Co vidět v Gruzii? Mám pro tebe 8 tipů

Tbilisi

Tbilisi je nejlepší začátek cesty, protože v něm potkáš celou Gruzii naráz, od dřevěných balkonů starého města po sklo a beton na nábřeží řeky Kury. Nad městem stojí pevnost Narikala, jejíž základy sahají do 4. století, a nahoru vyjedeš lanovkou z parku Rike, dlouhou 500 m, se sedmi kabinami po osmi lidech. Ve čtvrti Abanotubani si dáš koupel v sirných lázních pod cihlovými kopulemi, voda z pramenů má 38 až 40 °C a dnešní budovy pocházejí ze 17. až 19. století. Večer se sejdeš v barech kolem ulice Šardeni nebo v bývalé šicí továrně Fabrika, sklenka domácího vína i večeře tu vyjdou levněji než kdekoliv v Evropě. Kdo má den navíc, jede 20 km na sever do Mcchety, staré církevní metropole s klášterem Džvari na kopci nad soutokem dvou řek.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, mimo největší letní vedra

Kazbegi a kostel Gergeti

Kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti je nejfotografovanější stavba Gruzie a stojí sám ve výšce 2 170 m pod ledovcovým vrcholem Kazbeku. Postavili ho ve 14. století a nad vesnicí působí, jako by patřil do jiného světa. Ke kostelu vyjdeš pěšky ze Stepancmindy, výstup je středně náročný a podle toho, jestli půjdeš lesní pěšinou nebo šotolinou, ti nahoru zabere hodinu a půl až tři hodiny. Kdo chce dál, pokračuje k ledovci Gergeti pod samotným Kazbekem, celá túra tam a zpět zabere kolem sedmi hodin, tak vyrážej brzy ráno. Cesta z Tbilisi vede po Gruzínské vojenské cestě, měří zhruba 150 km, stoupá přes Křížový průsmyk ve výšce 2 379 m a je zážitek sama o sobě, v zimě ji ale sníh občas na pár dní uzavře.

Kdy tam jít: červen až září, kdy jsou stezky bez sněhu

Svaneti a Mestia

Svaneti je nejdivočejší horský kout Gruzie a Horní Svaneti je od roku 1996 na seznamu UNESCO jako živá ukázka středověké horské architektury. Vesnice tu zdobí kamenné obranné věže, které rodiny stavěly zhruba mezi 9. a 12. stoletím, jen ve vsi Čažaši v Ušguli jich stojí přes dvě stě spolu s kostely a hrádky. Základnou je horské město Mestia, odkud vyráží slavný čtyřdenní trek do Ušguli, jedné z nejvýše trvale obydlených vesnic Evropy ve výšce kolem 2 100 m. Trasa měří necelých 57 km, spí se v místních penzionech u rodin a vede kolem ledovců, alpských luk a věží. Kdo nechce jít pěšky, dojede do Ušguli po 47 km dlouhé cestě z Mestie, poslední úsek ale zvládne jen terénní auto nebo místní marshrutka.

Kdy tam jít: červenec až září, hlavní treková sezóna

Kachetie a vinařství

Kachetie je srdce gruzínského vinařství a pochází odsud většina vína, které v zemi vypiješ. Víno se tu dělá v zakopaných hliněných nádobách zvaných kvevri, archeologické nálezy datují tuhle techniku zhruba osm tisíc let zpátky a UNESCO ji v roce 2013 zapsalo mezi nehmotné kulturní dědictví. Nejhezčí zastávka je městečko Signagi na kopci nad Alazanským údolím, obehnané hradbou z roku 1762, která měří 4,5 km a má třiadvacet věží. V okolí zajedeš do rodinných vinařství na ochutnávky přímo od zdroje, ke klášteru Bodbe se zahradami a ke katedrále Alaverdi z 11. století, která byla s výškou přes 55 m dlouhá staletí nejvyšší stavbou v zemi. Na přelomu září a října se tu slaví vinobraní zvané rtveli a to je nejlepší čas, kdy sem přijet.

