Co vidět na Marshallových ostrovech? Mám pro tebe 8 tipů

Majuro, hlavní město na pruhu souše

Atol Majuro je dlouhá tenká podkova souše kolem laguny a jeho městská část, trojměstí Delap, Uliga a Djarrit, se táhne podél jediné silnice, ze které vidíš současně oceán i lagunu. Zajdi do muzea Alele s expozicí o navigaci po hvězdách a vlnách, na rybí trh u přístavu a do dílny programu Waan Aelon in Majel, kde mladí Maršalci dodnes staví tradiční plachetní kánoe. Město není hezké v klasickém smyslu, je to přelidněný, praktický ostrovní přístav, ale právě tady pochopíš dnešní Pacifik. Večer se choď dívat na západ slunce nad lagunou, to je místní televize.

Kdy tam jít: celoročně, nejsušší jsou měsíce leden až březen

Laura, konec silnice a nejhezčí pláž

Na západním konci atolu, asi 50 kilometrů a hodinu jízdy z centra, leží vesnice Laura, nejširší a nejzelenější kus Majura. Cestou se atol místy zúží tak, že máš vodu z obou stran pár metrů od auta, a pak se najednou rozevře do palmových hájů a políček. Na samém konci je Laura Beach, bílý písek a tyrkysová laguna, za vstup na upravenou část pláže se platí drobný poplatek majitelům pozemku. Vezmi si jídlo a vodu, žádná infrastruktura tam není, a domluv si s taxikářem i zpáteční cestu.

Kdy tam jít: celoročně, o víkendu tu piknikují místní

Eneko a laguna Majura

Laguna Majura je obrovská a nejjednodušší způsob, jak ji zažít, je výlet lodí na ostrůvek Eneko na jejím severním okraji. Je tam bílý písek, šnorchlování na korálech a pár jednoduchých chatek, které se dají pronajmout i na noc, výlety a přespání zařizuje rodinná firma kolem hotelu Robert Reimers. Na den se sem jezdí koupat obyvatelé Majura, ve všední den budeš mít ostrůvek skoro sám pro sebe. Přes noc tu není elektřina naplno, jen základní vybavení, a přesně v tom je kouzlo.

Kdy tam jít: celoročně, za klidného moře v laguně

Arno, nejbližší vnější atol

Atol Arno leží hned přes průliv východně od Majura a je nejjednodušší ochutnávkou vnějších ostrovů, loď tam přejede za hodinu až dvě podle počasí. Čekají tě tradiční vesnice, kokosové plantáže a laguny se spoustou ryb, nocleh je u rodin nebo v jednoduché obecní ubytovně a jídlo řešíš s hostiteli. Arno je známé mezi rybáři, ve vnější laguně se chytají marlíni a tuňáci. Přejezd i pobyt domluv předem přes hotel nebo známé na Majuru, žádný pravidelný trajekt neexistuje.

Kdy tam jít: celoročně, přejezd jen za slušného počasí

Ebeye a Kwajalein, dva světy vedle sebe

Kwajalein je největší laguna světa a atol si pronajímá americká armáda jako raketovou střelnici Ronald Reagan Test Site, na hlavní ostrov se bez pozvání a povolení nedostaneš, i když tam Island Hopper přistává. Pár kilometrů vedle leží ostrůvek Ebeye, kam se z Kwajaleinu vystěhovali Maršalci a kde na zhruba třiceti hektarech žije přes deset tisíc lidí, je to jedno z nejhustěji obydlených míst Pacifiku. Kontrast vojenského golfového trávníku a přelidněného Ebeye je nejsilnější obraz, jaký si z téhle země odvezeš. Návštěva vyžaduje papírování a místního hostitele, na vlastní pěst sem nejeď.

Kdy tam jít: jen s povolením a místním kontaktem

Bikini, atol z učebnic dějepisu

Na atolu Bikini provedly Spojené státy v letech 1946 až 1958 třiadvacet jaderných testů včetně pumy Castle Bravo z roku 1954, nejsilnějšího amerického výbuchu všech dob, a obyvatelé se kvůli zamoření dodnes nemohli natrvalo vrátit. Od roku 2010 je atol zapsaný v UNESCO jako památka na začátek jaderného věku. V laguně leží potopená testovací flotila s letadlovou lodí USS Saratoga a japonskou bitevní lodí Nagato, potápět se k nim jezdí techničtí potápěči na drahých expedičních lodích, běžný turista se na Bikini prakticky nedostane. I tak patří jeho příběh k téhle zemi víc než cokoli jiného, v muzeu na Majuru si ho projdi.

Kdy tam jít: jen potápěčské expedice, kapacita mizivá

Maloelap a Mili, válka zarostlá v džungli

Atoly Maloelap a Mili byly za druhé světové války japonskými základnami, které Američané nechali takzvaně uvadnout, a proto tu zůstalo neuvěřitelné množství techniky na místě, kde ji válka zastihla. Na ostrůvku Taroa v Maloelapu stojí mezi palmami vraky stíhaček Zero, pobřežní děla, bunkry a zarostlá přistávací dráha, Mili je na relikty podobně bohaté. Létá sem Air Marshall Islands, ale řád je nespolehlivý, takže si nech volné dny na obou koncích. Nocleh je u rodin, zásoby si vezmi s sebou a na prohlídku si najmi místního průvodce, pozemky mají majitele.

Kdy tam jít: celoročně, jen s časovou rezervou na lety

Jaluit, stopa německé kolonie

Jaluit byl v 19. století centrem německé kolonie Marshallovy ostrovy a vesnice Jabor bývala nejdůležitějším přístavem širokého okolí, dodnes tu najdeš zbytky koloniální éry i japonského opevnění z války. Laguna atolu je chráněnou oblastí s bohatým podmořským životem a patří k nejhezčím v zemi. Oproti Maloelapu má Jaluit o něco lepší spojení i jednoduché ubytování v Jaboru. Je to dobrá volba, když chceš vnější atol s kouskem historie a bez expediční logistiky.

Kdy tam jít: celoročně, lety s rezervou