Co vidět v Bangladéši? Mám pro tebe 8 tipů

Dháka

Dháka je jedno z nejhustěji zalidněných měst planety a zároveň jediná reálná brána do země, protože mezinárodní lety míří na letiště Hazrat Shahjalal. Průměrná rychlost dopravy v centru spadla podle měření místní techniky BUET na 4,8 km v hodině, tedy jen kousek nad rychlost chůze, a podle toho plánuj každý přesun. Ve starém městě stojí mughalská pevnost Lalbágh, cizinec platí 200 taka, otevírá se v 10 hodin a v neděli je zavřeno úplně. Kousek dál se leskne růžový palác Ahsan Manzil, kde je vstupné pro cizince 500 taka a volno mají ve čtvrtek, v zimní sezoně zavírají v 16:30. Podvečer patří nábřeží Sadarghát, odkud vyplouvají desítky přeplněných lodí a kde pochopíš, že Bangladéš se pořád pohybuje hlavně po vodě. Po městě se nejrychleji dostaneš cyklorikšou nebo motorkou přes aplikaci Pathao, auto v zácpě jen stojí.

Kdy tam jít: listopad až únor, ráno kvůli menšímu horku a dopravě

Sundarbans

Sundarbans je největší souvislý mangrovový les na světě a jediné místo v Bangladéši, kde ještě volně žije bengálský tygr. Na seznam UNESCO se dostal v roce 1997 a bangladéšská část zabírá 6 017 km čtverečních, tedy zhruba 60 procent celé delty. Sčítání zveřejněné v roce 2024 napočítalo 125 tygrů, hustota vychází na 2,64 zvířete na 100 km čtverečních, takže počítej s tím, že žádného neuvidíš. Dovnitř se dostaneš výhradně lodí z Khulny nebo Mongly, obvykle na dvou až třídenní plavbě, jejíž cena zahrnuje jídlo, průvodce i povolení do rezervace. Krokodýly mořské, jeleny axis, ledňáčky a orly mořské zahlédneš skoro jistě a hlavně nasáváš divočinu, jaká v Asii mizí. Samostatně tě do rezervace nepustí, potřebuješ registrovaného průvodce a povolení lesní správy.

Kdy tam jít: listopad až únor, kdy je sucho a klidná hladina na plavbu

Cox's Bazar

Cox’s Bazar drží titul nejdelší nepřerušené přírodní pláže na světě, souvislý pás písku měří 120 km podél Bengálského zálivu. Pro Bangladéšany je to hlavní letovisko, takže o víkendech je hlavní pláž pořádně živá a plná domácích turistů, kteří se koupou často oblečení. Klid najdeš, když popojedeš na jih, Himchari je asi 12 km od města a Inani s korálovými balvany zhruba 33 km, cesta vede podél moře a je hezká sama o sobě. Od listopadu 2023 sem vede nová železnice Dohazari až Cox’s Bazar dlouhá 102 km, takže se dá přijet vlakem místo nočního autobusu. Neber to jako karibskou dovolenou, moře bývá kalné a infrastruktura základní, ale jako odpočinek po chaosu měst to funguje skvěle.

Kdy tam jít: listopad až březen, mimo monzun a rozbouřené moře

Srímangal a čajové plantáže

Srímangal je čajová metropole Bangladéše, městečko obklopené plantážemi, betelovými zahradami a ananasovými poli, které je zeleným protipólem přelidněných nížin. Osm kilometrů od centra začíná národní park Lawachara, 12,5 km čtverečního zbytkového pralesa, kde roste 167 druhů stromů a žije 246 druhů ptáků a přes 160 druhů motýlů. Hvězdou parku je kriticky ohrožený gibon hulman západní, kterého tu při sčítání v roce 2007 napočítali jen kolem 62 kusů, takže ho spíš ráno uslyšíš, než uvidíš. Ve městě si dej slavný sedmivrstvý čaj, kde se barvy v jedné sklenici nemíchají a každá vrstva chutná jinak. V okolních vesnicích potkáš komunity Khasi, Manipuri a Tripura a poznáš úplně jinou, klidnou tvář země.