Kdy tam jít: září až říjen, čas vinobraní rtveli

Batumi

Batumi je hlavní letovisko gruzínského pobřeží a úplně jiný svět než hory na severu. Podél moře se táhne bulvár založený v roce 1884, dnes dlouhý zhruba 7 km, s kavárnami, parky a cyklostezkou po celé délce. V centru najdeš italsky laděné náměstí Piazza a Abecední věž vysokou 130 m ve tvaru dvoušroubovice, kterou otevřeli v prosinci 2011. Pláže jsou oblázkové, takže voda zůstává čistá, a 9 km severně od města leží botanická zahrada o rozloze 108 hektarů, otevřená 3. listopadu 1912. Batumi je zároveň nejsnadnější vstup do Gruzie od Turecka, hraniční přechod Sarpi je odsud necelých 20 km po pobřežní silnici.

Kdy tam jít: červen až září, koupací sezóna a nejteplejší moře

Uplisciche

Uplisciche je nejstarší skalní město Gruzie, vytesané do pískovcové skály nad řekou Kurou 10 km východně od Gori. Městským centrem se stalo zhruba před dvěma a půl tisíci lety a v době rozkvětu tu v jeskyních, síních a chrámech žily tisíce lidí. Dochovaný komplex se rozkládá na ploše kolem osmi hektarů, projdeš v něm zbytky pohanských svatyní, vinných sklepů, lékárny i divadelního sálu a dolů k řece vede tajná tunelová chodba. Otevírá se každý den v 10 hodin a zavírá podle sezóny mezi 17. a 19. hodinou, vstupné vyjde na 15 lari. Z Tbilisi je Gori vzdálené 76 km po hlavní silnici, takže se sem dá zajet cestou na západ nebo k Bordžomi, jen si vezmi pevné boty, kámen bývá po dešti kluzký.

Kdy tam jít: duben až červen a září až říjen, mimo letní žár na skále

Vardzia

Vardzia je obří jeskynní klášter vyhloubený do svislé stěny hory na jihu země, hlavní chrám tu vznikl mezi lety 1184 a 1186 za vlády královny Tamary. Komplex se táhne zhruba 500 m podél skalní stěny, sahá až do devatenácti pater nad sebou a tvoří ho kolem pěti set jeskyní, mezi nimi stovky obytných místností, kaple i pětadvacet vinných sklepů. Srdcem je kostel Nanebevzetí Panny Marie s dochovanými freskami, na kterých je vyobrazená i sama královna Tamar. Klášter sloužil zároveň jako pevnost a úkryt před nájezdy, ale při zemětřesení v roce 1283 se velká část skalní stěny zřítila a odkryla vnitřek jako rozříznutý dort. Leží ve výšce kolem 1 300 m a cestou sem se vyplatí zastavit u zrekonstruované pevnosti Rabati v Achalciche.

Kdy tam jít: duben až říjen, kdy je přístupný a bez sněhu

Bordžomi

Bordžomi je lázeňské městečko schované v soutěsce ve výšce 794 m a 165 km od Tbilisi, proslavené svou minerální vodou. V městském parku si natočíš teplou pramenitou vodu přímo ze zdroje, projdeš se podél říčky mezi stromy a nad parkem vyjedeš lanovkou na náhorní plošinu s výhledem do údolí. Nad městem se rozkládá národní park Bordžomi-Charagauli o rozloze 85 083 hektarů, jeden z největších chráněných celků v Evropě, s hustými lesy a sítí značených stezek i horských chat. Vodu odsud vyváželi už za carského Ruska a v 90. letech 19. století se stala pojmem po celé říši, dnes ji koupíš v každém obchodě v zemi. Je to příjemná zastávka mezi Tbilisi a Vardzií, kde zpomalíš, nadechneš se čistého vzduchu a doplníš zásoby na cestu do hor.

Kdy tam jít: květen až říjen, na procházky i túry v parku