Co vidět v Mauritánii? Mám pro tebe 9 tipů

Nouakchott, hlavní město v písku

Nouakchott vyrostl z malé vesnice až po vyhlášení nezávislosti v roce 1960 a je to město bez historického jádra, nízké, rozlehlé a napůl zaváté pískem. Nejsilnější zážitek je rybářský přístav Port de Pêche, kam se pozdě odpoledne vracejí stovky pestře malovaných pirog a celá pláž se promění v obří tržiště. Zajdi si i na velbloudí trh na okraji města a na Marché Capitale, kde se prodávají látky a stříbrné šperky. Město není hezké, ale je to jediné místo v zemi, kde v klidu vyřídíš peníze, SIM kartu i dopravu na sever.

Kdy tam jít: listopad až březen, přístav nejlépe kolem páté odpoledne

Rudný vlak, nejdelší vlak světa

Tohle je jediný důvod, proč většina cestovatelů do Mauritánie vůbec jede, a stojí to za to. Vlak společnosti SNIM veze železnou rudu z dolů v Zouératu do přístavu v Nouadhibou, měří kolem 2,5 km, má přes dvě stě vagonů a trasa dlouhá 704 km se projede za osmnáct až dvacet hodin. Jsou dvě možnosti, jak jet: jeden jediný osobní vůz na konci soupravy, kde stojí místenka pár eur a máš aspoň lavici a záchod, nebo zdarma nahoře na hromadě rudy, což je zážitek, který si zaplatíš prachem ve všem, co máš s sebou. Odjezdové časy jsou orientační, ze Zouératu se vyráží kolem poledne a z Nouadhibou odpoledne, ale klidně počítej s několikahodinovým posunem. Většina lidí jede jen úsek do Choumu nebo z Choumu, odkud se pokračuje autem do Atáru a Chinguetti.

Kdy tam jít: listopad až únor, v noci na rudě mrzne a v létě je vedro neúnosné

Nouadhibou a hřbitov lodí

Nouadhibou leží na úzkém poloostrově, který si Mauritánie dělí se Západní Saharou, a je to druhé největší město země i konečná rudného vlaku. Zátoka je proslulá desítkami vraků nákladních lodí, které tu byly léta odstavované a rezaví přímo u břehu, i když jich část už byla odtažena. Kolem se točí rybolov a přístav, takže atmosféra je pracovní, ne turistická. Pokud jedeš vlakem směrem na východ, tady se nastupuje a vyplatí se přijet o den dřív a sehnat si vodu, jídlo a šátek přes obličej.

Kdy tam jít: celoročně, nejpříjemněji v zimě

Banc d'Arguin, kde poušť končí v oceánu

Národní park Banc d’Arguin se táhne po pobřeží mezi Nouakchottem a Nouadhibou a je zapsaný na seznamu UNESCO. Mělké vody, písečné kosy a bahnité mělčiny jsou jedním z nejvýznamnějších zimovišť stěhovavých ptáků na světě, přezimují tu miliony bahňáků, plameňáků a pelikánů. V parku žijí rybáři Imraguen, kteří pořád loví z plachetnic zvaných lanche, a s nimi se dá dohodnout výjezd na moře. Vstup se řeší přes správu parku a je nutné mít povolení a vlastní zásoby, žádná infrastruktura tu není.

Kdy tam jít: listopad až březen, kdy je nejvíc ptáků

Atár, brána do Adraru

Atár je hlavní město regionu Adrar a přirozený startovní bod pro všechno, co je v pouštním vnitrozemí. Sám o sobě je to prašné městečko s tržnicí, ale najdeš tu ubytování, palivo, řidiče s terénními auty i lidi, kteří umí zajistit povolení. Odsud vede cesta do Chinguetti přes horský průsmyk s výhledem do pouštní pláně, který stojí za zastávku. Pokud jedeš vlakem do Choumu, do Atáru se pak pokračuje asi dvouhodinovou jízdou po písečné pistě.

Kdy tam jít: listopad až březen

Chinguetti, knihovny uprostřed pouště

Chinguetti bývalo sedmým nejsvětějším městem islámu a klíčovou zastávkou karavan mířících přes Saharu, dnes ho pomalu zavívá písek. Ve starém městě stojí kamenná mešita s hranatým minaretem z 13. století a v obyčejných domech se dodnes dochovaly rodinné knihovny s rukopisy o astronomii, právu a matematice, staré stovky let. Majitelé je za drobný příspěvek ukazují návštěvníkům a je to zážitek, na který jen tak nezapomeneš. Přenocuj v některé z aubergí ve starém městě, večer je nad dunami ticho a hvězdy jako málokde.

Kdy tam jít: listopad až březen, prohlídka knihoven ráno

Ouadâne, kamenné ruiny nad údolím

Ouadâne bylo založené ve 12. století a bývalo bohatší než Chinguetti, dnes je z velké části opuštěné a nad novou vesnicí se zvedá strmé kamenné staré město. Procházka mezi rozvalenými domy a úzkými uličkami dá představu, jak vypadalo obchodní centrum na okraji Sahary, když se tudy vozila sůl a datle. Spolu s Chinguetti, Tichitem a Oualatou tvoří skupinu starých ksourů zapsanou v UNESCO. Cesta z Chinguetti trvá kolem tří hodin po pisté a jede se výhradně terénním autem.

Kdy tam jít: listopad až březen, ruiny nejlépe za podvečerního světla

Richat, oko Sahary

Richat je kruhový útvar o průměru zhruba 40 km, který vznikl erozí vyzdviženého geologického dómu, ne dopadem meteoritu, jak se dlouho psalo. Z povrchu ho jako oko nepoznáš, je prostě příliš velký, takže na místě uvidíš soustředné hřbety a barevné vrstvy hornin, dojem celku dostaneš až z fotek z oběžné dráhy. Vyjíždí se z Ouadâne, na okraji struktury se dá přespat pod širákem a lehnout si na duny. Vezmi si víc vody, než myslíš, a jezdi jen s řidičem, který terén zná.

Kdy tam jít: listopad až únor, přespání na dunách

Oáza Terjit

Terjit je úzká rokle asi hodinu jižně od Atáru, kde mezi skalními stěnami vyvěrá teplý pramen a roste hustý palmový háj. Je to klasická zastávka na cestě do Adraru a jedno z mála míst v Mauritánii, kde se dá vlézt do vody a nemyslet na písek. Místní tu mají jednoduché stanové ubytování s koberci přímo pod palmami a vaří čaj. Za vstup se platí drobný poplatek a v pátek a o svátcích sem jezdí i rodiny z Nouakchottu.

Kdy tam jít: listopad až březen, přes den v poledním horku