Co vidět na Madagaskaru? Mám pro tebe 8 tipů

Antananarivo

Antananarivo, kterému místní říkají zkráceně Tana, leží ve výšce 1 280 m na třech hřebenech sbíhajících se do písmene Y a je přirozeným startem i cílem skoro každé cesty. Podle sčítání z roku 2018 tu žilo 1 274 225 lidí a v celé aglomeraci kolem 2,3 milionu, takže je to zdaleka největší město ostrova. Nad městem se na kopci Analamanga tyčí královský palác Rova, který v roce 1995 vyhořel a jehož kamenný plášť se pak léta obnovoval. Dole je srdcem čtvrť Analakely s tržnicí, kterou tu založil král Andrianampoinimerina na začátku 19. století a která od té doby drží obchod celého města. Doporučuju sem naplánovat aspoň den na aklimatizaci a nákup zásob, protože jinde na ostrově je výběr chudší. Po městě choď spíš přes den a s rozvahou, cennosti nech v ubytování a na noc si vezmi taxík.

Kdy tam jít: kdykoli po celý rok, ideálně den na začátku i konci cesty

Avenue baobabů u Morondavy

Alej baobabů leží asi 20 km severovýchodně od západního přístavu Morondava a je to nejfotografovanější místo celého ostrova. Na zhruba 260 m prašné cesty číslo 8 stojí dvacet až pětadvacet baobabů druhu Adansonia grandidieri, které měří kolem 30 m a ty nejstarší mají odhadem 800 let. Ministerstvo životního prostředí alej v červenci 2007 dočasně ochránilo, byl to první krok k tomu, aby se z ní stala vůbec první přírodní památka Madagaskaru. Vstup je zdarma, přijeď ale brzy ráno nebo k večeru, přes poledne je světlo ostré a je tu nejvíc lidí. Z Morondavy sem dojedeš taxíkem nebo taxi-brousse a hned vedle bývá i skupinka pokroucených takzvaně zamilovaných baobabů. Suchá sezona je tady klíčová, po deštích se cesta mění v bláto a doprava sem prakticky nejezdí.

Kdy tam jít: duben až listopad kvůli sjízdné cestě, ráno nebo při západu slunce

Nosy Be

Nosy Be je s 320 km2 největší a nejoblíbenější madagaskarský ostrov, leží jen asi 8 km od severozápadního pobřeží a je bránou k nejhezčím plážím a útesům. Měří zhruba 30 km na délku a 19 km na šířku, nejvyšší bod Mont Lokobe má 450 m a v krajině je rozeseto jedenáct sopečných kráterových jezírek. Podle sčítání z roku 2018 tu žilo 109 465 lidí, takže je to na ostrov rušné místo, zato s vlastním letištěm Fascene a přímými linkami. Moře je teplé prakticky celý rok a od okolních ostrůvků jako Nosy Iranja nebo Nosy Komba se dá výborně šnorchlovat a potápět. Ostrov voní po ylang-ylangu, jehož pěstování tady nahradilo dřívější cukrovary, a večerní trhy s čerstvými rybami patří k tomu nejlepšímu. Dostaneš se sem vnitrostátním letem nebo kombinací taxi-brousse a trajektu z pevninského Ankify.

Kdy tam jít: duben až listopad, mimo nejdeštivější leden a únor

NP Andasibe

Národní park Andasibe-Mantadia je nejsnáze dostupný deštný les Madagaskaru, leží asi 150 km východně od hlavního města a po asfaltové RN2 tam dojedeš za 3 až 5 hodin podle stavu silnice. Chrání zhruba 15 480 hektarů hustého lesa a žije tu největší žijící lemur indri, který váží 6 až 9,5 kilogramu a jehož táhlý zpěv se ráno nese celým pralesem. Kromě lemurů tu potkáš chameleony, pestré ptáky a 84 druhů žab, park totiž patří k nejbohatším na obojživelníky na světě. Průvodce je při vstupu povinný, zato díky němu uvidíš zvířata, která bys sám nikdy nenašel. Vyrážej hned po rozednění, indri se ozývají hlavně dopoledne a odpoledne bývá les tichý. Je to místo, kde prvního lemura uvidíš ještě dřív, než se stihneš pořádně rozkoukat.