Kdy tam jít: říjen až březen, brzy ráno na procházku plantážemi

Bandarban a Chittagongské hory

Bandarban je nejhornatější okres Bangladéše a zároveň místo, kam se jako cizinec vůbec nemusíš dostat, protože Chittagongské hory mají zvláštní bezpečnostní režim. Vstup do okresů Bandarban, Rangamati a Khagrachari vyžaduje předchozí souhlas bangladéšského ministerstva vnitra a americké ministerstvo zahraničí sem v roce 2026 nedoporučuje cestovat vůbec kvůli únosům a ozbrojeným střetům. Pokud povolení máš a jedeš s místní agenturou, čeká tě nejdivočejší kout země, vyhlídka Nilgiri ve výšce zhruba 670 m nad mořem, jezero Boga Lake a vodopád Nafakhum, který padá z necelých 10 m. Nejvyšší vrcholy okresu jako Tazing Dong se blíží 1 231 m a treky sem se dělají výhradně s místním průvodcem, terén i logistika jsou náročné. Ber to jako bonus pro trpělivé, ne jako položku, na které bys stavěl celý plán cesty.

Kdy tam jít: listopad až únor, ale jedině pokud máš platné povolení a situace to dovolí

Sonargaon a Panam Nagar

Sonargaon je bývalé hlavní město Bengálska a nejsnazší jednodenní úlet z Dháky, leží jen asi 27 km jihovýchodně od centra. Hlavní tahák je opuštěná ulice Panam Nagar, 600 m dlouhá a 5 m široká, po jejíchž stranách stojí 52 rozpadajících se kupeckých vil, 31 na severní a 21 na jižní straně. Postavili je bohatí obchodníci s mušelínem v 19. století, po rozdělení Indie v roce 1947 domy opustili a od té doby je pomalu polyká zeleň. Kousek vedle je muzeum lidového umění a řemesel v paláci Bara Sardar Bari, kde pochopíš tradiční textil, keramiku i výrobu proslulého dháckého mušelínu. Vstupné je symbolické, do Panam Nagar se platí 15 taka a do muzea kolem 100 taka pro cizince. Je to ideální úlet, kterým utečeš z chaosu hlavního města a nahlédneš do slavné minulosti regionu.

Kdy tam jít: listopad až únor, celoročně jako jednodenní výlet z Dháky

Paharpur (Somapura Mahavihara)

Paharpur ukrývá Somapura Mahavihara, ruiny buddhistického kláštera z 8. století a jednu ze tří bangladéšských památek UNESCO, zapsanou na seznam v roce 1985. Klášter nechal postavit pálský vládce Dharmapála, areál zabírá zhruba 27 akrů a po obvodu měl 177 mnišských cel obklopujících obří ústřední svatyni. Šlo o jedno z největších klášterních center jižně od Himálaje a jeho půdorys ovlivnil chrámovou architekturu až v Barmě a Kambodži. Z Dháky je to sem kolem 300 km, autem nebo vlakem počítej s celým dnem na cestě, takže se návštěva vyplatí spojit s dalšími památkami na severu. Turisté sem skoro nezavítají, takže máš rozsáhlý areál často úplně pro sebe, jen počítej s tím, že stín tu prakticky není.

Kdy tam jít: listopad až únor, dopoledne kvůli horku a světlu

Říční doprava a parník Rocket

Bangladéš je země řek a nejautentičtější způsob, jak ji poznat, je noční loď z přístavu Sadarghát v Dháce, kudy denně projdou desetitisíce lidí. Legendární kolesový parník Rocket, který na jižní trase jezdil zhruba 150 let, už ale nepotkáš, státní rejdařství BIWTC vyřadilo tři z plavidel v září 2022 kvůli ztrátám a k roku 2025 je provoz úplně zastavený. Nahradily ho velké vícepatrové noční lodě, takzvané launche, které z Dháky do Barisálu vyplouvají kolem půl deváté večer a samotná plavba trvá šest až sedm hodin. Palubní lístek stojí 150 až 250 taka, dvoulůžková klimatizovaná kajuta vyjde kolem 1 800 taka, takže i s kabinou je to levnější než hotel. Z paluby sleduješ život na řece, míjíš rybáře a vesnice a pochopíš, proč se řekám tady říká tepny země.

Kdy tam jít: listopad až březen, mimo monzun a povodně