu, kde jdeš pěšky po čerstvých lávových polích. Od 17. století má za sebou přes 150 zaznamenaných erupcí a jen v roce 2026 vybuchla dvakrát, poprvé 18. ledna a pak od 13. února do 12. dubna. Vstup do kaldery Enclos Fouqué, široké 8 km, se při erupci úplně zavírá, takže si stav vždy ověř na stránkách prefektury, ne v průvodci. Od 7. května 2026 platí režim vigilance a od Pas de Bellecombe jsou otevřené jen dvě značené trasy, stezka Kapor zůstává zavřená, protože ji zalila láva z roku 2026. K výchozímu bodu se jede přes náhorní plošinu Plaine des Sables, která vypadá jako Mars, a cesta ke kráteru a zpět zabere zhruba 5 až 6 hodin.

Kdy tam jít: květen až listopad, vyraž za rozednění a den předem si ověř, jestli je enclos otevřený

Cirque de Mafate

Cirque de Mafate je jediný obydlený kotel na Réunionu, do kterého nevede žádná silnice, dostaneš se tam výhradně pěšky nebo vrtulníkem. V deseti osadách zvaných îlets tu žije kolem 700 lidí a i zásoby a stavební materiál jim vozí vrtulník. Kotel protíná přes 140 km značených stezek a spí se v jednoduchých horských ubytovnách gîte, které se v sezóně rezervují dlouho dopředu. Nejsnazší vstup je od hlídaného parkoviště pod sedlem Col des Bœufs nad Salazií, odkud sejdeš do vesnice La Nouvelle asi za 2 hodiny, zpátky do kopce počítej se třemi. Kdysi tu hledali útočiště uprchlí otroci a ta odříznutost je na Mafate cítit dodnes.

Kdy tam jít: květen až listopad mimo období dešťů, nocleh rezervuj s předstihem

Cirque de Cilaos

Do Cilaosu vede silnice RN5 přezdívaná cesta 400 zatáček, která z pobřeží u Saint-Louis vyšplhá na 1200 m během zhruba 37 km. Jízda trvá kolem 90 minut a sama o sobě stojí za cestu, jen za volantem nespěchej, úseky jsou úzké a auta se míjejí po centimetrech. Ve vesnici najdeš termální lázně, vinice, místní perlivou vodu a čočku, na kterou jsou tu pyšní, a ubytování je levnější než na pobřeží. Odsud startuje nejběžnější výstup na Piton des Neiges, nejvyšší vrchol Indického oceánu s 3070 m. Kolem je hustá síť kratších túr k vyhlídkám a vodopádům, takže se zabavíš i bez celodenního treku.

Kdy tam jít: květen až listopad, ráno kvůli jasnému nebi nad kotlem

Cirque de Salazie a Hell-Bourg

Cirque de Salazie je nejzelenější a nejvlhčí ze tří réunionských kotlů a padají do něj desítky vodopádů včetně Voile de la Mariée, který máš přímo od silnice. Jeho srdcem je kreolská vesnice Hell-Bourg, od roku 1999 jediný zámořský člen spolku Les Plus Beaux Villages de France. V 19. století to byly slavné termální lázně, dnes z nich zbyly barevné koloniální domky a zahrady, které projdeš za dopoledne. Ze Saint-Denis je to sem asi 40 km po klikaté silnici a odsud vede lesem Bélouve nejjednodušší cesta k vyhlídce na kaňon Trou de Fer. Prší tu nejčastěji z celého ostrova, takže si nachystej pláštěnku a vyraz brzy ráno.

Kdy tam jít: květen až listopad, dopoledne než se kotel zatáhne

Saint-Denis

Saint-Denis je jediné místo na Réunionu, kde ostrov žije po francouzsku i po kreolsku zároveň, a s asi 155 000 obyvateli podle sčítání z roku 2023 je největším městem francouzských zámořských území. Projdi se ulicí Rue de Paris s barevnými koloniálními vilami a dojdi na nábřeží Le Barachois s děly namířenými na oceán. Na hlavní obchodní třídě Rue du Maréchal Leclerc stojí mešita Noor-e-Islam otevřená v roce 1905, vůbec první mešita postavená na francouzské půdě, s minaretem vysokým 32 m. Ve městě dobře a levně poobědváš kreolské karí nebo indické samosy, kterým se tu říká bonbon piment. Většina lidí tu jen přespí cestou od letiště, ale na půl dne toulání město rozhodně stojí.

Kdy tam jít: celoročně, dopoledne kvůli živému trhu

Piton des Neiges

Piton des Neiges je s 3070 m nejvyšší hora Indického oceánu a vyhaslá sopka, ze které celý Réunion kdysi vyrostl. Klasicky se stoupá z Cilaosu do horské chaty Caverne Dufour těsně pod 2500 m, kde je 48 lůžek na palandách, takže se rezervuje i měsíce dopředu a jídlo se hlásí minimálně dva dny předem. Z chaty na vrchol zbývá asi 1 hodina a čtvrt strmého kamení a vyráží se za tmy, aby ses nahoře potkal s východem slunce nad oblaky. Za dobré viditelnosti odsud dohlédneš na celý ostrov i do obou sousedních cirků. I v tropech tu bývá nad ránem kolem nuly, takže si vezmi čepici, rukavice a teplou vrstvu.

Kdy tam jít: květen až listopad, výstup z chaty za tmy na svítání

Saint-Gilles, L'Hermitage a laguna

Západní pobřeží kolem Saint-Gilles-les-Bains je jediná část Réunionu, kde se dá bez obav do moře, protože mělká laguna za korálovým útesem patří k několika málo povoleným zónám. Mimo lagunu, hlídané pláže a pláže se sítěmi platí kvůli žralokům zákaz koupání v pásu 300 m od břehu, který drží prefekturní vyhláška z roku 2017 a týká se i surfu a bodyboardu. Od 3. srpna 2026 je navíc porušení zákazu koupání ve Francii přestupek třetí třídy s pokutou až 450 EUR, takže to fakt neber na lehkou váhu. V laguně u L’Hermitage šnorchluješ uvnitř mořské rezervace, která vznikla v roce 2007 a chrání 3500 hektarů podél 40 km pobřeží. Večer je to tu plné barů a restaurací a je to nejlepší základna, když chceš střídat hory s mořem.

Kdy tam jít: květen až listopad, dopoledne za klidné vody a jen ve vyznačených zónách

Trou de Fer

Trou de Fer je propast hluboká přes 300 m, do které padá několik vodopádů, a patří k nejfotografovanějším místům ostrova. Na vyhlídku se jde od chaty Gîte de Bélouve nad Salazií, tam a zpět je to zhruba 9 km a 3 hodiny po lesních pěšinách a dřevěných chodnících v pralese tamarindovníků. Převýšení je jen kolem 230 m, takže je to spíš procházka, ale cesta bývá bahnitá a v mlze pořádně kluzká. Nejúchvatnější pohled je shora z vrtulníku, který kaňon obletí, i když to není nejlevnější zážitek na ostrově. Pokud jdeš pěšky, vyraz co nejdřív ráno, protože kaňon se skoro každé poledne zahalí do mraků.

Kdy tam jít: květen až listopad, brzy ráno kvůli mlze