Kdy tam jít: duben až listopad, brzy ráno kvůli aktivitě lemurů

Tsingy de Bemaraha

Tsingy de Bemaraha je surreální kamenné bludiště ostrých vápencových jehel, jméno znamená místo, kde se nedá chodit bosky, a přesně tak to vypadá. Jehly se běžně zvedají 30 až 60 m, na některých místech až 100 m nad krasovou plošinu a prochází se mezi nimi po žebřících, lanech a závěsných mostech. UNESCO lokalitu zapsalo na seznam v roce 1990, chráněné území má dohromady kolem 157 710 hektarů a táhne se 100 km od severu k jihu. Cesta sem je dobrodružství sama o sobě, z Morondavy je to asi 250 km terénním autem do vesnice Bekopaka, zabere to 7 až 10 hodin a přes řeku se přejíždí na bárce. Na treky mezi jehlami se vydávej jen v suchém období, v dešti bývá park nepřístupný a cesta neprůjezdná. Počítej s tím, že jen na samotné dojíždění tam a zpátky padnou dva dny.

Kdy tam jít: duben až listopad, mimo období dešťů je cesta sjízdná

Isalo NP

Národní park Isalo na jihu se přezdívá madagaskarský Grand Canyon a na 815 km2 nabídne úplně jinou tvář ostrova než deštné lesy na východě. Vyhlásili ho už v roce 1962, takže patří k vůbec nejstarším parkům v zemi. Rozeklané pískovcové kaňony střídají palmové oázy s přírodními bazénky, nejznámější je Piscine Naturelle pod malým vodopádem, kde se po túře skvěle vychladíš. Základnou je vesnice Ranohira kousek od vstupu, z Antananariva sem po hlavní jižní silnici jedeš 10 až 12 hodin, takže počítej s celým dnem v autě nebo v taxi-brousse. Túry jsou různě náročné a s průvodcem uvidíš lemury kata i sifaky Verreauxovy, kteří park proslavili. Vyrážej brzy ráno, v kaňonech se přes den drží vedro a stín skoro není.

Kdy tam jít: duben až říjen, brzy ráno kvůli vedru v kaňonech

Île Sainte-Marie

Île Sainte-Marie, malgašsky Nosy Boraha, je úzký zelený ostrov u východního pobřeží, dlouhý 60 km a široký jen 7 km, s celkovou rozlohou 222 km2. Najdeš tu jeden z mála pirátských hřbitovů na světě s náhrobky s lebkou a zkříženými hnáty, ostrov totiž byl v 17. a 18. století oblíbenou pirátskou základnou. Hlavní tahák ale přichází v zimě, kdy sem od července do září připlouvají keporkaci pářit se a rodit mláďata v chráněném kanálu mezi ostrovem a pevninou. Výlety za velrybami odsud vyplouvají na malých lodích a patří k nejsilnějším zážitkům celé cesty. Z Antananariva se sem letí zhruba 50 minut, z Toamasiny je to vzduchem jen 121 km a let trvá kolem 35 minut. Kdo nespěchá, dojede busem do Soanierany Ivongo a přeplaví se trajektem, kanál ale umí být pořádně rozbouřený.

Kdy tam jít: červenec až září kvůli velrybám, jinak duben až listopad

Ranomafana NP

Ranomafana je hustý horský deštný les na jihovýchodě, který proslavil objev vzácného lemura bambusového zlatého v roce 1986. Právě kvůli němu tu v roce 1991 vyhlásili národní park, dnes chrání zhruba 415 km2 a žije v něm třináct druhů lemurů včetně kriticky ohroženého lemura bambusového velkého. Po strmých stezkách mezi vodopády a orchidejemi tě průvodce zavede i za chameleony a barvitými ptáky, sám bys je v houští nikdy neobjevil. Od roku 2007 je park součástí lokality UNESCO Deštné pralesy Atsinanany, což o jeho významu říká všechno. Mlží a chladněji tu bývá i uprostřed dne, tak si přibal nepromokavou bundu a pevné boty. Za jméno vděčí místním horkým pramenům, doslova znamená horká voda, a po túře se v nich můžeš zahřát.

Kdy tam jít: duben až listopad, ráno a dopoledne kvůli aktivitě lemurů